Příběhy z Dalmácie - Malíř a jeptiška

20. 11. 2003
Příběhy z Dalmácie - Malíř a jeptiška
Dodnes se v Šibeniku vypráví příběh lásky jednoho mladého malíře k jeptišce ze šibenického kláštera.

Před mnoha a mnoha lety pracovali v klášteře při opravách dva muži. Jeden byl zedník, měl už pár křížků na hřbetě, ale sil na práci stále dost. Druhý byl mladík a opravoval v klášteře malby. Jednou přišel malíř za zedníkem a požádal ho, aby mu šel pomoci do jedné místnosti s omítkou. Byla tam na jednom místě silně poškozená zeď a on proto nemohl dokončit malbu. Zedník šel tu zeď opravit a malíř zatím maloval sousední stěnu. Pracovali spolu a povídali si o všem možném. „Vy jste ženatý, ale já jsem ještě mladý a svobodný. Zajímalo by mě, jak to mají ty jeptišky – nikdy se nevdají?“ zajímal se malíř. „Ne, kdepak, jeptišky se nikdy nevdají,“ odpověděl mu zedník a povídali si dál.

Chodila za nimi jedna taková mladá a pěkná jeptiška, nosila malíři vodu. Jednou se na něj dívala trochu déle a pak poznamená: „Vy ale máte, mistře, krásné ruce.“ Podobně se to pak opakovalo skoro každý den. Zedník už to nevydržel a povídá malíři: „Víš ty co? Ožeň se s tou jeptiškou. Je vidět, že se jí líbíš.“

Malíř se trochu ulekl: „Ale přece jste říkal, že jeptišky se nikdy nevdají?“ „Jen se neboj. Jestli chceš, já to zařídím. Je taková mladá a pěkná, tak co by se nevdala,“ uklidňoval malíře lišácky zedník. Malíř souhlasil, a tak nazítří zedník tu mladou jeptišku zastavil a povídá jí: „Poslouchejte, sestro, zamiloval se do vás ten mladý malíř, co mu nosíte vodu. Chtěl by si vás vzít za ženu.“ Jeptiška se zalekla: „Ale já jsem složila slib. Nemůžu se vdát, to je nemravné. Porušila bych řád.“ „Jen se nebojte. I ženy, které se vdají, mohou žít mravně,“ namítl zedník. Ale s jeptiškou nebyla řeč a utekla.

Po několika dnech však bylo jasné, že i ona se do malíře zamilovala, stále se točila kolem něho, nosila mu vodu a myla štětce. Když zedník viděl, jak se ti dva trápí, domluvil jim, aby se sešli u jeptišky. Druhý den ráno přišel zkroušeně malíř a povídá zedníkovi: „Všechno je ztracené. Byl jsem v noci u jeptišky, ale přišla na nás sestra představená a vyhnala mě. Teď mě vyhodí i z kláštera a budu bez práce.“ „Nevěš hlavu, něco vymyslíme,“ na to zedník, který byl liška podšitá. Jeptiška už nesměla ze své cely vycházet a navíc měl přijít kněz, aby rozhodl, jak jeptišku potrestat.

Zedník však už věděl, jak na ně. Pomohl malíři vlézt v noci oknem k jeptišce do cely a ten jí na zadek namaloval dva svaté. Na levou půlku světici a na pravou svatého. Nazítří probíhal soud a kněz rozhodl, že jeptiška dostane rákoskou na zadek dvanáct ran. Když sestry chystaly výprask a vyhrnuly jeptišce roucho, uviděly ty svaté obrázky. Do nich tlouct nemohly, a tak milou jeptišku za tu ostudu vyhodily z kláštera a malíř se s ní potom oženil.


Ukázka je z knihy: Příběhy z Dalmácie autor: Otčenášek Vydalo nakladatelství Portál rok vydání: 2003, rozsah: 138 stran ISBN: 80-7178-783-3 Cena: 198,- Kč

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Shoda příznivých okolností bude hrát do noty zvláště umělcům nebo sportovcům. Ale i ostatní Blíženci si přijdou svým způsobem na své. Uran vám pomůže, abyste se blýskli v oblasti, která je…

Nejčtenější články