Povídka - Nic není nemožné

23. 12. 1999
Bylo krátce po poledni. Svěží vzduch, vanoucí od nedalekého mořského zálivu a přinášející s sebou vzrušující aroma dobrodružství, se pomalu mísil s výfukovými splodinami exotického automobilu zaparkovaného u prvotřídního pobřežního hotelu.

Nic není nemožné

     Bylo krátce po poledni. Svěží vzduch, vanoucí od nedalekého mořského zálivu a přinášející s sebou vzrušující aroma dobrodružství, se pomalu mísil s výfukovými splodinami exotického automobilu zaparkovaného u prvotřídního pobřežního hotelu. Vůz, skrývající pod svou naleštěnou karosérií mimořádně luxusní zakázkový interier, stál u chodníku a jeho běžící motor předl tak temně, jak to jen umí divoká šelma, která nikdy nepochybuje o svém loveckém úspěchu. U těch, kteří byli schopni si toto uvědomit, vyvolával onen dráždivý pocit svobody a bezstarostnosti, jenž bývá tak dovedně zobrazován na reklamních plakátech velkých automobilových společností.
     Z hotelu se náhle vynořila mladá dívka a její úžasné křivky upoutaly pozornost snědých dělníků do té doby se opírajících o lopaty a fascinovaně zírajících na sportovní automobil.
     Dívka nastoupila do vozu a řidič, skrývající svůj lhostejný pohled za tmavými skly slunečních brýlí, s tichým zabzučením zavřel anonymní, tmavě kouřové boční okno a lehce přišlápl plyn.
     Když vůz odjel, zeptal se jakýsi vrásčitý muž svého o několik let staršího společníka: �Taky by sis tak přál, aby nám bylo znovu dvacet?�
     �Znovu dvacet?� podivil se on. �Tehdy jsme tuším přijeli do týhle země hledat své štěstí a naději na lepší život, že jo? V přístavu tenkrát foukal tak ledový vítr a všichni se na nás dívali jak na odpad, že jsem se zoufalstvím skoro rozbrečel.�
     První muž lehce pokýval hlavou a soustředěně přimhouřil oči. �Bože, je to tak strašně dávno, ale vybavuje se mi to jako včera. Dva hubení, otrhaní kluci, dohromady s jedním malým kufrem, co si mysleli, že se z nich přes noc stanou boháči...�
     Jeho kolega se jen usmál a usrkl chladného nápoje. �V mizerný práci jsme za pár šupů dřeli od rána do večera. Od lopaty a krumpáče jsme měli tak opuchlé dlaně, že skoro nešly zavřít. Vzpomínáš?�
     Otázaný pohlédl na své opálené ruce a přikývl. �Vzpomínám, že jsme si je v tom špinavým tmavým bytě bez koupelny a záchodu chodívali chladit o ty studený vlhký zdi.�
     �Přesně tak! Nebejt těch orosenejch stěn, zapomněl bych, co je to voda. Každého večera jsem vyčerpaně uléhal na zatuchlou matraci, o kterou jsem se s tebou dělil, a modlil se, aby se na druhý den všechno změnilo,� zastřeně odpověděl první muž a odsedl si více do stínu, jenž nad nimi vytvářela mohutná palma.
     �Teď už aspoň víš, proč bych si nepřál, aby nám bylo znovu dvacet...� osušil si zpocené vrásčité čelo ten starší. �Víš, prožít to celé znovu... tak...�
     �...tak bychom dopadli stejně,� mrazivě procedil první muž a hrubou mozolnatou rukou uchopil svoji lopatu, povalující se poblíž rozdělaného výkopu, čímž svému příteli naznačil, že polední pětiminutová přestávka je u konce.

Autor: H. Q. DeLosanto

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Je třeba, abyste se zbavili negativních emocí. Musíte se ovládnout, abyste snad někomu neublížili. Mrzelo by vás to celý život. Do svého osobního života byste měli přinést nějakou změnu.…

Nejčtenější články