Povídka - Tíha

21. 7. 2000
... na řasách se jí zaleskla krůpěj, ale rychle se otočila, aby nic neviděl. Znal dobře její schopnost být sama se svou bolestí, s nezkrotnou svéhlavostí nedovolila nikomu vstoupit do svého skutečného světa. Jen velmi zřídka se chovala sdílněji a v těchto vzácných okamžicích poznával neskutečnou křehkost její duše.

Tíha

... na řasách se jí zaleskla krůpěj, ale rychle se otočila, aby nic neviděl. Znal dobře její schopnost být sama se svou bolestí, s nezkrotnou svéhlavostí nedovolila nikomu vstoupit do svého skutečného světa. Jen velmi zřídka se chovala sdílněji a v těchto vzácných okamžicích poznával neskutečnou křehkost její duše.

"...neboj se, to zvládnu, umím být sama, vždycky jsem byla..."
Ten náhlý obrat , pevnost v hlase, bolestný skrytý obsah těch slov, vyslovených však bez jakékoliv emoce, to vše ho až děsilo. Občas si zahrával s myšlenkou, že snad vůbec žádné city neprožívá, že to, co se jako jejich projev jeví, je jen hra.

Ale ne, věděl, že cítí, věděl, jak moc cítí, jak moc bojuje s každodenním strachem. Nikdy se však nedozvěděl proč, neodkrývala nikdy svou minulost ani přítomnost natolik, aby v ní nalezl příčiny její dokonale propracované obrany. Její vrozená citlivost musela utrpět nějakou velmi bolestnou zkušeností, která ji přiměla již nikdy se plně neotevřít nikomu a ničemu.

"Už musím jít...", vytrhla ho z úvah. "...uvidíme se zítra..." Použila nenápadný otazník na konci věty.
"Po páté bych měla být doma."
"Dobře, já se stavím."

Byla strohá, jako vždycky, když emoce, které se snažila zvládnout, začínaly být nad její síly. Spěšně posbírala věci, krátké objetí, pusa na tvář.
"Pa"
"Ahoj zítra."
Podpatky na schodech, pak se ještě chvíli díval z okna, jak se jistým krokem vzdaluje po nábřeží.

Tíha v duši ho stáhla na pohovku. Objal polštář, který dostal od ní, schoulil se do klubíčka. Oči se mu zaleskly a ztichlým pokojem se nesl jeho povzdech. Tušil, jaké to bude, až jí řekne o té pracovní nabídce v Belgii a o tom, že tam pojede. Postavil ji před hotovou věc, protože věděl, že kdyby nebyl rozhodnutý, nepřemlouvala by ho, aby zůstal, a to by pro něj bylo ještě bolestivější, přestože znal pohnutky, které by ji k tomu vedly. Po tváři mu přelétl smutný úsměv....přece jen něco pochytil z jejího způsobu obrany.

"Je to jen na pár měsíců," utěšoval ji i sebe, ale když se mu podívala do očí, věděli oba, že těch "pár měsíců" rozhodne o další existenci či spíše neexistenci jejich vztahu. Asi by se takhle nikdy nerozhodl, kdyby neměl pocit, že už prostě takový vztah nemůže unést. Jakékoliv debaty, které se jen trochu dotýkaly jejich případné společné budoucnosti, dusila hned na jejich počátku něčím jako "Nechci se vázat, to už by nebylo ono..." nebo bezostyšně měnila téma hovoru na počasí....

Taky věděl, že nezůstane sama. Chvil, které mu milostivě věnovala, bylo žalostně málo, přestože její pracovní vytížení nebylo takové. Často bývala zamlklá, odmítla se samozřejmě svěřit, její soukromí se ho prostě netýkalo. Nechtěla s ním chodit do některých podniků, taky zaslechl několik útržků telefonátů....

To všechno se mu zase honilo hlavou, znovu a znovu, zase si připadal jako žárlivý manžel, pak chvíli jako naprostý blbec...jak ho zneužívá, přestože ví, jak moc by chtěl být s ní, každou chvíli jejího života, jak moc by chtěl nahlédnout do jejího světa, být jí co nejblíž a ona přitom.....

Dost už...musel se okřiknout, tak těžko přemáhal potřebu ji vlastnit. Věděl, že ona to nikdy nedovolí. Jediné, v co doufal bylo, že to nedovolí ani nikomu jinému. Při té představě by trochu škodolibý…

Autor: Leny

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

V úterý budou Býci přecitlivělí a nenajdou v sobě klid. Na programu budou výbušnost a neklid v duši. Poslední dobou jsou přecitlivělí a mají pocit, že není nikdo na jejich straně. Měli by…

Nejčtenější články

Doporučujeme