Přítel nechce dostávat ani dávat dárky. Mrzí mě to

Luňule: a hezky si tu povídáš sama se sebou....:-/

Luckiee: a ty jsi průhledná jak sklo s tou tvojí Donna hair!

Luňule: Jojo, vím naprosto o čem mluvíš. Po čase už to není moc příjemné, i když to ze začátku vypadá skvěle. Jsem ráda že Donna není jen placebo a že i někdo jiný vnímá, že je fakt dobrá :-)

Já mám spíš opačný problém, mi přítel nosí pořád něco, ale úplně pořád, až je to moc... Nedávno mi ale dal výživu na vlasy Donna Hair i se šperky, tak to jsem měla radost. Nevím kde on na to narazil, ale prý mi to pomůže na vlasy a na padání a měl pravdu.

Mata69: máš pravdu, bylo by to lstí a to je taky na prd! Lidi si mají dělat radost a potěšení. Je to divný chlapík s takovým názorem. Dr. Cimický říká, ženy utíkejte pryč od chlapa který je lakomý, takový nemůže být vhodný pro život a nastanou s ním v životě jenom problémy.

Od takového chlapa rychle pryč. Nejde o ty dárky, ale o jeho vztah k druhým lidem. Ten člověk se podle svých slov "bojí vázat" - ne, on se bojí otevřít, druhému se odevzdat, dát všanc, nechat se druhým případně ohrozit. Prostě nikomu nedůvěřuje, všech se v podstatě bojí a veice si chrání své hranice. Bohužel za ně nikoho nechce pustit, ani partnerku. Pořád to bude on - bezpečný plot - někdo další. Bude se bát s někým splynout, tvořit pár. Pokud bude hrozit, že vztah přejde do té silné psychické intimity, která je možná jen v rodině nebo stabilním páru, ten člověk se odtáhne a nedopustí, aby ho někdo s někým pevně spojoval. Při bližším spojení se cítí v pasti, bezmocný, ohrožený. Bohužel díky tomu bude buď ceý život sám, nebo s nějakou ženou vedle sebe, která bude hluboce nešťastná z jeho odtažitosti.Pryč od něj.

teda... to mně osobně připadá jako zvláštní životní postoj, taková zásadovost ohledně dárků.... Chápu, že někdo nepotřebuje dárky pro sebe, ale aby striktně odmítal dát dárek někomu, koho má rád, jen tak pro radost, to mi přijde divné. Můj muž taky dárky moc nemusí - míněno pro sebe. Nikdy si o nic neřekne, když se ho ptám, co by chtěl, prý vše má a nemáme za něj utrácet, ale stejně mu vždycky něco pořídím a pak si to vezme se slovy, že děkuje, ale nemuselo to být. Ale sám dárky ostatním dává a snaží se, aby se "trefil", aby zkrátka udělal radost.

Můj přítel taky nerad dostává dárky..připadá mu trapné, když se na něj někdo dívá a on "musí předstírat radost"..tvrdí, že už není malý, a tak dárky nepotřebuje. Ale neměl nikdy až takový problém dárky dávat...protože já si Vánoce nebo narozeniny bez dárků neumím představit. Samozřejmě neříkám, že Vánoce jsou jen o dárcích, ale prostě to k tomu patří. Dárky mu ale taky dávám - na narozeniny i Vánoce..okomentuje to vždy tím, že jsem nemusela..ale nehádáme kvůli tomu..sice mu rozbalit dárek trvá třeba půl hodiny a různě se vykrucuje..ale to mi nevadí.. Vysvětluje to taky tím, že si může vše koupit sám..a třeba od mé mamky taky nic nechce, nerad by, aby mu někdy cokoli vyčítala (a bohužel musím říct, že k tomu má občas sklony)..takže se mu trošku ani nedivím..ale vždy přijme nakonec dárek i od ní.. Co se týče dětí, s tím určitě nebude problém..už teď plánuje, jaké hračky bude našim dětem kupovat atd.. Takže moje rada je - chce to čas..a jít na to pomalu..když opravdu nechce nic dostávat, tak budiž..třeba se to ale jednou změní..ono se to samo nějak vyvine.. Jsou horší vlastnosti než tato.

Durga: no přesně, bála bych se, že stejně bude přistupovat k dětem. A ačkoliv se shodneme, že přehršel dárků pro děti není ideální, ale aby díte nedostávalo žádné dárky je smutné ne?

šiška: a když za něj zaplatíš oběd a řekneš mu, že má přece svátek - tak to ho do ničeho nenutíš jo? To jsi mu ten "dárek" vyloženě lstí vnutila.

Přítele nepředěláš. Pokud ano, tak se bude cítit pořád ukřivděný. V podstatě on se stejně může divit a může považovat za divnou tebe. Máš jen dvě možnosti - smířit se s tím /což ovšem znamená dostávat se do problémů, protože ne všichni vaši známí budou k tomu tolerantní/ nebo si najít jiného přítele. taky si uvědom, jaký to bude mít dopad na děti, pokud nějaké budete mít.

Každý jsme nějaký a odněkud. Pokud by byl jinak charakterově hodný, laskavý a milý tak by mi to až tak zase nevadilo. Vyřešila bych to tak, řekla bych mu, mám hlad chci se najíst v restauraci a zaplatila bych večeři tak aby o tom nevěděl. Pak bych mu řekla, spojila jsem příjemné s užitečným o účet se nestarej máš přeci ty narozeniny. Nutit někoho do čehokoliv, je psychické znásilňování!

Je divnej ne? Mě z toho přijde, že vážně má pocit, aby nebyl nedejbože někomu nějak zavázán...ale že může někdo někoho obdarovat jen proto, že mu dělá radost, když může blízkého obdarovat něčím co ho potěší...to asi nezná.
Nebo aby své dívce koupil kytku - protože jí má rád....
A jednou, až bude mít děti....taky jim nedá žádný dárek? Na Vánoce...na narozeniny...
Nejsem si jistá, že takový člověk je jinak uplně super, možná se takových podivností v jeho chování a názorech vyskytne víc. Nebo to má možná nějaký podklad v minulosti, nějaké velké zklamání...těžko říci.