Povídka - pražské střípečky

2. 5. 2000
Zajímavé střípky z pražské hromadné dopravy.

MHD - pražské střípečky

Střípek 1.
Všimla jsem si ho, když metro zastavilo ve stanici Můstek. Ten muž mne zaujal. Pravda, normálně po zajímavých mužských koukám jen tak… nenápadně… kradmo, ale na tomhle chlapíkovi bylo něco, co neodolatelně přitáhlo mou pozornost. A nejen mou… I ostatní cestující zbystřili své smysly a do jejich očí se vplížilo očekávání.
Dobrých stoosmdesát centimetrů výšky, sympatická tvář třicátníka, krátce střižené vlasy, oděn v slušivé konfekci, vycíděné botky, kožená diplomatka pod pravou paží. Postava naznačovala, že se ještě nestačil stát obětí klasické české kuchyně s nezbytnými knedlíky, vepřovou a pivkem. Stál u dveří metra. Jakmile se otevřely, vystrčil svou ušlechtile tvarovanou hlavu ven z vozu a rozhlížel se po perónu. Po celou dobu, kdy stál vlak ve stanici, měl neznámý vystrčenou hlavu z vagónu a pátral….. Jakoby ani neslyšel výzvu: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají!", stáhl hlavu do vozu na poslední chvíli. Hlasitě se zavírající dveře mu mírně načechraly krátký porost na šešulce hlavy. Totéž se opakovalo ve stanici Staroměstská. Na Malostranské se choval stejně. Tváře spolucestujících zračily zmatek, který byl výrazem naléhavých otázek: Koho nebo co vyhlíží? Po čem pátrá? Jméno stanice přece musel slyšet z pravidelného hlášení, nehledě na označení stanice velkými tiskacími písmeny, která jsme všichni viděli. Že by se snažil dohlédnout na časomíru na konci stanice? Hodinky přece má. Bylo jen otázkou času, kdy se to stane. Musí se to stát!
Vlak brzdil na Hradčanské a lidičkové ve vagónu upírali oči na mladého muže….Nevnímal nás a jakmile se otevřely dveře, opět vystrčil hlavu zvědavě obhlížejíc terén. Jako na tenisu - vlevo, vpravo, vlevo…. A pak se to stalo. Nestačil vtáhnout hlavu včas. Prudce se zavírající dveře jej sevřely do kleští. Pekelná šlupka! Bylo nám ho líto…. Nekonečnou dobu trvalo, než řidič zopakoval manévr otevírání dveří a muž mohl nebohou hlavu vtáhnout do bezpečí. Otřesen usedl na uvolněné sedadlo a seděl tam stále, i když se na konečné v Dejvicích metro vyprázdnilo….

Střípek 2.
Krátce po nastěhování do Prahy jsem změnila taktiku chování v dopravních prostředcích….byly neustále přeplněné lidmi, kteří se nechovali nejlépe a poté, kdy mi ošklivě vynadal opilý padesátník, kterého jsem chtěla pustit sednout…jsem pouštěla pouze matky s dětmi, či starší dámy….Postupně jsem si vypracovala skvělou techniku - za tím účelem jsem někdy nechala ujet i jeden či dva autobusy, abych zaujala to nejsprávnější místo pro nástup do vozu, což mi umožnilo usednout z tohoto hlediska na nejbezpečnější místo: prostřední sedadlo u okna. Tam jsem se mohla nerušeně oddávat četbě oblíbených autorů či studiu aniž mi hrozilo hrubé vybídnutí k uvolnění místa, technicky neproveditelnému. V narvaném autobuse taková laskavost vzbuzovala nevoli, protože jedinec postižený tímto dobrým skutkem se ode dveří zpravidla musel prodrat davem unavených a nevrlých lidí, což většinou vzhledem k věku dotyčného vyžadovalo notnou dávku otrlosti a vyčerpání fyzické kondice….
A jednou… Na sedadlo přede mnou, určené pro invalidy, usedla dívka přibližně mého věku, což znamená, že její věk měl ještě koncovku náct… Spokojeně si lebedila, než do vozu přistoupila s manželem starší dáma (kterýžto výraz je, jak uvidíte, čirým eufemismem). V autobuse zbyla dvě volná místa. Vedle zmíněného děvčete a další o kousínek dál. Dáma se usalašila vedle dívky, průvodce vzal zavděk místem opodál. Pak to začalo. Dámu evidentně velmi rozladilo, že nesedí vedle svého zákonitého chotě a začala do holčiny vandrovat. Roztomilý týpek. Dozvěděli jsme se, co si dáma myslí o všech mladejch, co zabírají nejen invalidní místa zasloužilým občanům. Aby toho nebylo dost, vyzvedla další charakterové vady zlaté pražské mládeže. Morálně nás všechny ohodnotila, uznala nehodnými a hodila do jednoho pytle. Jen sporý zbytek sil jí bránil v tom, aby ten pytel zavázala a hodila do Vltavy. Inspirována mlčením svědků svého exposé i trpně sedícího děvčete, zvyšovala svůj hlas do nesnesitelné skřípavosti…. Když dívka vystupovala, dech jí došel …. Planoucí tváře, v ruce hůlku, na levé noze botu obludných rozměrů….kulhala směrem od autobusu. Z výrazu muže té dobré ženy zmizela rezignace, prudce vstal a přesedl na uvolněné místo….konečně dostal prostor: "Vidíš jaká jsi?!", zasyčel opovržlivě na životní družku…. A ona viděla, že všichni vidíme jaká je….

Pár střípečků navíc:

  • Potící se mladíček s výrazem štvance v očích v 16,10 na stanici Holešovické nádraží cloumající dveřmi napřed pánských, posléze dámských záchodků, na nichž hlásal nápis: otevřeno do 19,00 a nádherná česká mamina, obtížená nákupy, která soucitně měkkým hlasem pronesla na jeho adresu: "Asi se posereš, chlapče…"
  • Stařík s hůlkou, běžící po nástupišti, který čirou náhodou nesrazil několik lidí pod přijíždějící metro, jen aby nastoupil do toho správného vagónu….
  • Naříkající narkoman na ďábelském rautu vypadávající ze dveří metra, jehož museli na každé stanici spolucestující vtahovat zpět do vozu, aby nepřišel k úrazu…. Vyveden na konečné z metra (víte, jak je těžké bezvládné tělo, byň vychrtlého človíčka?) se částečně vzpamatoval a zahrnul své okolí moc ošklivými výrazy…
  • Rozhořčená venkovská babička, vystřižená z Boženy Němcové, mávající berličkou na stanici Můstek a volající nejhorší nadávku, kterou znala: "Vy, vy jedni neřádi….." na spěchající národ, který do ní bezohledně vrážel….
  • Výjev, který by člověk shledal přirozeným v ložnici nebo na májovém Petříně…malé osvěžení nudného odpoledne v jedoucím busu….
  • Dáma s roztomilou špičkou, jež celému busu dopřála historii milostných počátků svého manželství…
  • Dvě půvabné mladé romské zlodějky přistižené na eskalátoru při šátrání v kabelce dámy, která se zachráněnou peněženkou nevšímavě prchla do otevřeného metra, nadávající mi na perónu stanice Muzeum….
  • Pán, který z neznámých důvodů vyskočil z jedněch dveří panňáku (mohl přece projít vnitřkem), aby mohl vskočit do dalších dveří, což stihla jen jeho levá noha a rozjíždějící se vlak….Strojvedoucí, který slyšel můj příšerný jekot (o kterémžto svém nadání jsem do té doby nic netušila) a zastavil vlak….
  • Tři náctiletí ve vlaku metra soustředění pouze na neurotické čichání, zřejmě toluenu…
  • Nádherně skvělý řidič autobusu, který nás na příšerném náledí v pořádku odvezl domů, přestože již několik hodin nejely ostatní autobusy….
  • Škytající pán, který počkal, až opustím své místo v tramvaji, a poté na něj vyložil obsah svého žaludku…
  • Holčička s culíky plačící do zmrzliny, kvůli které byla vykázána z autobusu….
  • Chrabrý číšník, kterému se podařilo strhnout z hospody prchajícího hosta těsně před koly brzdícího autobusu….

Fantastičtí lidičkové, jací jste se vyskytovali v prostředcích MHD v době po sametové revoluci….
a všichni ti, co nás vozíte tam a zpátky, pořád dokola … většinou fajnoví chlapíci

Díky Vám všem! 
Autor: Juta  

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Závěr týdne se nese v duchu pochval a možného povýšení. Rovněž by si měli ohniví zrozenci vyrazit na nákupy a potěšit dárky sebe i děti. Peníze mají pevně v rukou, a dokonce je v dohlednu…

Nejčtenější články

Doporučujeme