Pozor na pohlavní choroby. Znáte všechny rizika a příznaky?

Choroby přenosné sexuálním stykem

Kterou nákazu si můžete v „hezké chvilce“ nejsnáze „pořídit“ z důvodu jejího vysokého výskytu v populaci? Není to syfilis, ačkoli na ni připadá více než polovina případů těch chorob přenosných sexuálním stykem (sexually transmitted diseases, STD), jejichž výskyt podléhá v České republice povinnému hlášení; podle údajů z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bylo u nás v roce 2011 hlášeno 737 případů syfilidy.

Nejrizikovější z hlediska „masovosti“ rozšíření není ani nevyléčitelná infekce HIV/AIDS (za loňský rok Národní referenční laboratoř pro HIV/AIDS oznámila 212 nových případů HIV-pozitivity, a to u 185 mužů a 27 žen). Není to dokonce ani gonokoky vyvolávaná kapavka, rozšířená hlavně mezi muži a cizinci, jejíž podíl na sexuálně přenosných nemocích se v Česku v posledních letech snižuje (709 případů v roce 2011).

Bohužel přesné statistiky o výskytu chlamydiových infekcí chybí, Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO) uvádí jen odhad – sto milionů nově nakažených na světě každý rok. V závěsu následují virové infekce lidskými papilomaviry (HPV).

Papilomaviry u obou pohlaví způsobují genitální bradavice (kondylomata), podílejí se na vzniku karcinomů v krku a konečníku; v důsledku infekce papilomaviry také vzniká rakovina děložního hrdla u žen. O průniku HPV do organismu přitom člověk vůbec nemusí vědět. Rovněž projevy chlamydiové infekce jsou mnohdy natolik nenápadné, popřípadě zaměnitelné s jinými onemocněními, že až 80 % postižených žen a 30–50 % mužů o přítomnosti chlamydií ve svém těle vůbec nic netuší…

Chlamydia trachomatis má různé „tváře“

„Pachatelem“ chlamydiových infekcí urogenitálního (močopohlavního) ústrojí je bakterie Chlamydia trachomatis, konkrétně její sérotypy D–K. Právě sérotyp je pro rozlišení důležitý, neboť sérotypy L1, L2 a L3 téže bakterie jsou původci jiné pohlavní choroby, a to venerického lymfogranulomu (lymphogranuloma venereum, LGV – viz dále), nebezpečného, a proto ostře sledovaného onemocnění, jehož výskyt v České republice od roku 2010 (v dalších zemích Evropy od roku 2003) stoupá.

Pro úplnost dodejme, že sérotypy A–C bakterie Chlamydia trachomatis mají „na svědomí“ trachom – závažnou oční infekci často vedoucí k oslepnutí, která úzce souvisí s nedostatečnou hygienou a u nás se naštěstí nevyskytuje.

Průběh infekce u mužů a žen

Do močopohlavního systému se chlamydie dostanou během nechráněného pohlavního styku. Infekční chlamydiová tělíska se nacházejí mimo buňky a na spermiích. „Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 1 až 3 týdnů. Při ‚učebnicovém‘ průběhu je prvním příznakem výtok z močové trubice a pochvy, méně často hnisavý výtok, dále pálení při močení, častější nutkání na močení, výjimečně bolesti břicha a podbřišku.

U žen může infekci doprovázet pálení v pochvě a obtíže při menstruaci,“ vyjmenovává MUDr. Daniela Vaňousová z venerologické ambulance Dermatovenerologické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze, která pracuje i ve zdravotnickém zařízení Canadian Medical Care.

!!!Většina chlamydiových infekcí však u žen probíhá bez výraznějších projevů.

„U mužů bývá zánětem zasažena močová trubice, hrozí riziko postižení nadvarlat a u mužů majících sex s muži se infekce mnohdy nachází v konečníku.

Nejčastěji sklovitý nebo nažloutlý, méně často hnisavý výtok různé síly připomíná kapavku a muže přivede k lékaři častěji než ženy. Neléčená infekce se může šířit dále. U žen chlamydie postihují buňky sliznice močové trubice a děložního čípku, odkud se infekce někdy dostane dělohou do vejcovodů, které se následkem zánětu ‚slepí‘; tento stav vede k nemožnosti otěhotnět. Již těhotným ženám napadeným chlamydiemi hrozí vyšší riziko samovolného potratu nebo předčasného porodu,“ upřesňuje lékařka.

Léčba chlamydiového zánětu urogenitálního ústrojí patří do rukou venerologa, gynekologa nebo urologa. Obvykle se užívají tetracyklinová a makrolidová antibiotika. Délka podávání záleží na zvoleném antibiotiku (léčba je možná i preparátem, který se sice podává jednorázově, ale účinkuje 5 dní). Všichni sexuální partneři nemocného musejí být vyšetřeni a při průkazu infekce léčeni. V prevenci je důležitou zásadou věrnost a dodržování zásad bezpečného sexu.

Venerický lymfogranulom – nová hrozba

Šest případů venerického lymfogranulomu (LGV) v Česku v roce 2011 oproti jedinému případu v letech 2008 a 2010 a nulovému výskytu v letech 2001–2007 a v roce 2009 představuje opravdu výrazný nárůst. Původci (sérotypy L1, L2 a L3 bakterie Chlamydia trachomatis – viz výše) pronikají do těla při pohlavním styku. „Při klasickém průběhu nemoc začíná vznikem malého (1 až 3 milimetry) červeného pupínku na genitálu, který se mění ve vřídek, jenž se následně zhojí. Celý proces trvá několik týdnů, inkubační doba se pohybuje v rozmezí 3 až 30 dnů.

Neléčená infekce přechází během následujících týdnů do dalšího stadia s bolestivým zduřením mízních (lymfatických) uzlin v tříslech. Uzliny mohou splývat, mají tendenci ke hnisání a prasknutí a k tvorbě píštělí – kanálků mezi uzlinou a povrchem kůže, kterými se ze zánětlivého ložiska vylučuje hnis s příměsí krve.

Vše je provázeno celkovými příznaky akutního zánětu – horečkou, zimnicí, nechutenstvím, bolestmi hlavy a kloubů. Jestliže se nemoc ani v tomto druhém stadiu neléčí, následuje třetí stadium – chronický zánět, který vede k uzávěru mízních cév. Následkem je vznik masivního otoku a znetvoření oblasti genitálu,“ popisuje doktorka Vaňousová.

„Vzhledem k postižení převážně homosexuální komunity se však venerický lymfogranulom projevuje takzvaným anorektálním syndromem. Jde o zánět konečníku, často doprovázený celkovými příznaky. Mezi první projevy patří výtok z konečníku, někdy s příměsí krve, bolest v postižené oblasti, bolestivé vyprazdňování nebo zácpa. Může docházet ke zduření a zhnisání uzlin v pánvi. Neléčený lymfogranulom v konečníku může vést až ke srůstům a následnému zúžení střev,“ doplňuje lékařka.

!!!Byly zjištěny i případy infekce bez klinických projevů.

Jak se ochránit

V ČR a vyspělých zemích, kde je onemocnění venerickým lymfogranulomem nové, se jen vzácně vyskytuje u žen. V oblastech endemického výskytu (trvalého v daném místě) v Africe, Karibiku a Asii však postihuje jak ženy, tak muže, a to zejména ve formě uzlinového syndromu v tříslech.

V Evropě, včetně Česka, se LGV šíří hlavně mezi homosexuální gay komunitou, jejíž příslušníci jsou často zároveň HIV-pozitivní, vysoce promiskuitní (velmi často střídají sexuální partnery) a s rizikovým sexuálním chováním, které zahrnuje nechráněný anální sex, sdílení sexuálních pomůcek, fisting (aktivitu spočívající ve vkládání ruky do konečníku) a skupinový sex za účasti partnerů z mezinárodní sítě. V prevenci je proto klíčové vyvarovat se rizikového chování, zejména nechráněných pohlavních styků s cizinci. Mezi léky první volby patří především antibiotika tetracyklinové řady podávaná po dostatečně dlouhou dobu.

Ještě pár čísel

• Sex s náhodnými partnery již není neobvyklý. Tuto zkušenost uvádí přibližně 66 % mužů. Přes 40 % z nich mělo pohlavní styk s více než čtyřmi náhodnými ženami. Sex s neznámým mužem přiznává téměř 40 % žen.

• Lidé nemusí po pohlavním styku s nakaženou osobou vždy onemocnět, mohou se však stát přenašeči nemoci a dále ji šířit. Před některými pohlavními chorobami stoprocentně nechrání ani kondom. Například viry HPV, které mohou způsobit rakovinu děložního čípku, se přenášejí i při nekoitálních praktikách.

• Za posledních 20 let se rovněž snížil počet párů, které při sexu používají prezervativ. Ženy si chtějí raději užít styk bez něj, což jim z hlediska ochrany před otěhotněním umožňuje i hormonální antikoncepce.

• S HPV neboli lidským papilomavirem se za život setká zhruba 80 % žen. U většiny z nich však do dvou let dochází ke spontánnímu vyčištění infekce. U ostatních přetrvává riziko, že se infekce rozvine až v rakovinu děložního čípku. Nejčastěji se dívky a ženy nakazí mezi 15 a 25 lety, přednádorové stavy se u nich diagnostikují zhruba o deset let později. Od dubna 2012 mají 13leté dívky očkování hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

Pohlavně přenosné nemoci a infekce

• Bakteriální

Syfilis, kapavka, infekce způsobené sérotypy D–K bakterie Chlamydia trachomatis, měkký vřed (u nás se nevyskytuje), venerický lymfogranulom (původcem Chlamydia trachomatis sérotypů L1–L3), granuloma inguinale (u nás se nevyskytuje), infekce vyvolávané ureaplasmaty.

• Virové

Infekce HIV/AIDS, infekce lidskými papilomaviry (HPV) způsobujícími kondylomata a také karcinom děložního hrdla a karcinomy v krku a konečníku, herpes simplex (genitální opar), hepatitida (žloutenka) typů B a C, moluska (polokulovité výrůstky na kůži).

• Parazitické

Svrab a nemoc přenášená vší muňkou.

• Protozoální = způsobené prvoky

Trichomoniáza.

Co nahrává nákaze

• Rezignace na věrnost. U osob žijících v manželství je výskyt pohlavních onemocnění obecně nízký, pohlavní nákaza byla hlášena u 13 % ženatých mužů a 21 % vdaných žen. Naproti tomu více než 71 % pohlavně přenosných onemocnění mezi muži se týká svobodných, mezi ženami 55 % svobodných.

• Neopatrnost ve výběru intimních partnerů. 11 % mužů a 7 % žen nakažených syfilis nebo kapavkou přiznalo promiskuitu, 6 % žen navíc prostituci. 64 % infikovaných mužů a 27 % žen uvedlo náhodný pohlavní styk a 13 % styk s cizincem.

• Homosexuální orientace. Více než 28 % hlášených pohlavních onemocnění u mužů v roce 2011 se týkalo osob s homosexuálním zaměřením a 7 % případů bylo hlášeno u bisexuálů. ? Rizikové, asociální chování (nejen sexuální). 7 % případů syfilidy a kapavky v roce 2011 bylo zaznamenáno u vězňů, 5 % u uživatelů injekčně aplikovaných drog a 2 % u bezdomovců.

• Lhostejnost vůči kondomu. 80 % nakažených pohlavní chorobou v roce 2011 uvedlo nechráněný sexuální styk.

• Rizikové sexuální praktiky. Při análním sexu častěji dochází ke vzniku poranění – mikrotrhlinek v kůži, kudy infekce snadněji pronikne do organismu. Střídání vaginálního, análního a orálního sexu při jednom koitu spolu s nedodržováním základní hygieny (omytí penisu, výměna kondomu) zvyšuje pravděpodobnost přenosu původců pohlavních nákaz.

Nebezpečný je i fisting a sdílení sexuálních pomůcek. Souběh rizikových sexuálních praktik a homosexuality může být důvodem, proč z 212 nově zjištěných případů HIV-pozitivity v roce 2012 připadlo 87 % případů na muže.

• Jiné sexuálně přenosné infekce. Usnadňují vstup dalších STD, nejvíce při poškození sliznice a jejích defektech. Bylo například zjištěno, že člověk s projevy genitálního oparu je mnohonásobně více ohrožen přenosem viru HIV z infikovaného partnera. Ale v zásadě jakákoli akutní i chronická (a třeba skrytě probíhající), například chlamydiová či kapavčitá infekce usnadňuje vstup dalším STD.

• Stud, obavy. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR plyne, že zatímco kapavka byla obvykle diagnostikována na základě typických obtíží (hnisavý, silně obtěžující výtok s pálením a řezáním při močení zejména u mužů), syfilis (projevující se vředem v místě přenosu infekce, nejčastěji na genitálu a v oblasti úst, dále vyrážkou na těle) byla zpravidla zjištěna náhodně, tedy při jiném, nesouvisejícím vyšetření.

Důvodem k přehlížení a zlehčování symptomů může být obava z vyšetření a následků (například z prozrazení nevěry, neboť při potvrzení diagnózy pohlavní infekce je nutné informovat a vyšetřit všechny sexuální partnery, včetně toho stálého).

Zdroj statistických dat: registr „Pohlavní nemoci, rok 2011“, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR: www.uzis.cz (Data za rok 2012 nebyla v době psaní článku k dispozici – pozn. red.)