Povídka - Jsou v nás, my zůstáváme v nich

19. 4. 2001
Jsou v nás.V nás samých, když jsme ještě malí. Potom se stanou našimi prvními kamarády.Ti nás učí radostem i zklamáním. Později se stanou naším snem a naším přáním. Poté skutečnem. Kdo je to?

Jsou v nás, my zůstáváme v nich

Jsou v nás.V nás samých, když jsme ještě malí. Potom se stanou našimi prvními kamarády.Ti nás učí radostem i zklamáním. Později se stanou naším snem a naším přáním. Poté skutečnem. Kdo je to? Najednou jsou v nás, ale jinak, než tehdy, když jsme byli ještě malí. Oni se v nás hýbají. Oni přijdou, když se nám jednoho dne narodí. A jsou to zase oni, právě takoví, jací jsme bývali, když jsme byli malí. 

Není to tak dávno a my dnes tolik toužíme být s nimi zase maličcí, abychom je tak mohli co nejlépe pochopit. Pochopit právě tam, kde jsme možná nebyli pochopeni my. A moc se o to snažíme. Já to vím a vy také. Časem se ale cosi zamotá a my? Proč už s nimi nejsme malí tolik často, jak bychom si přáli být? Chodíme tedy alespoň za nimi blíž za svitu měsíce. Přicházíme k jejich postýlkám a šeptáme jim, spícím, o všem sladkém co jsme jim nestačili toho dne říct. Jen nestačili, nikoliv však zapomněli. Vím to já a vy také. Jen doufáme, že to uslyší. Ano uslyší . Vím to a vy také. 

Tak žijeme společně a den za dnem, aniž možná všimneme si, odchází. Přijde čas, kdy se na okamžik zastavíme, a ? Oni jsou velcí !? Co teď s tím? Chci to vrátit já a vy také. A jsme zase jako malí. Víme dobře, že není možné vrátit ty malé ručičky, které se nás pevně držely . Přesto si to často tolik přejeme. Znovu a zas. Já a vy také. Proto se v tento čas sebe ptáme, zda jsou falešné růžové červánky, modré z nebe a dálné hvězdy? Vždyň si na ně nemůžeme sáhnout. A přece o nich víme. Jsou snad zrovna tak bláhové naše přání o tom aby, až vyrostou ti maličcí, věděli, že jsme s nimi byli tehdy, když byli ještě tolik malí? A nejsou bláhové. Já to vím a vy přece také. Víme to přesto, že si na ta přání nemůžeme sáhnout. Ten, kdo zahlédl někdy červánky a nebe se hvězdami, ten myslím dokáže mít rád. Jinak by je neviděl, protože by nechtěl. Ten pak dokáže i zmíněné " rád" rozdělit mezi naše maličké, a proto ho v jejich očích jednou také uvidí. A na "rád" si přece nemůžeme sáhnout. Tak kdo je to, kdo jsou ti maličcí? Jsou to přece děti, které mám tak ráda já a vy také.

Buďme s nimi co nejčastěji maličcí. Těšme se na jejich oči, až jednoho dne budou velcí, plné díků za to "rád", které jsme jim navždy dali. A zkusme si na ty díky s nimi potom třeba sáhnout. Já to zkusím. A vy? Vy také. Já to vím.

Autor: Mola

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

V lásce se vám dnes bude dařit snad až příliš. Venuše ve znamení Lva vám přináší nezapomenutelné milostné nabídky. Ovšem platí tu více než v jiný čas, že musíte spíš používat mozek než…

Nejčtenější články