Zajímavé střípky z pražské hromadné dopravy.
MHD - pražské střípečky
Střípek 1.
Všimla jsem si ho, když metro zastavilo ve stanici Můstek. Ten muž mne
zaujal. Pravda, normálně po zajímavých mužských koukám jen tak
nenápadně
kradmo, ale na tomhle chlapíkovi bylo něco, co neodolatelně přitáhlo mou
pozornost. A nejen mou
I ostatní cestující zbystřili své smysly a do
jejich očí se vplížilo očekávání.
Dobrých stoosmdesát centimetrů výšky, sympatická tvář třicátníka, krátce
střižené vlasy, oděn v slušivé konfekci, vycíděné botky, kožená
diplomatka pod pravou paží. Postava naznačovala, že se ještě nestačil stát
obětí klasické české kuchyně s nezbytnými knedlíky, vepřovou a pivkem.
Stál u dveří metra. Jakmile se otevřely, vystrčil svou ušlechtile
tvarovanou hlavu ven z vozu a rozhlížel se po perónu. Po celou dobu, kdy stál
vlak ve stanici, měl neznámý vystrčenou hlavu z vagónu a pátral
..
Jakoby ani neslyšel výzvu: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají!",
stáhl hlavu do vozu na poslední chvíli. Hlasitě se zavírající dveře mu mírně
načechraly krátký porost na šešulce hlavy. Totéž se opakovalo ve stanici
Staroměstská. Na Malostranské se choval stejně. Tváře spolucestujících
zračily zmatek, který byl výrazem naléhavých otázek: Koho nebo co vyhlíží?
Po čem pátrá? Jméno stanice přece musel slyšet z pravidelného hlášení,
nehledě na označení stanice velkými tiskacími písmeny, která jsme všichni
viděli. Že by se snažil dohlédnout na časomíru na konci stanice? Hodinky přece
má. Bylo jen otázkou času, kdy se to stane. Musí se to stát!
Vlak brzdil na Hradčanské a lidičkové ve vagónu upírali oči na mladého
muže
.Nevnímal nás a jakmile se otevřely dveře, opět vystrčil hlavu zvědavě
obhlížejíc terén. Jako na tenisu - vlevo, vpravo, vlevo
. A pak se to
stalo. Nestačil vtáhnout hlavu včas. Prudce se zavírající dveře jej sevřely
do kleští. Pekelná šlupka! Bylo nám ho líto
. Nekonečnou dobu trvalo,
než řidič zopakoval manévr otevírání dveří a muž mohl nebohou hlavu vtáhnout
do bezpečí. Otřesen usedl na uvolněné sedadlo a seděl tam stále, i když
se na konečné v Dejvicích metro vyprázdnilo
.
Střípek 2.
Krátce po nastěhování do Prahy jsem změnila taktiku chování v dopravních
prostředcích
.byly neustále přeplněné lidmi, kteří se nechovali nejlépe
a poté, kdy mi ošklivě vynadal opilý padesátník, kterého jsem chtěla
pustit sednout
jsem pouštěla pouze matky s dětmi, či starší dámy
.Postupně
jsem si vypracovala skvělou techniku - za tím účelem jsem někdy nechala
ujet i jeden či dva autobusy, abych zaujala to nejsprávnější místo pro nástup
do vozu, což mi umožnilo usednout z tohoto hlediska na nejbezpečnější místo:
prostřední sedadlo u okna. Tam jsem se mohla nerušeně oddávat četbě oblíbených
autorů či studiu aniž mi hrozilo hrubé vybídnutí k uvolnění místa,
technicky neproveditelnému. V narvaném autobuse taková laskavost vzbuzovala
nevoli, protože jedinec postižený tímto dobrým skutkem se ode dveří
zpravidla musel prodrat davem unavených a nevrlých lidí, což většinou
vzhledem k věku dotyčného vyžadovalo notnou dávku otrlosti a vyčerpání
fyzické kondice
.
A jednou
Na sedadlo přede mnou, určené pro invalidy, usedla dívka přibližně
mého věku, což znamená, že její věk měl ještě koncovku náct
Spokojeně si lebedila, než do vozu přistoupila s manželem starší dáma
(kterýžto výraz je, jak uvidíte, čirým eufemismem). V autobuse zbyla dvě
volná místa. Vedle zmíněného děvčete a další o kousínek dál. Dáma se
usalašila vedle dívky, průvodce vzal zavděk místem opodál. Pak to začalo.
Dámu evidentně velmi rozladilo, že nesedí vedle svého zákonitého chotě a
začala do holčiny vandrovat. Roztomilý týpek. Dozvěděli jsme se, co si dáma
myslí o všech mladejch, co zabírají nejen invalidní místa zasloužilým občanům.
Aby toho nebylo dost, vyzvedla další charakterové vady zlaté pražské mládeže.
Morálně nás všechny ohodnotila, uznala nehodnými a hodila do jednoho pytle.
Jen sporý zbytek sil jí bránil v tom, aby ten pytel zavázala a hodila do
Vltavy. Inspirována mlčením svědků svého exposé i trpně sedícího děvčete,
zvyšovala svůj hlas do nesnesitelné skřípavosti
. Když dívka
vystupovala, dech jí došel
. Planoucí tváře, v ruce hůlku, na levé
noze botu obludných rozměrů
.kulhala směrem od autobusu. Z výrazu muže té
dobré ženy zmizela rezignace, prudce vstal a přesedl na uvolněné místo
.konečně
dostal prostor: "Vidíš jaká jsi?!", zasyčel opovržlivě na životní
družku
. A ona viděla, že všichni vidíme jaká je
.
Pár střípečků navíc:
- Potící se mladíček s výrazem štvance v očích v 16,10 na stanici
Holešovické nádraží cloumající dveřmi napřed pánských, posléze dámských
záchodků, na nichž hlásal nápis: otevřeno do 19,00 a nádherná česká
mamina, obtížená nákupy, která soucitně měkkým hlasem pronesla na jeho
adresu: "Asi se posereš, chlapče
"
- Stařík s hůlkou, běžící po nástupišti, který čirou náhodou
nesrazil několik lidí pod přijíždějící metro, jen aby nastoupil do
toho správného vagónu
.
- Naříkající narkoman na ďábelském rautu vypadávající ze dveří
metra, jehož museli na každé stanici spolucestující vtahovat zpět do
vozu, aby nepřišel k úrazu
. Vyveden na konečné z metra (víte, jak je
těžké bezvládné tělo, byň vychrtlého človíčka?) se částečně
vzpamatoval a zahrnul své okolí moc ošklivými výrazy
- Rozhořčená venkovská babička, vystřižená z Boženy Němcové, mávající
berličkou na stanici Můstek a volající nejhorší nadávku, kterou znala:
"Vy, vy jedni neřádi
.." na spěchající národ, který do ní
bezohledně vrážel
.
- Výjev, který by člověk shledal přirozeným v ložnici nebo na májovém
Petříně
malé osvěžení nudného odpoledne v jedoucím busu
.
- Dáma s roztomilou špičkou, jež celému busu dopřála historii milostných
počátků svého manželství
- Dvě půvabné mladé romské zlodějky přistižené na eskalátoru při
šátrání v kabelce dámy, která se zachráněnou peněženkou nevšímavě
prchla do otevřeného metra, nadávající mi na perónu stanice Muzeum
.
- Pán, který z neznámých důvodů vyskočil z jedněch dveří panňáku
(mohl přece projít vnitřkem), aby mohl vskočit do dalších dveří, což
stihla jen jeho levá noha a rozjíždějící se vlak
.Strojvedoucí, který
slyšel můj příšerný jekot (o kterémžto svém nadání jsem do té doby
nic netušila) a zastavil vlak
.
- Tři náctiletí ve vlaku metra soustředění pouze na neurotické čichání,
zřejmě toluenu
- Nádherně skvělý řidič autobusu, který nás na příšerném náledí
v pořádku odvezl domů, přestože již několik hodin nejely ostatní
autobusy
.
- Škytající pán, který počkal, až opustím své místo v tramvaji, a
poté na něj vyložil obsah svého žaludku
- Holčička s culíky plačící do zmrzliny, kvůli které byla vykázána
z autobusu
.
- Chrabrý číšník, kterému se podařilo strhnout z hospody prchajícího
hosta těsně před koly brzdícího autobusu
.
Fantastičtí lidičkové, jací jste se vyskytovali v prostředcích MHD v
době po sametové revoluci
.
a všichni ti, co nás vozíte tam a zpátky, pořád dokola
většinou
fajnoví chlapíci
Díky Vám všem!
Autor: Juta