Příběhy z Dalmácie - Chudák před soudem

A tak se podělili. Přišlo jaro a bylo třeba zasít pšenici. Starší bratr vzal své voly, zoral pole a zasel. Ale protože měl dobré srdce, půjčil své voly bratrovi. Jak jinak by on mohl zasít? Přátele do pluhu nezapřáhneš. Mladší bratr tedy vzal voly a vyrazil orat. Jak tak oře, přijde k němu čert a povídá: „Dej mně ty dva voly, sic tvému bratru oči vydloubu.“ Oráč přemýšlí a pak si říká – k čemu by byli bratrovi voli, když by byl bez očí? A tak čertovi voly dal. Přišel domů a tam už čekal starší bratr: „Kde máš voly?“ ptá se. „Víš, bratře můj, přišel za mnou na pole čert. Prý jestli mu nedám ty dva voly, tak ti oči vydloube,“ na to mladší. „Který čert by mi vydloubal oči? Vrať mi ty voly, já si to už s čertem vyřídím sám,“ křičel starší bratr. Ale voli už byli dávno pryč. Tak šli bratři k soudu.

K soudu bylo daleko a po cestě potkali jednoho nešťastníka, který právě tahal osla z vody. „Pomozte mi, prosím, vytáhnout osla z vody,“ prosil bratry. Ale starší jen odsekl, že má sám starostí dost. Mladší se však rozhodl, že muži pomůže. Ten chytil osla za uši a mladší bratr za ocas. Tahají, tahají, osel hýká, ale nic. Tahají znovu a najednou se oslovi utrhl ocas a zůstal mladšímu bratrovi v ruce. „Chtěl jsem od tebe pomoc – vytáhnout osla z vody, a ne mu utrhnout ocas. Co budu teď dělat s oslem bez ocasu?“ běduje muž – a že také půjde dát mladšího bratra k soudu. Tak šli všichni dál.

Po cestě je zastihla noc poblíž jednoho kláštera. Poprosili o nocleh a tam je nechali spát ve stáji. Mladší bratr byl ze všeho zničený a pomyslel si, že život už pro něj nemá cenu. Rozhodl se skočit z okna, a tak se zabít. Vylezl do vysokého okna a skočil ven. Jenže v tu samou chvíli si pod oknem ulevoval jeden kněz. Muž na něj spadl a na místě ho zabil. Tak jdou k soudu i bratři z kláštera. Přišli před soudce a ten se podivil nad tou divnou společností. Ptá se staršího bratra: „Tak mi pěkně pověz, proč jste tady!“ „Půjčil jsem bratrovi své dva voly, aby si zoral pole. Přišel na něj čert a když mu prý nedá ty voly, tak mi vydloube oči. On mu dal voly a já teď nemám nic. Ať mi je vrátí!“ stěžuje si starší bratr.

Soudce rozhodl: „Ty člověče,“ a ukázal na mladšího, „nejprve seženeš bratrovi dva voly a pak mu oči vydloubeš.“ Nato hned druhý bratr: „Tak to ne, k čemu by mi byli voli, kdybych byl slepý. Nechte to tak.“ Pak se soudce obrátil na chudáka s oslem a poslouchal, co jeho tíží: „Pane soudce, spadl mi osel do vody a já jsem chtěl od toho člověka, aby mi pomohl. On ale jenom utrhl oslovi ocas. K čemu mi je osel bez ocasu?“ A soudce takto rozhodl:

„Dejte osla obviněnému a ten se o něj bude tak dlouho starat, dokud mu ocas nenaroste. Pak ho vrátí majiteli.“ Oslař padl na kolena a křičel: „Ne, to ne, raději si nechám toho osla i bez ocasu.“ Potom se soudce obrátil na řádové bratry a ptá se jich: „A co máte vy, že jste přišli k soudu?“ „Tenhle člověk dostal u nás v klášteře přístřeší. Rozhodl se skoncovat se svým životem a skočil z okna přímo na našeho kněze a na místě ho zabil. Co si teď bez něj počneme?“

Soudce povídá: „Dobře, milí bratři. Postavte toho chlapa pod okno, ze kterého skočil, a pak na něj skákejte tak dlouho, dokud nebude mrtvý.“ „Pro Boha živého, to ne! To raději nic,“ řekli bratři a všichni odešli. Tak bylo po soudu a všem se dostalo spravedlnosti.

---

Ukázka je z knihy: Příběhy z Dalmácie autor: Otčenášek Vydalo nakladatelství Portál rok vydání: 2003, rozsah: 138 stran ISBN: 80-7178-783-3 Cena: 198,- Kč