Přítele miluji, ale občas se za něj stydím. Nemá žádný všeobecný přehled

no - ruku na srdce - vysokoškoláci občas melou pěkný srač.ky ....... hrají si na velký chytráky, a hovco...... toto je asi obyčejný fajn kluk který je chytrý, jinak by nemohl být odborníkem přes počítače ale na intelektuálský kecy nemá ....... on musí makat a žít .... divím se mu, že mezi ty vaše kamarády chodí.... :)

Třeba je hodný,milý,třeba není ani na tom tak intelektuálně špatně,ale když začne hlodat červíček nespokojenosti-je třeba i za cenu pozdějších ztrát odejít.Bohužel,jinak je to nefér hra.

kočina: pod tvůj příspěvek pro Ivy1 je s klidem podepíšu! :-)

Mata69: Asi tak.:-)

Ivy1: Každý si může vybírat. I zůstat sám je volba.
A čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že dělat kompromisy už na začátku vztahu, je cesta do pekel, i kdyby jí bylo o 20 víc.

nene, to nepíšu,.... říkám, že si jen namlouvá, že ho miluje, protože milovanou osobu berema takovou jaká je, a nechceme ji měnit..... a když někoho nemám ráda, nejsem s ním.....jenže těch ideálních chlapů zase tolik není, a nevím, jestli si ona slečna může vybírat :-)

Ivy1: takže ze strachu, že přebere, se má smířit s tím co má jo? I když ho nemiluje? Tak takovou chybu jsem udělala taky....ve 23 letech jsem měla pocit, že mi ujíždí vlak a vzala jsem si člověka o kterém jsem si říkala, že má svoje klady a že když budu hledat dokonalost, že zůstanu sama...Krom toho, že bývalý měl zálibu s kterou jsem se nedokázala srovnat, velice brzo jsem zjistila, že se stydím za to co mu padá z úst ve společnosti (notabene věděla jsem, že spoustu věcí si prostě vymyslel, že kecá), že je mentálně prostě jinde než já a že mi to vadí. I když to nebyl hlavní důvod rozvodu, to zcela jistě ne.
Našla jsem si současného svého manžela a vím, že dělat kompromisy v určitých věcech se prostě nevyplácí. S manželem si rozumíme, v duchu tohoto článu řekla bych, že jsme na stejné mentální úrovni (a nejsme VŠ ani jeden) a já vím,ž e cokoliv manžel řekne má hlavu a patu.
Opakuji se - já slečně rozumím. Nerozumím hláškám typu "pálí jí dobré bydlo"...ten kluk není vhodný partner, zjistila to naštěstí včas.

kočina: konečně někdo chápe, že k životu nestačí jen aby partner byl "hodný", přinesl domů peníze a postaral se o rodinu. Jsou to bezesporu velice dobré předpoklady pro rodinný život, o tom žádná. Ale odsuzovat tu děvče ve 24 letech, že příliš přebírá, že by se s tím měla spokojit? Je jí proboha 24 let!!! Má strávit celý život s někým, kdo je prostě hloupý? On si jistě najde holčinu k sobě, které to vadit nebude, že s ním nemůže mluvit o čemkoliv, které to bude plně vyhovovat. A není to nic proti ničemu, přeci. A ona si jistě najde chlapce, který jí bude vyhovovat i po mentální stránce.

když jí přítel v něčem vadí, vidí na něm chyby, to znamená, že ho nemiluje. |MIlovat znamená člověka respektovat, nesnažit se ho změnit a vidět na něm to dobré, ne hledat co mi nevyhovuje.... jo, děvče, za 10 let zjištíš, že jsi tak dlouho přebírala až přebrala....

Jakožto žena, která se přehoupla víc než pravděpodobně do druhé půlky svého života, se už nebojím nazývat věci pravými jmény. Takže pokud slečně připadá chlapec hloupý (a to se nestává jen vysokoškolačkám, sama jsem ten pocit zažila několikrát, i když mám "jen" maturitu), tak ať s ním proboha nezůstává, pravděpodobnost, že ji to bude někdy v budoucnu mrzet, je mizivá.
nika40: Jestli je někdo chytrý, hloupý, má rozhled, nemá rozhled... není tak úplně podmíněno vzděláním. Jestli je někdo hloupý, neznamená to, že je hodný a opačně. A abych ve 24 letech měla poslouchat, že si nevážím dobrého bydla, protože si dovolím říct, že je někdo hloupý a budu hledat dál..., to fakt nevím, co na to říct. Být chlapem, asi by mi dost vadilo, že mě má žena jen jako peněženku a na nějaké povídání, diskuse apod.jsem sice hloupější, ale když platím, tak stačím.:-(

Jako studentka vysoké školy si k sobě najděte nejlépe partnera intelektuála, kterého zřejmě k sobě potřebujete, abyste se ve společnosti vytáhla.Jen abyste později nelitovala, až Vám svými přehnanámi schopnostmi a debatami o čemkoliv poleze na nervy.Pak si možná jednou vzpomenete na toho hodného Davida, který po Vás nic nechtěl a byl tzv. jednoduchý.Ono všeho moc škodí, ale také všechno má svůj čas.Vy ovšem evidentně spěcháte moc rychle, což se k Vašemu věku také moc nehodí.Ale je to jen Vaše volba a můj názor.

momou: ale já to zrovna nemyslela na vás a vašeho manžela...to bylo všeobecné.

Truda: Tak chlapa, který by mě imponoval, ke kterému bych vzhlížela ............ jak popisujete fakt nee. To už je jak "pán tvorstva" co má doma "slepičku". Něco takového bych doma nechtěla. Mám chlapa co se vyzná v informační technice, ale olej do auta leju já, a co? Moje teta pracuje u soustruhu a v podniku patří k vyhledávaným pracovníkům a její manžel skvěle vaří; kamarádka jezdí na kamionu a její muž dělá překladatele ..............

Mata69: Nerozumněla jste mi! Psala jsem, že můj muž mě kdysi přišel jako trouba. To se změnilo, je naopak velice chytrý a inteligentní, umí mnoho věcí odvodit, vyniká v matematice, informatice, ....... Já to prostě tehdy neviděla, protože jsem žila ve svém světě, kde jsem byla za "hvězdu" (v práci každý chodil za mnou, abych něco vyřešila, poradila, zaškolila ...) Mě když se někdo zeptá na režiséra nebo na název kapely, tak prd - tohle jde mimo mě, i když bych to jméno slyšela xkrát za sebou, jen vím, že to jménu znám, ale nedokážu ho přiřadit. Mě baví staré filmy, znám téměř každého herce a ne jen buriana, Nového, Mandlovou ..... ale i ty ostatní herce. Jenže jiný člověk v mém věku se o tohle nezajímá (nezajímal - bavilo mě to už v 15 letech a byla jsem divná), jenže jsem se nezajímala o kapely ................ každý má znalosti někde jinde, podle toho, co ho baví.

momou: a že jsou studenti VŠ do určité míry ovlivněni svými kantory...no však taky mezi nimi tráví spoustu času. Všichni mladí lidé si postupně utvářejí svoje názory a všichni jsou do jisté míry něčím ovlivněni (i ti co nestudují VŠ) a postupem času si svoje názory prostě utříbí. Taky už nejsem taková jako v 25ti letech...ono to bude právě tím sbíráním životních zkušeností.

momou: jasně, může řeč dojít po letech i s partnerem, s kterým a společná řeč původně byla...ale je trochu blbé, když ta řeč dochází již na začátku vztahu.A nerozumíme si...ono je jedno jestli je někdo schopen vést filozofické debaty nebo ne, důležité je, jak jim to vzájemně vyhovuje. Jestli manželce nevadí, že je manžel trouba a ňouma a bojí se něco říci, aby manželku zbytečně nerozčílil - jestli jí to tak vyhovuje, protože ona má pak navrch nejspíš a nevadí to manželovi, protože je taková podřizující se povaha - proč ne?
Pokud ale žena očekává, že s manželem bude chodit do společnosti, kde se lidé baví na určité úrovni, že s ním chce vést rovnocenné debaty a prostě od manžela očekává, že bude mít nějaký všeobecný přehled - pak ať si hledá takového a nesnaží se násilím žít s ňoumou. ŠŤastná s ním pak nebude.
Prostě jsou různé oblasti života, kde si žena s mužem nemusí rozumět...a záleží na každém z nich jak je to pro ně důležité si v té či oné oblasti života rozumět.Proto vám přijde takový muž z příběhu v pohodě...a proto mě v pohodě nepřijde a já pisatelce rozumím.

Truda: Aby to s tím vzhlížením nedopadlo následovně : "Vždycky jsem říkal, že to Franta vysoko dotáhle, podívejte na jak vysokým topolu se oběsil. "

Ženská chce od chlapa pocit, že ji ten dotyčný chrání, že je silný. Jenže popisovaný hoch je ve spoustě oblastí slabý, jeho partnerka se bojí, že jí udělá ostudu......................... Psala jsem, že žena chce ke chlapovi vzhlížet - ve smyslu obdivovat ho, chce, aby jí imponoval, aby měl v jistém smyslu převahu. Ne nad tou ženou, ale jakoby nad okolním světem. ....................Aby dělal dojem, že si s tím světem ví rady, nepřátele porazí, umí získat v tom světě "kořist" a tím zabezpečit rodinu, že ho prostě ten svět neohrozí. ...........................Aby "se vyznal" - třeba v technice (bé, miláčku kape vodovod, auto divně škytá, nějak mám vlhne zeď), třeba v politice nebo národním hospodářství, (můj dobrý dlouholetý kamarád, skvělý společník na pokec - "a co říkáš téhle události, já se v tom nevyznám"), nebo prostě v něčem speciálním (ten můj kamarád je borec na hráze, přehrady a vodní elektrárny), ale přitom aby nebyl v normální společnosti za natvrdlého troubu, který neumí pustit počítač (táta se to naučil v 84 letech), promluvit na cizince kromě Slováka nebo se pobavit třeba o Werichovi.

Mata69: A řeč vám může dojít i s partnerem, se kterým jste si měla co povídat ...

Mata69: Víte, mě by zajímal i jiný názor než názor slečny, která je studentkou a nemá starosti - krom učení. Můj manžel vypadal jak hrozný trouba, moc nemluvil, a proč taky by měl některé věci komentovat, když já jsem si jasně řekla svoje? Jen by mě jeho názor rozčílil a tak mlčel a myslel si své - já si to vyložila tak, že je to ňouma. Co když tenhle človíček, o kterém slečna mluví je stejný (podobný)? Víte potkala jsem několik studentů VŠ, kteří byli v mnoha ohledech ovlivněni svými kantory a tak jejich názor byl názorem kantora, a sledovali ve zprávách určité věci, co jim poradili kantoři .......... a jak přišli do skutečného života (práce, bydlení ...) najednou začli zjišťovat, že některé věci jsou trochu jinak. Takhle slečna mi právě takovou studentku připomíná. Neříkám, aby zůstávala s klukem, který "nemá přehled" a podle ní je "hloupý", ale možná je důvod i trochu jiný.

momou: a až jednou budou děti z domu, co ti dva budou dělat? Najednou zjistí, že si opravdu nemají co říci...

j66: souhlasím, je to napsáno velice výstižně...já tu zápasila se slovy jak to vyjádřit. :-)

Docela se divím když čtu vaše příspěvky...manželství je jen o tom kdo vyzvedne děti, kdo je kam doveze, kdo udělá nákup na víkend? Vy si se svými manžely nepovídáte? Nejsem nějaký Einstein, ani můj manžel ne, ale mít vedle sebe partnera, z kterého padají nesmysly, který mě poslouchá, že mě jen poslouchá, ale vůbec neví která bije, když mu něco vyprávím, no tak to pardon, to můžu vést takový monolog klidně se psem.
Máme společné zájmy, máme podobný pohled a názor na dění věcí kolem sebe a v tom je myslím naše shoda. Když máme názor odlišný, jsme schopni ho tolerovat. Ale vedeme dialog na stejné úrovni. Každý je "lepší" v čemsi jiném, ale vzájemně se doplňujeme.
Ono je hezký, když chlap doma udělá práci, když je pracovitý a spolehlivý, přinese domů peníze....je dobrý v posteli....ale nemělo by tu být taky trochu nějaké souznění v životním náhledu a zájmech?
A nejde jen o to, jestli dotyčný ví, kdo to byl Mandela...já myslím, že slečně z toho článku docela i rozumím. Jistě můžou fungovat manželství, kde je jeden inteligenčně výš, má lepší znalosti a přehled - ale prvořadé je, že jim to tak vyhovuje a nevadí. Slečně to vadí, což chápu a jsem daleka tvrdit, že jí "pálí dobré bydlo", myslím, že jí to vadit bude čím dál tím víc. Ona chce od partnera víc než jen to, že jí jen poslouchá, že je hodný, že se jí líbí. Ona s tím chce vést rovnocenný dialog a to on jí nedává. Takže asi by měla hledat jinde.

momou: Máte pravdu, po čase se všechno točí kolem provozních věcí. Ale když si s manželem v reálu můžete říct jen co má nakoupit a všechna ostatní témata jsou konfliktní, takže opravdu o ničem jiném radši nemluvíte, tak jste sama.

niki.6: Já to vidím tak, že když je málo společných témat k hovoru v 24 letech, tak ve 40 jich bude ještě míň. Prostě slečna už není zamilovaná a vidí rozdíly v názoru vychově, angažovanosti atd. Naštěstí není vdaná nemá děti a majetkové závazky s dotyčným partnerem, netikají ji biologické hodiny. Já bych teda v neperspektivním vztahu nezustávala. Proč?

niki.6: Lépe se to ani nedá vystihnout ;-) A zvlášť, když přijdou děti, tak se vše točí kolem zaplacených účtů, kdo odvede dítě do školky a kdo ho pak vyzvedne, kdo nakoupí ........... Jsou opravdu důležitější věci. A moje babička vždycky říkala: "Nemusíš vědět všechno, musíš vědět, kde to najdeš, až to budeš potřebovat!"

Mám už leccos za sebou a tady mi přijde vhodná věta - dobré bydlo pálí. Slečna si vůbec neuvědomuje, že stejný pocit může mít její partner v oblasti počítačů, a přesto se zdá, že je schopen ji tolerovat a být ve vztahu spokojený. Je přece mnohem důležitější, jestli si mě partner váží, podporuje mě, nepije, nekřičí ... než nějaký zbytečný všeobecný přehled. Má zájem o to, co jsem ten den zažila a máme si o čem povídat ... no jak říkám, slečna neví, co chce a myslí si, že má málo a přitom ... toho má tak moc.

"Každej nemůže bejt chytrej, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej." A co by řekla slečna, kdyby se chlapec chtěl bavit o tématech jako je: složitost třídících algoritmů, teorie grafů a pod? A upřímně, já taky nevím, kdo byl Mandela (před chvílí jsem na to koukla na netu) , nějak to k životu nepotřebuji. V životě jsou jiné věci, které jsou mnohem důležitější. A nepatřím ani mezi ty ženy, které potřebují k partnerovi vzhlížet! Pán tvorstva není nic pro mě.

Elynor: 15 let???! a pak začít uvažovat o prvním dítěti že?

j66: ztrácet čas? Té holce je 24, ještě tak 10 - 15 let může chodit nezávazně se spoustou mladých mužů. Není kam spěchat.

j66: no jasně, lidé se časem mění, ale když si de facto nerozumí už teď....a chodit s klukem, za kterého se stydí...

šiška: teda pocit, že musím k chlapovi vzhlížet a musí být nade mnou, to nic pro mne. Já radši rovnocenné partnerství. ;-)

Elynor: Na druhou stranu, proč ztrácet čas v neperspektivním vztahu. A pokud by to druhá strana nevěděla, že je neperspektivní, tak by mi to přišlo dost ošklivé. A co mi vme, kdo ve skutečnosti byl Nelson Mandela, jen to co píší v novinách. Kamarádka mé dcery byla na 1 rok v USA na střední škole a tam se jí ptali třeba jestli má den u nás taky 24 hodin :-))

No a já jsem si zas myslela, že na diskotéky chodívají takové ty jednodušší slečny, co mají všeobecný přehled hlavně v hadřících a líčidlech :-) každý se může mýlit. Však se nemusí hned brát, proboha. Slečně je 24, nemá dostudováno, a na diskotékách ještě pozná velikou spoustu mládenců. Vůbec bych si s tím nedělala hlavu. Ovšemže to nevypadá na perspektivní vztah. Ale který takovýhle studentský z diskotéky ano? No a teorie, že žena musí k chlapovi vzhlížet, je hloupost. Nemusí, klidně můžou být rovnocenní partneři, a to vůbec nestojí na vědomosti, kdo byl Nelson Mandela.

Já bych takhle předem do toho nešla, stačí ty změny co nastanou po x-letech. :-(

Lidi se mění. Může se stát, že za pár let si nebudete mít co říct ani s tím, s kterým si dnes rozumíte. A nemusí se jednat o nějakou ostudu, že se za něj budete stydět, prostě se můžete názorově nebo třeba nábožensky rozejít. Zbydou jen provozní záležitosti okolo domácnosti. A pak záleží jestli je ten komu to vadí schopen takhle žít.

Truda, naprosto souhlasím s Vaší recenzí! Ano, pokud bych k muži nevzhlížela, prostě mít pocit že je nademnou, tak s takovým žít ani náhodou! A stydět se za něj, tak to musí být děsný pocit. Připadal by mi že je tak trochu jednoduchý, ale některým ženám to nevadí a vůbec si něco takového nepřipouští. Prostě své k svému.

Neumím si představit, že bych si s manželem nepopovídala o tom co se děje ve světě (né že bychom to vyřešili, to asik sotva) a nebo prostě tak o všem možném...Vadilo by mi, kdybych vedla monolog a on je tak poslouchal a nevěděl o čem je řeč. Myslím, že to, že už teď se za přítele stydíš je začátek konce, a není to dobrá vyhlídka na společnou budoucnost. Bude ti to vadit čím dál tím víc. Partneři si musí mít o čem povídat , měli by si rozumět i v jiných oblastech než je jen sex a to, že se sobě líbí.Ono je dost dobře možné, že do těch restaurací a kina a tak chodil jen kvůli tobě, že on se cítí mnohem líp v té špeluňce se svými kamarády, kde se nemusí přetvařovat a nic ze sebe dělat. A kamarádi to o něm asi vědí, že není uplně lumen, ale berou ho tak.
Možná by bylo zajímavé přečíst si jak to vidí celé on, ten přítel, ten váš vztah.

Vztah je ztracený. Okouzlení sexem časem pomine a zbude chlap, který holce neimponuje. První, který se objeví a bude umět zaujmout nějakým oborem znalostí, bude stokrát lepší než omezený jednooborový člověk. Pokud se žena stydí za partnera, je to cesta do pekel a ne do trvalého vztahu. Ženská chce k chlapovi vzhlížet, obdivovat ho, a ne s hrůzou čekat, jakou ostudu zase vyvede. Nemá smysl vztah držet za každou cenu a časem se přemáhat a hrát spokojenou. Tahe hra nikdy douho nevydrží, poctivější je přiznat si, že TAKHLE prostě ne, s TÍMHLE to fakt neklape.

Pečlivě si rozvaž, jestli to má být tvůj kluk na chození, se kterým neplánuješ společnou budoucnost nebo uvažuješ o tom, že byste spolu mohli žít. Pokud je pravda to druhé, myslím, že s tím budeš mít problémy. Nemyslím si, že by si středoškolák a vysokoškolačka museli nutně v manželství nerozumět a mít problémy. Jsem VŠ, manžel výšku nedodělal, jsme spolu 46 let a myslím, že si rozumíme, máme řadu společných zájmů a ty, které nejsou společné si navzájem tolerujeme a povídáme si o nich. Část našich zájmů máme společnou a část máme každý svoji.
Dobře si promysli, co od manželství čekáš a potom si promítni, jaké jsou předpoklady tvého partnera k tomu, aby je naplnil.