Premiéra opery Benjamina Brittena v režii Jiřího Heřmana

CURLEW RIVER premiéra opery Benjamina Brittena v režii Jiřího Heřmana

Benjamin Britten (1913 - 1976) Curlew River (1964) (Řeka Sumida) mirákl o jednom dějství, op. 71

Libreto: William Plomer podle středověké japonské hry nó Kanze Motomasy Řeka Sumida

Uvedení v anglickém originále s českými titulky

Premiéra 29. listopadu 2005 v 19.30 hodin v rámci festivalu Struny podzimu Reprízy: 30.11.; 2. a 3.12. 2005 v 19.30 hodin České muzeum hudby, Karmelitská 2, Praha 1

Režie: Jiří Heřman Dirigent: Marko Ivanović

Scéna: Pavel Svoboda Kostýmy: Lenka Polášková Světla: Daniel Tesař Produkce: Jana Horčičková - TT production Dramaturgická spolupráce: Ondřej Hučín

Osoby a obsazení

Matka Philippe Do Převozník Jiří Hájek Opat Ondrej Mráz Poutník Rastislav Uhlár Duch chlapce Jakub Hliněnský / David Ulrych

Sbor mnichů Petr Klíma, Tomáš Křovina, Ivo Michl, Stanislav Mistr, Jiří Přibyl, Kryštof Spirit, Luboš Šedivý, David Vaňáč Komorní orchestr in spe (Martina Zemková – flétna, Petr Cígler – lesní roh, Jiří Korynta – viola, Martin Zpěvák – kontrabas, Hedvika Jouzová – harfa, Martin Hybner – bicí, Marko Ivanović – varhany)

Režisér Jiří Heřman patří k nejosobitějším tvůrcům současné české divadelní scény a v kontextu českého hudebního divadla představuje naprosto výjimečný fenomén. Jeho režie jsou neseny vnitřní duchovní vizí a vyznačují se precizním rukopisem s důrazem na minimalisticky koncentrovaný pohyb lidského těla ve vztahu ke znějící hudbě, slovu, světlu a prostoru, které se vzájemně významově prolínají a doplňují. Jiří Heřman absolvoval pěvecké oddělení konzervatoře v Plzni a operní režii na pražské HAMU. V roce 2000 inscenoval v pražském divadle Disk písňové cykly Roberta Schumanna, Petra Ebena a Jaroslava Křičky pod názvem Severní noci, o rok později pak v Divadle Inspirace na pražské HAMU realizoval projekt Dvakrát nová opera (Michal Nejtek: Dementia praecox, Marko Ivanović: Dívka a smrt), za nějž obdržel zvláštní cenu Festivalu Opera 2003. V opeře plzeňského Divadla J. K. Tyla v letech 2002 a 2004 pohostinsky režíroval Saint-Saënsova Samsona a Dalilu a Wagnerova Bludného Holanďana. Inscenace Bludného Holanďana získala Cenu Sazky a Divadelních novin za režii, byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku 2004 a získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Scénografie roku 2004 (scénograf Pavel Svoboda). Prvním projektem nově založeného sdružení in spe byly Lamenti, scénický madrigal Michala Nejtka a švýcarského básníka Francesca Micieliho na motivy Monteverdiho Nářku Ariadny. Lamenti vznikly přímo pro sdružení in spe, jejich premiéry se konaly v Universálním prostoru NoD v rámci loňského Pražského divadelního festivalu německého jazyka a poté ve Schlachthaus Theater ve švýcarském Bernu. Inscenace Lamenti letos v říjnu reprezentovala Českou republiku v rámci Sezóny českého divadla v Latinské Americe 2005 na mezinárodním divadelním festivalu Riocenacontemporanea v brazilském Rio de Janeiro.

Sdružení in spe se rovněž věnuje organizaci seminářů, přednášek a tvůrčích dílen. V červnu úspěšně proběhla tvůrčí dílna a seminář s významnou osobností světelného designu, švýcarským profesorem Maxem Kellerem. Pro příští rok jsou připraveny dílny pro pěvce s italským dirigentem Robertem Ginim a holandským choreografem Davidem Zambranem.

Nejnovějším projektem sdružení in spe je inscenace opery Benjamina Brittena Curlew River. V českých podmínkách zřídka uváděné Brittenovo operní dílo je u nás známo především díky operám Albert Herring, Peter Grimes, Sen noci svatojanské nebo Utahování šroubu. Opera Curlew River pro pět hlasů, osmičlenný sbor a sedm nástrojů pochází z roku 1964 a je první z trojice Brittenových specifických scénických děl, tzv. church parables - duchovních podobenství, miráklů. Britten v nich zpracovává formou středověkých chrámových představení dějově jednoduché příběhy s duchovním poselstvím na téma bídy pozemského života člověka a velkorysosti Boží milosti. Vedle Curlew River patří do této trojice ještě Ohnivá pec (The Burning Fiery Furnace, 1966) a Marnotratný syn (The Prodigal Son, 1968), jejichž předlohou se staly biblické texty. Curlew River vychází ze středověké japonské hry nó Řeka Sumida (Sumidagawa), kterou Britten viděl v Tokiu při své návštěvě Japonska v roce 1956.

Jak později napsal, zaujala ho tehdy hra i zvláštní poetika divadla nó: "Prostý, dojemný příběh, ekonomie výrazu, působivá pomalost pohybu, úžasné schopnosti a koncentrace herců, krásné kostýmy, směs zpěvů, písní a mluveného slova, která spolu s pouhými třemi hudebními nástroji vytvářela podivnou hudbu - to vše pro mě znamenalo úplně novou zkušenost s 'operou'." Britten začal uvažovat o vlastním zpracování této látky v duchu původní poetiky. Původně přemýšlel o opeře v japonském stylu, která by z divadla nó přímo vycházela. Své záměry však měnil a úmysl napsat tuto operu dokonce několikrát opustil. Nakonec se přiklonil k parafrázi tématu i stylu a spolu se svým libretistou Williamem Plomerem předlohu přepracoval. Dobu a místo děje přenesl do raně středověké Anglie, do kláštera v tzv. Fenlandu, kraji rozlehlých močálů na východě země. Název Sumidagawa, což je jméno jedné z hlavních japonských řek a znamená "řeka rýžových polí", změnil na Curlew River - "řeka kolih" (koliha je vodní pták podobný volavce). Podobnou úspornost výrazových prostředků a antiiluzivitu, která ho na divadle nó tolik zaujala, pak nalezl v tradici evropského středověkého divadla - opera začíná i končí obřadním průvodem mnichů, kteří během hry sami stylizovaně ztělesňují všechny postavy včetně ústřední ženské role Matky. Stejně tak nalezl svou inspiraci ve středověku i Brittenův hudební jazyk, vycházející z motiviky úvodního latinského chorálu a tvůrčím způsobem sugestivně předjímající chrámový prostor, v němž se má rozeznít. Opera Curlew River měla světovou premiéru na Aldeburgh Festival v roce 1964.

Jiří Heřman se i tentokrát obrací ke svým stálým inspiracím duchovními látkami, orientální filosofií a tematikou přírodních živlů, zejména země a vody. Motiv řeky v Curlew River, přes niž je třeba se přeplavit, aby na druhém břehu došel bloudící a hledající člověk cíle a poznání, rozvíjí mnohá témata, na nichž Jiří Heřman založil režijní koncepty Bludného Holanďana a Lamentů. Podobně jako v Lamentech se i v Curlew River objevuje narušený, nenaplněný vztah matky a dítěte. Tentokrát v inverzní podobě - zatímco v Lamentech syn oplakával mrtvou matku, v Curlew River hledá matka dávno mrtvého syna. Prolínáním orientální a evropské kulturní tradice vzniká v opeře Curlew River univerzální duchovní rozměr, který konvenuje divadelnímu myšlení a cítění Jiřího Heřmana. Pro tuto inscenaci byl zvolen český název Řeka Sumida, který jednak odkazuje k japonským pramenům Brittenova díla a jednak nahrazuje anglický titul, který by v doslovném českém překladu (Řeka kolih) působil poněkud nesrozumitelně.

Pro tento projekt byl zvolen unikátní prostor bývalého klášterního kostela sv. Maří Magdalény v Karmelitské ulici, který je nyní součástí Českého muzea hudby, bez jehož laskavé spolupráce by zde projekt nemohl být realizován. Kostel s klášterem je na těchto místech doložen již v první polovině 14. století, za husitských válek však zanikl. Na počátku 17. století byl obnoven dominikány, kteří zde vystavěli v letech 1653-76 barokní kostel sv. Maří Magdalény. Roku 1783 byl kostel s klášterem opět zrušen, kostel byl využíván jako skladiště, od roku 1791 jako poštovní ředitelství a roku 1852 byl přestavěn na četnické kasárny. Později byl využíván také jako archív. Stavební úpravy jsou dodnes dobře patrné a po nové rekonstrukci záměrně zachované, v celém prostoru se tedy zvláštním způsobem prolínají prvky sakrální a profánní architektury. Jedním z hlavních důvodů, proč se Jiří Heřman rozhodl uvést Brittenův mirákl právě zde, je snaha navrátit tomuto prostoru alespoň na dobu představení jeho sakrální rozměr a najít v jeho paměti zapomenutou duchovní energii. Přeplavit se na "druhý břeh".

V hlavní roli Matky vystoupí francouzský tenorista Philippe Do (1969), který pod taktovkou významných dirigentů (např. Gennadije Rožděstvenského, Marca Minkowského, Michela Plassona) hostuje na operních scénách v Paříži, Lyonu, Toulouse, Baden-Badenu a Římě. Roli Převozníka ztvární barytonista Jiří Hájek, jeden z výrazných talentů mladé generace operních pěvců, vítěz Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v oboru píseň za rok 2003 a v současnosti sólista plzeňské opery. S Jiřím Heřmanem spolupracoval již na inscenaci Lamenti jako představitel hlavní barytonové role. Hudební nastudování je dílem Marka Ivanoviće (1976), který je opernímu i koncertnímu publiku znám celou řadou svých aktivit. Spolupracuje s českými i zahraničními orchestry (např. Pražská komorní filharmonie, Státní filharmonie Brno, Agon Orchestra, Toyama Academy Orchestra, Filharmonia Slaska Katowice), podílel se na hudebním nastudování a dirigoval opery Benjamina Brittena, Phila Glasse, Michaela Nymana a Bohuslava Martinů v Národním divadle, Státní opeře a Prague Pocket Opera.

CD a partitura opery Curlew River jsou dostupné v pražské Městské knihovně.

zpracoval Ondřej Hučín www.inspe.cz

STRUČNÝ OBSAH OPERY

Za zpěvu latinského chorálu se v chrámu shromažďují k večerní modlitbě mniši v čele s opatem, který vítá přítomné a ohlašuje, že bratři dnes zahrají divadlo - mystérium o Božím milosrdenství. Přichází Převozník. Vypráví o slavnosti u hrobu světce, která se má konat právě dnes na druhém břehu řeky, v Kraji východních močálů. Přichází Poutník. Je na cestě ze Západní země na sever a žádá Převozníka, aby s ním přeplul přes řeku. Jejich rozhovor však přeruší podivný zpěv z dálky. Poutník vysvětluje, že je to pomatená žena z Černých hor, která se toulá po cestách. Po chvíli k přívozu přichází právě tato žena. Je to matka, jíž se ztratilo dítě. Bylo uneseno jakýmsi cizincem neznámo kam. Matka zešílela, bloudí světem, ale hledá marně. Chce se dostat na druhý břeh řeky, na Východ a prosí Převozníka o službu. Ten ji však považuje za pouhého blázna a vysmívá se jí. Matka se proti němu ohradí a žádá patřičnou úctu, je totiž urozeného původu. Připomíná Převozníkovi tajemné verše, které kdysi složil na břehu řeky Sumidy kterýsi poutník. Všichni poznávají, že Matka je pomatená láskou ke svému ztracenému dítěti, a Převozník ji vyzývá, aby nastoupila. Člun odráží od břehu. Po cestě Poutník spatří na druhém břehu zástup lidí. Převozník vysvětluje, že právě dnes se tamní lidé shromažďují na paměť nešťastné události, a začíná vyprávět příběh. Kdysi vezl ve člunu neznámého cizince, s nímž cestoval malý chlapec. Prý ho koupil jako otroka. Když vystoupili na druhém břehu, chlapec si lehl do trávy u kaple, už nemohl dál. Cizinec ho surově zbil a odešel sám. Chlapce se ujali lidé od řeky. Vědělo se o něm, že pochází z Černých hor, že je urozeného původu a že žil sám se svou matkou. Nemocný chlapec stále více slábl a po krátké době zemřel. Byl pochován na břehu u kaple, na jeho hrobě lidé zasadili tis a začali ho uctívat jako světce. Od chlapcovy smrti dnes uplynul rok. Během Převozníkova vyprávění doplul člun ke druhému břehu. Všichni vystupují, Matka však hořce pláče. V zemřelém chlapci poznala svého syna. Lidé kolem ní zůstávají v hlubokém pohnutí. Převozník doprovází Matku k chlapcovu hrobu. Ostatní se shromáždí kolem, Matka však naříká dál. Teprve po chvíli ji Poutník přiměje k modlitbě za duši svého syna. Vychází měsíc a do jeho světla zaznívají modlitby k andělům, svatým a mučedníkům. Matka zaslechne hlasy jdoucí od vody – volání kolih, ptáků na řece Sumidě. A do společného zpěvu se náhle vmísí další hlas, v němž Matka poznává hlas svého ztraceného syna. Touží ho spatřit. Duch mrtvého chlapce se zjevuje a žehná matce i všem ostatním. Matka se probouzí ze svého šílenství. Opat uzavírá mystérium a za zpěvu chorálu mniši odcházejí.

Slovo koproducentů

Pro festival Struny podzimu je letošní ročník výjimečný hned v několika ohledech. Slavíme 10 let existence a děje se tak ve spolupráci s našimi novými spolupořadateli: Národním divadlem, Národním muzeem a Českou filharmonií. Festivalové programové řadě INSPIRACE se díky spolupořadatelství s Národním divadlem otevřely nové obzory, zejména pak kouzelný svět divadla. Jsme šťastní, že můžeme jako první scénický projekt v desetileté historii festivalu uvést v nádherném prostoru Českého muzea hudby Brittenův mirákl Curlew River v režijní koncepci Jiřího Heřmana! Marek Vrabec, umělecký ředitel MHF Struny podzimu

10. ročník mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu probíhá od 25. září do 5. prosince 2005 v Praze. Jubileum organizátoři pojali jako výzvu k letmému ohlédnutí i k nastartování další festivalové dekády. Během podzimních měsíců festival průběžně uvádí devět koncertů ve třech festivalových řadách INSPIRACE – CROSSOVER – OSOBNOSTI. Festival zahájila světově proslulá koloraturní sopranistka Natalie Dessay, dále vystoupil skladatel a klavírista Michael Nyman, přední česká operní pěvkyně Dagmar Pecková, jazzový vibrafonista Gary Burton, Miqueu Montanaro - přední světový hráč na provensálskou flétnu či postmoderní akordeonista Teodoro Anzellotti. Festival zakončí v premiéře 4. a 5. prosince ve Švandově divadle projekt Alana Vitouše „Bach in 3D“, který spolu s Mariánem Vargou, Danem Bártou, Milošem Vacíkem a dalšími muzikanty zkoumá dílo J. S. Bacha ve třech různých polohách. Generální partner festivalu: Eurotel Praha Hlavní partneři: PRIVAT BANK AG, SPP Bohemia, Unipetrol Partneři: Hotel InterContinental Praha, Budget Oficiální dopravce: České aerolinie Mediální partneři: Český rozhlas, euroAWK, Harmonie, Přehled kulturních pořadů v Praze, Radio 1, Time In, Týden, www.ceskenoviny.cz, Xantypa

Nastudování chrámové paraboly Benjamina Brittena Curlew River (Řeka Sumida) z roku 1964, kterou uvádí Národní divadlo v koprodukci s in spe o.s. a Mezinárodním hudebním festivalem Struny podzimu v české premiéře v Českém muzeu hudby, je dalším postupným splácením dluhu, který mají české operní scény vůči hudebně-dramatickému dílu Benjamina Brittena (1913-1976), jednoho z největších operních skladatelů druhé poloviny 20. století. Již před čtyřmi lety se ve Státní opeře Praha během mého tamního působení objevil v české premiéře Brittenův operní horor Utahování šroubu (The Turn of the Screw), který jsme uvedli v netradiční inscenaci v koprodukci s Hudební fakultou Akademie múzických umění v Praze. Tehdy jsem měl možnost toto dílo nastudovat jako režisér (v roce 2002 pak byla inscenace přenesena do Rigy, kde byla velmi úspěšnou součástí repertoáru v sezóně 2002/2003 a i zde byla vysoce ceněna), můj vztah k jedinečnému světu Brittenových oper je tedy velmi osobní. Inscenací Curlew River (Řeka Sumida) se otevírá poprvé pro operní inscenaci specifický, netradiční prostor v Českém muzeu hudby. Bezesporu výrazným argumentem realizace inscenace je nepřehlédnutelná a výrazná práce mladého operního režiséra Jiřího Heřmana, který je zárukou mimořádného scénického pojetí. Proto jsme nezaváhali stát se koproducenty tohoto jedinečného projektu. Jiří Nekvasil, šéf opery Národního divadla

Prostor nově rekonstruované budovy Českého muzea hudby se díky hudebnímu festivalu Struny podzimu opět stane na chvíli chrámem, aby ožil hudbou a tvůrcům představení Řeka Sumida poskytl kulisy v divadle nedosažitelné. Národní muzeum tak naplňuje své poslání spojovat historii a dnešek i zprostředkovávat tvůrčí setkání kulturního dědictví se současným uměním. PhDr. Eva Paulová, ředitelka Českého muzea hudby

producent projektu in spe, o. s. koproducenti Mezinárodní hudební festival Struny podzimu 2005 (www.strunypodzimu.cz) Národní divadlo (www.narodni-divadlo.cz) spolupráce Národní muzeum – České muzeum hudby (www.nm.cz) generální partner ČESKÝ TELECOM, a. s. sponzoři illy | Nostress Cafe | Stock Plzeň, a. s. | Leško finanční podpora Ministerstvo kultury ČR | Hlavní město Praha | Nadace Český hudební fond

Předprodej vstupenek Informační a předprodejní centrum festivalu Struny podzimu - pokladna Národního divadla, provozní budova, út - pá 11:00 - 18:00 Tel. 224 901 247, e-mail: vstupenky@strunypodzimu.cz a předprodejní síť Ticketpro, www.ticketpro.cz