Jsou v nás.V nás samých, když jsme ještě malí. Potom se stanou našimi prvními kamarády.Ti nás učí radostem i zklamáním. Později se stanou naším snem a naším přáním. Poté skutečnem. Kdo je to?
Jsou v nás, my zůstáváme v nich
Jsou v nás.V nás samých, když jsme ještě malí. Potom se stanou našimi
prvními kamarády.Ti nás učí radostem i zklamáním. Později se stanou naším
snem a naším přáním. Poté skutečnem. Kdo je to? Najednou jsou v nás, ale
jinak, než tehdy, když jsme byli ještě malí. Oni se v nás hýbají. Oni přijdou,
když se nám jednoho dne narodí. A jsou to zase oni, právě takoví, jací
jsme bývali, když jsme byli malí.
Není to tak dávno a my dnes tolik toužíme
být s nimi zase maličcí, abychom je tak mohli co nejlépe pochopit. Pochopit
právě tam, kde jsme možná nebyli pochopeni my. A moc se o to snažíme. Já
to vím a vy také. Časem se ale cosi zamotá a my? Proč už s nimi nejsme malí
tolik často, jak bychom si přáli být? Chodíme tedy alespoň za nimi blíž
za svitu měsíce. Přicházíme k jejich postýlkám a šeptáme jim, spícím,
o všem sladkém co jsme jim nestačili toho dne říct. Jen nestačili, nikoliv
však zapomněli. Vím to já a vy také. Jen doufáme, že to uslyší. Ano
uslyší . Vím to a vy také.
Tak žijeme společně a den za dnem, aniž možná
všimneme si, odchází. Přijde čas, kdy se na okamžik zastavíme, a ? Oni
jsou velcí !? Co teď s tím? Chci to vrátit já a vy také. A jsme zase jako
malí. Víme dobře, že není možné vrátit ty malé ručičky, které se nás
pevně držely . Přesto si to často tolik přejeme. Znovu a zas. Já a vy také.
Proto se v tento čas sebe ptáme, zda jsou falešné růžové červánky, modré
z nebe a dálné hvězdy? Vždyň si na ně nemůžeme sáhnout. A přece o nich
víme. Jsou snad zrovna tak bláhové naše přání o tom aby, až vyrostou ti
maličcí, věděli, že jsme s nimi byli tehdy, když byli ještě tolik malí?
A nejsou bláhové. Já to vím a vy přece také. Víme to přesto, že si na
ta přání nemůžeme sáhnout. Ten, kdo zahlédl někdy červánky a nebe se
hvězdami, ten myslím dokáže mít rád. Jinak by je neviděl, protože by
nechtěl. Ten pak dokáže i zmíněné " rád" rozdělit mezi naše
maličké, a proto ho v jejich očích jednou také uvidí. A na "rád"
si přece nemůžeme sáhnout. Tak kdo je to, kdo jsou ti maličcí? Jsou to přece
děti, které mám tak ráda já a vy také.
Buďme s nimi co nejčastěji maličcí.
Těšme se na jejich oči, až jednoho dne budou velcí, plné díků za to
"rád", které jsme jim navždy dali. A zkusme si na ty díky s nimi
potom třeba sáhnout. Já to zkusím. A vy? Vy také. Já to vím.
Autor: Mola