Nechodíš do školy? Zaplatíš! Jak Marie Terezie změnila vzdělávání a proč to stálo i za trest

Nechodíš do školy? Zaplatíš! Jak Marie Terezie změnila vzdělávání a proč to stálo i za trest

Dnešní školní docházka je v porovnání s minulými časy procházkou růžovou zahradou. Věděli jste například, že české učitelky musely žít v celibátu až do roku 1928?

Nechodíš? Zaplatíš!

„Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku šesti až dvanácti let do škol posílali,“ prohlásila roku 1774 císařovna Marie Terezie při zavádění první školské reformy u nás. Od tohoto roku u nás byla díky císařovně zavedena školní docházka pro děti ze všech společenských vrstev. Tedy nejen pro bohaté, jak tomu bylo celá staletí. Povinnou se však stala až o několik desetiletí později, a to v roce 1869.

Kdo děti do školy neposílal, mohl být dokonce pokutován a v horším případě i uvězněn!

Jaké jsou základní poruchy učení? Podívejte se na video:

Děti učili bývalí vojáci, stačil tříměsíční kurz

Nejen v současnosti, ale i v průkopnických tereziánských dobách bylo dobrých učitelů pomálu, ve školách běžně učili například vysloužilí vojáci. Snad i proto pamatoval nově zavedený školský řád na vzdělávání učitelů. Byly zavedeny tzv. preparandy, což je označení pro speciální vzdělávací kurzy, vysoká škola pro učitele tehdy neexistovala. Po absolvování tříměsíčního kurzu se stal kurzista venkovským učitelem a po půl roce pomocníkem učitele na hlavní škole. Kdo byl pilný, mohl po roce praxe složit závěrečnou zkoušku a stát se „plnohodnotným“ učitelem.

První slabikář byl bez obrázků

První státem schválený slabikář v českém jazyce vyšel v roce 1775, jmenoval se Slabikář pro potřebu škol v císařsko-královských státech, učebnice byla pochopitelně přeložena z němčiny. Náklady byly vysoké, kniha bývala hojně užívaná skoro sto let. Slabikář kupodivu neobsahoval žádné ilustrace, důvody byly v té době jak finanční, tak pedagogické a metodické. Děti se ve škole neměly bavit, ale učit – nic nemělo odvádět jejich pozornost od školních povinností.

Celibát pro učitelky

Až do roku 1928 byla u nás profese učitelky spjata s celibátem. Nejenže se nesměly vdát a mít děti, ale vzdávaly se i sexuálního života! Pokud se učitelka vdala, musela se vzdát i učitelského povolání. Ve společnosti totiž stále panoval názor, že žena nemůže zvládnout mít zaměstnání a zároveň adekvátně pečovat o rodinu.

Facku, nebo raději poznámku?

Na svou dobu pokrokový školský řád z roku 1774 zmiňuje jako vhodný prostředek k bití metlu či pružnou rákosku. Zákaz tělesných trestů byl pak vydán v roce 1870, v praxi však učitelé žáky běžně fyzicky trestali až do poloviny minulého století. Nešlo jen o bití rákoskou, ale také se stálo na hanbě, klečelo v koutě, tahalo se za uši či vlasy. Ještě v dobách komunismu se mohl prvňáček dočkat vytahání za jemné vlasy před ušními lalůčky či rány pravítkem přes dlaně a puberťák dotazu, zda chce raději facku, nebo poznámku.

Na svou dobu pokrokový školský řád z roku 1774 zmiňuje jako vhodný prostředek k bití žáků metlu či pružnou rákosku.

Doporučujeme

Články odjinud