Oslavovaná, přeceňovaná i zatracovaná. K málokteré potravině se v poslední době změnil tak dramaticky přístup jako k sóji.
Tofu, sójové mléko, tempeh a miso obsahují esenciální aminokyseliny, které si náš organismus nedokáže sám „vyrobit“ a musí je načerpat z potravy, jsou také nízkocholesterolové a mají nízký obsah nasycených tuků. Sója je však v euroamerické kuchyni stále relativním nováčkem. Svůj vzestup zahájila v 70. letech 20. století. Ještě před několika lety byla miláčkem nutričních terapeutů a nekorunovanou královnou superpotravin. Dnes se kolem ní však vyrojila řada otazníků, které její pozitivní vliv na zdraví zpochybňují.
- Na které straně barikády je pravda?
STRMÝ VZESTUP
Popularita sóji začala stoupat, když výzkumy přišly se zjištěním, že může působit jako prevence proti některým nemocem. Potvrdilo se, že asijské ženy s příjmem 9 gramů sójového proteinu zaznamenávají ve srovnání s Američankami (1 gram sójového proteinu) menší výskyt srdečních chorob, cukrovky i obezity. V polovině 90. let byla publikována studie University of Kentucky, která potvrdila blahodárný vliv této luštěniny na lidské srdce. Zpopularizovala fakt, že konzumace 50 gramů sójového proteinu denně snižuje hladinu škodlivého cholesterolu takřka o 13 %. Sójové produkty začaly být okamžitě doporučovány jako součást zdravého a vyváženého jídelníčku. K jejich dobré pověsti přispěl i fakt, že podle statistik trpí Asiatky až pětinásobně menším rizikem rakoviny prsu. Oproti tomu mladé Japonky, které se přestěhovaly do USA a přizpůsobily svůj jídelníček tamním zvykům, vykazovaly zvýšení rizika propuknutí rakoviny až o 30 %.
ZÁZRAČNÝ VŠELÉK
Další látkou, na kterou se obrátila pozornost vědců, byly takzvané izoflavonoidy, s jejichž pomocí se rostliny brání nejrůznějším plísním a bakteriím. A právě sója patří k jejich nejbohatším přírodním zdrojům. Vyrojila se řada výzkumných projektů, které se snažily najít odpověď na otázku, jestli můžou být tyto látky prospěšné i lidem. Zjistilo se, že poté, co si dáte salát s tofu, se přijaté izoflavonoidy dostanou do vaší krve a váš organismus je vyhodnotí jako velmi podobné ženským hormonům estrogenům. Svou chemickou strukturou se jim totiž veskrze podobá. V 90. letech si vědci kladli otázku, zda izoflavonoidy povzbudí činnost přirozených estrogenů, nebo naopak jejich činnost utlumí.
Tato otázka je velmi důležitá ve spojení s rakovinou prsu, protože některé druhy této nemoci vykazují pod vlivem estrogenu zvýšený růst. Menší výskyt rakoviny prsu u Asiatek holdujících sóji na tuto otázku odpověděl uspokojivě a této potravině se dostalo mimořádné publicity a získala si pověst takřka zázračné potraviny.
NA ÚSTUPU
Sóju ale nakonec potkal stejný osud jako téměř každou oslavovanou superpotravinu a byla svržena ze svého piedestalu. V následujícím desetiletí se totiž ukázalo, že zdravotní benefity byly poněkud nadhodnocovány.
Ani blahodárné působení na srdce nebylo nakonec tak zásadní, jak se původně předpokládalo. Americká studie z roku 2006 zjistila, že pokles škodlivého cholesterolu u jedlíků sóji dosahuje pouhých 5 % oproti původně předpokládaným 12,9 %. Tento mírně prospěšný výsledek by navíc bylo možné připisovat nejen sóji, ale také celkově zdravějšímu jídelníčku účastníků studie.
ZNEPOKOJIVÉ OTAZNÍKY
Na začátku 21. století se sója začala dostávat čím dál víc do nemilosti.
Nemalou měrou k tomu přispěla i série studií provedených na University of Illinois, které se zabývaly účinkem genisteinu (jeden z izoflavonoidů obsažených v sóji). Tyto výzkumy prováděné především na laboratorních zvířatech naznačovaly, že by genistein mohl podporovat množení buněk rakoviny prsu. Zároveň tu byly i určité indicie ukazující k faktu, že se rakovinové buňky stávají po genisteinu odolnější vůči lékům. Věda stále nedokázala definitivně odpovědět na otázku, zda sója opravdu může přispět ke vzniku rakoviny prsu, ale mnozí lékaři v té době začali svým onkologickým pacientkám doporučovat, aby se sóji i sójovým potravinovým doplňkům vyhnuli.
Dnes se klíčovým hlediskem ukazuje doba, kdy žena začne sóju konzumovat. Naznačuje to zejména nedávná studie Georgetown University, která se zaměřila na zkoumání myší s nádorem, které byly sójovými produkty krmeny od raného věku. Na rozdíl od těch, které začaly stravu bohatou na izoflavonoidy přijímat až v dospělosti, měly tyto myši lepší šanci na vyléčení. Soudě podle těchto výsledků je proto ideální, aby si dívky na konzumaci sóji zvykly ještě před pubertou.
HROZBA PRO PLODNOST?
Další pochyby kolem sóji se objevily ohledně jejího účinku na ženskou plodnost. První náznaky této teorie lze hledat už ve 40. letech minulého století, kdy si australští farmáři začali všímat, že se jejich ovce při vysoké konzumaci jetele stávají neplodnými.
A jetel obsahuje podobně jako sója izoflavonoidy. Navíc 47 různých studií potvrdilo, že ženy v plodném věku, které si denně dopřávají dvě a více porcí sóji, mají v krvi v průměru méně hormonu zodpovědného za uvolňování vajíčka z vaječníku. Ač to může znít hrozivě, skutečným důsledkem bývá pouze fakt, že může dojít k ovulaci zhruba o den později než obvykle. Vypadá to tedy, že by látky obsažené v sóji neměly mít závažný vliv na plodnost.
SPRÁVNÉ DÁVKOVÁNÍ
Kolik sóji si ale můžeme naordinovat, aniž bychom tím vyvolali zdravotní riziko? Většina expertů se shoduje na tom, že jedna až dvě dávky denně jsou bezpečným množstvím, což je míra, kterou konzumuje řada Japonců po celý život. Například průměrná šedesátikilová žena si může denně dovolit zhruba 50 miligramů izoflavonoidů – což je jeden šálek tofu, dva šálky sójového mléka nebo dvě cereální tyčinky se sójou. Berte však v úvahu také fakt, že sója může být obsažena i v různých průmyslově zpracovaných potravinách.
Opatrně by ke konzumaci sójových výrobků měly přistupovat ženy trpící nějakou chorobou, která je spojená s hladinou estrogenu, jako je například endometrióza. Potraviny s obsahem fytoestrogenů, mezi něž sója patří, by totiž mohly potíže těchto žen vystupňovat. Pozornost si zaslouží i způsob přípravy sóji. Pozitivní zdravotní účinky vykazují zejména tradiční asijské produkty, které nejsou průmyslově upravené a stále patří do kategorie takzvaného skutečného jídla. Do této skupiny lze zařadit například tempeh či tofu. Oproti tomu sója obsažená v průmyslově zpracovaných potravinách bývá do jídla přidávána spolu s nepříliš zdravými přídatky, jako jsou různá aditiva či sladidla. Konečný verdikt tedy zní: sója lidskému organismu prospívá – jen je třeba brát v úvahu komu, v jakém množství a v jaké podobě ji dát na talíř. *
EDAMAME – sójové boby sklizené před dozráním jsou nabité vlákninou a proteiny.
SÓJOVÉ MLÉKO – bílkovinná bomba je používána jako náhražka kravského mléka a vyrábí se ze sójových bobů. U tohoto výrobku se vyplatí sledovat, jak, čím a v jakém množství bylo sójové mléko doslazeno.
TOFU – náhražka masa vyrobená z vysráženého sójového mléka, zjednodušeně se dá označit jako sójový sýr či tvaroh.
TEMPEH – je vyrobený z fermentovaných sójových bobů a mezi jeho klady patří vysoký obsah vitaminů skupiny B.
SÓJOVÝ PROTEIN IZOLÁT – prášková forma sóji obohacuje průmyslově zpracovaná jídla o proteiny. Najdete ho v sójových burgerech, koktejlech či energetických tyčinkách.
Článek vyšel v časopise Dieta
