Příběh Veroniky - barokní houslistky

Mladí lidé, kteří se vydávají za studiem a získáváním zkušeností do světa, musí disponovat nezpochybnitelnými uměleckými a osobními kvalitami. Pobyt mimo republiku velmi často testuje jejich vytrvalost a odhodlanost k dosažení vlastních plánů a cílů. Nadační fond na podporu vážné hudby představuje tyto výjimečné umělce na svých webových stránkách www.nfpodporahudby.cz a především na koncertech.

Přinášíme vám příběh Veroniky Manové, jedné z těch šťastných, kteří dostali šanci studovat vážnou hudbu v zahraničí.

Příběh Veroniky Manové (nar. 1982)

Jak jsem se dostala do Holandska

Jsem barokní houslistka. Ne, že bych mluvila staročeštinou a oblékala se do několikavrstevných šatů s krajkami a parukou. Prostě jsem zjistila, že hrát tři sta let starou hudbu bez znalosti tehdejších poměrů zkrátka nejde, a rozhodla se naučit se na housle z 18. století a ponořit do studia dobových pramenů.

I když se někomu může zdát, že si takhle člověk moc zábavy neužije, opak je pravdou. Není nic zajímavějšího, než snažit se detektivní prací zrekonstruovat situaci, v jaké se ocitl houslista císařské kapely, dostat se do jeho hlavy a zjistit, proč tu houslovou sonátu napsal, jak ji hrál a co si o tom jeho publikum myslelo.

Toho se samozřejmě nedá dosáhnout hypnózou a zkoumáním minulých životů. Přibližnou představu může člověk získat čtením kronik, výplatních listin, deníků a komentářů od hudebních nadšenců, čtení myšlenek se zase provádí za pomoci studia filozofie, spisu o estetice nebo tehdejších škol hry na nástroj.

Jde o to, že tímto způsobem lze dosáhnout svěžesti, s jakou se skladba hrála v době svého vzniku, oproti modernímu provedeni, které se snaží s posvátnou úctou provádět díla starých mistru. Nepřestávám se pozastavovat nad tím, že ačkoliv české publikum rozpoznalo výhody, které tzv. poučené interpretace přináší, a fandí koncertům barokní hudby s dobovými nástroji, profesionální muzikantská obec se mnohdy takovému přístupu brání. Takže v době, kdy jsem dospěla ke svému rozhodnutí, v Čechách stále nebyla možnost studovat hru na barokní housle na plný úvazek. A tak se stalo, že jsem jednoho dne sbalila své tři kufry, stojánek a konzervy, a přesunula se do novodobého centra staré hudby, Holandska.

Studovala jsem nejprve v Utrechtu a v Haagu a po pár letech jsem se v rámci programu Erasmus dostala i do Londýna. Mít šanci studovat na zahraniční univerzitě je obrovská zkušenost, nejen profesní, ale hlavně životní. První krize nastala, když mi došla poslední konzerva. Tady musím podotknout, že studovat v zahraničí rozhodně není nejlevnější záležitost. Bez pomoci hudebních nadací by se studium vůbec nedalo uskutečnit.

Naštěstí v Čechách existují takové organizace, jako například Nadační fond na podporu vážné hudby, Nadace Český hudební fond nebo Nadace Život umělce, které si jsou vědomy problémů, do kterých se český student může v zahraničí dostat, a v rámci svých možnosti se snaží finančně vypomoci. I přes velké šestí, že jsem získala důvěru těchto nadací a nemusela se starat o proplacení školného, jsem si musela, jako většina studentů z „východu“, přivydělávat na živobytí.

A tak jsem leštila stoly íránským ropným magnátům, slepovala plachty na lodě a drhla bahno z podlah místních továren na sušenky. Ale i přes to všechno jsem poznala spoustu skvělých muzikantů ze všech koutů světa, naučila se říkat „na zdraví“ ve 20 jazycích a jezdit na kole, i když je cíl vzdálený 10 metrů.

Rozdíl mezi českými konzervatořemi a hudebními školami v Holandsku a v Británii je hlavně v obrovském výběru seminářů, které si student může připojit do svého rozvrhu. A vzhledem k tomu, že jako správný český muzikant se snažím vyzkoušet, co se dá, zapsala jsem se do kurzu meditace pro hudebníky, stala se součástí irské folkové kapely, praktikovala tai chi a chodila na seminář filozofie vědy. Vše vřele doporučuji!

Cílem celého mého snažení ale samozřejmě je získat co nejvíce znalostí a dovedností a zužitkovat je během zapojení do kulturního života v Čechách. Před třemi lety se nám podařilo založit barokní orchestr Concerto Aventino, se kterým jsme provedli už několik podnětných koncertů. A na to se asi těším nejvíce. Pracovat na zajímavých projektech se skvělými muzikanty a milými lidmi a snažit se veškerou radost z hraní zprostředkovat českému publiku, které naštěstí, i přes celou krizi, neztratilo zájem podílet se na něčem nevšedním, co přináší jak nové zážitky, tak zábavu a odreagovaní. Tento červen budu absolvovat, tak mi prosím držte palce a přijďte se někdy podívat na náš koncert. Všichni jste vřele vítáni!

V Haagu v lednu 2012 Veronika Manová

ČTĚTE TAKÉ:
Orbion: Portál pro cestovatele

ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!