Psal se rok 1909 a čeští přistěhovalci v Paříži chtěli světu ukázat, že Češky jsou nejkrásnější ženy na světě. A podařilo se! Vznikla soutěž, která byla jakýmsi předchůdcem soutěží královny krásy neboli Miss, jak je známe dnes. Ta tehdejší se ale od současné podoby zásadně lišila. Vyhrála ji tehdy kráska ze Slovácka Růžena Brožová a svým půvabem si podmanila nejen naši zemi, ale celou Francii. Jaký byl její životní příběh a proč byla rusovlasá dívka múzou Alfonse Muchy?
Hledá se Ideální dívka Čech aneb Cestu ke slávě odstartoval inzerát
I když se za první Miss Československa odjakživa považuje Ivana Christová, která soutěž vyhrála v roce 1989, pravdou je, že úplně prvním titulem české královny krásy se pyšnila Růžena Brožová z Brna. Modrooká prvorepubliková kráska se narodila v roce 1892. Jako malá v sobě objevila umělecký talent a začala hrát divadlo. Šla tak ve stopách rodičů — kočovných herců, kteří dceru angažovali v divadelních představeních své herecké společnosti.
I přesto ale nebyla do té doby Růžena nijak známá. Její cestu ke slávě evropských rozměrů rozpoutal v roce 1909 jeden novinový článek o tom, že se hledá Ideální dívka Čech. Otec pohledné dívky neváhal a dceru do soutěže přihlásil.
Proč první československou Miss Ivanu Christovou po výhře vypískali? Podívejte se na video:
Neoficiální soutěž pařížských vlastenců
Soutěž krásy se uskutečnila roku 1910 v Paříži. Pořádali ji dva bratři českého původu, kteří chtěli s hrdostí ukázat Francii, jak půvabné dívky žijí v jejich vlasti. Šlo však pouze o neoficiální soutěž. Události a výběru krásek se zúčastnila tamní i naše vlastenecká elita. Tehdy ještě vítězce nenáležel titul Miss, jako je tomu dnes. Porotci namísto něj udělovali titul Ideální dívka Čech. Na šťastnou výherkyni nečekala ani žádná nablýskaná korunka.
Dokonalé líčení a chůze po mole? To sotva!
Jestliže se domníváte, že před více než sto lety musely být uchazečky o titul krásy dokonale nalíčené a extrémně štíhlé, jste na omylu. Bylo to naopak. Líbily se spíše modelky plnoštíhlých tvarů bez přehnaných nánosů make-upu. Hledělo se na přirozený šarm a krásu na první pohled. Kromě toho se dívky neukazovaly v plavkách, ale naopak v honosných róbách.
Nejdříve se hodnotilo skutečně pouhým okem, protože finalistky byly posuzovány na základě zaslaných fotografií. A ty, na nichž byla zachycena Růžena Brožová, porotcům doslova učarovaly. Než dívku pozvali do Paříže na účast ve druhém kole soutěže, měla komise požadavek na osobní setkání. Aby si nenechali tak krásnou dívku utéct, neváhali za ní dojet do Brna, kde se sešli v nádražní restauraci.
2. kolo soutěže proběhlo v Paříži, pražský magistrát dělal Růženě problémy
Na druhé kolo, které se konalo v rámci francouzské slavnosti Mi-Careme, se Růžena Brožová musela vydat osobně do Paříže. Byl tu však jeden háček. Aby mohla reprezentovat, potřebovala k tomu podle pravidel soutěže speciální kroj.
Pro česko-uherskou „kotlinu“ mohla být velká čest, že se má česká dívka účastnit takové prestižní soutěže, jenže pražské úřady to viděly jinak. Klání o titul krásky neschvalovaly. Když pražský magistrát obdržel z Paříže žádost o finanční příspěvek na ušití šatů, nekompromisně ho zamítl. Úředníkům přišlo nevhodné, aby občanka Rakouska-Uherska nosila samostatný titul Ideální dívka Čech.
Velkorysí příznivci nechali ušít moravský kroj
Účast Růženy Brožové ve druhém kole soutěže by bez finančního příspěvku na drahé a přepychové šaty měla na kahánku. Naštěstí se do všeho vložili její příznivci a podporovatelé. Na róbu budoucí Ideální dívky Čech vytvořili sbírku, díky čemuž své vlastence obstarali vyšívaný moravský kroj.
Zdobila ho elegantní šerpa a nesměl chybět ani český lev. Konečně nic nestálo v cestě tomu, aby se jako hostující soutěžící mohla Růžena Brožová zúčastnit klání s Pařížankami o titul Ideální dívky. Na dalekou cestu se nemusela vypravovat sama, doprovázela ji delegace složená ze samých vlivných lidí.
Francouzi byli okouzleni exotickou krásou Růženy
Francouzští novináři i obyvatelé Paříže označovali Růženu Brožovou za exotickou krásku. O Rakousku-Uhersku měli tehdy poněkud mylné představy, což dokazuje i dobový tisk, který se o českou vítězku zajímal. Francouzi byli zvědaví, jak vlastně nejhezčí Češka vypadá. Když česká výprava dorazila, už na ni čekaly stovky nedočkavých přihlížejících.
Růženin příjezd popisoval pařížský plátek Le Figaro: „Královna krásy z Čech, ze země La Bohéme, která je romanticky ztotožňována s představou divoké, méně civilizované země, jejíž obyvatelé žijí svobodným kočovným životem, včera přijela do Paříže. Nedorazila ale v zeleném komediantském voze s oranžovými okenicemi, žádný vousatý stařec nedržel za uzdu hubenou herku. Je krásná jako Pařížanka.“
Růžena jako múza malíře Alfonse Muchy
Růženina sněhově bílá pleť, oči modré jako studánky, dlouhé rudé vlasy a kypré křivky Čechy zasedající v porotě soutěže uhranuly. Nebylo pochyb, že její slovanské rysy ustojí velkou konkurenci francouzských modelek. Na konci soutěže byla Růžena vyhlášena Ideální dívkou Čech. I když bylo jasné, že jsou porotci na půvab své vlastenky náležitě pyšní, pozdější reakce Francouzů dokázala, že v případě Růženy Brožové nešlo o žádnou protekci. Okamžitě si podmanila tamní tisk i obyvatele.
V porotě složené z českých vlastenců nechyběl ani slavný malíř Alfons Mucha. Jeho podporu si Růžena získala téměř okamžitě. Protože se zabýval malbou portrétů žen se slovanskými rysy, viděl v soutěžící kromě krásy také uměleckou inspiraci. Vzhledově se podobala krasavicím, které rád zpodobňoval na svých obrazech. Nebylo pochyb, že se zasadí o to, aby si krásná vlastenka vezla domů titul Ideální dívky a s ním luxusní dary včetně diamantového náramku.
Z modelky ženou v domácnosti
Česká vítězka sklízela po návratu domů obdiv džentlmenů. Některým se líbila natolik, že ji rovnou žádali o ruku. Růžena se ale cítila být obyčejnou ženou. Provdala se za vojáka Antonína Opravila a nakonec se kvůli rodině rozhodla věnovat domácnosti. Divadelní představení nahradila příležitostným vystupováním a recitováním poezie. Na souboj o pomyslnou korunku krásy vzpomínala až do svého skonu v roce 1976, účast v soutěži považovala za nejlepší životní zážitek. Růženiny vzpomínky na mládí vyšly v roce 2010 také knižně pod titulem Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy).
Jak se liší první královna krásy od těch současných? Podívejte se do naší galerie!