Proč muži mění ženy za mladší?

Proč muži mění ženy za mladší?

Těch příběhů je kolem vás plno: o ženách opuštěných po padesátce nejenom čtete, ale také je potkáváte na ulici. Proč jejich manželé pálí mosty a opouštějí ty, s nimiž prošli půlkou života, kvůli o generaci nebo dvě mladším milenkám?

Dostala jsem od kamarádky do e-mailu článek z jednoho ženského časopisu. Píše se v něm, že „jestli jste vdaná a milujete svého manžela a na flirtování a milostné hrátky nejste stavěná, je načase se okamžitě zastavit a zamyslet se, nebo jednou budete litovat“ .

„Vždyť se podívejte, kolik je opuštěných žen po padesátce… Topolánková, Paroubková, ta z vedlejšího bytu,“ uvádí v něm autorka a podotýká, že muži jsou věční lovci, takže podle toho je třeba k nim přistupovat… Asi se shodneme, že jakmile zavelí touha, neuniknou jí muži ani ženy, jdou za ní, tím spíš po dvaceti letech života ve víceméně vyhovujícím, ovšem poněkud nudném stereotypu. Touha! Jistě! Ale kam se poděl rozum? Zodpovědnost? Slušnost? Jak je možné, že hlava je tak labilní šéf a nechá sebou smýkat chtíčem sem a tam?

Viděli jste film Muži v naději? Je mimo jiné o tom, že v případě mužů nezáleží na tom, kde se ta hlava opojená emocemi zrovna toulá, ale kam se vrací. „Já ti řeknu, jak fungují muži,“ povídal mi po tom filmu kamarád.„Tak třeba já: nade všechno miluju whisky a dám si ji, kdykoli můžu. Ale jednou prostě přijde den, kdy mě láká ochutnat vodku. Nemusí být špatná, přesto se velmi rád vrátím k whisky, protože je nejlepší,“ objasňoval mi nevěru a přiznávám, po dvou třech panácích se to dalo i pochopit.

Zároveň mi však nedalo nezeptat se, kde se co pokazí, že milovaná a léty prověřená whisky po dvaceti letech najednou zhořkne v ústech a muž sáhne po vodce, ze které se navíc opije tak, že udělá nešťastnými všechny kolem? Nevěděl. Mám se prý zeptat za dvacet let.

Zeptala jsem se však hned, obrátila jsem se na psycholožku a sexuoložku Lauru Janáčkovou s otázkou, proč muži ve věku kolem padesátky opouštějí manželky a zakládají nové rodiny s podstatně mladšími partnerkami.

Příčiny podle ní mohou být hned tři. První vychází z pocitu stárnoucího muže, že je ještě plný sil, psychicky mladý a nechce přijmout proces přirozeného stárnutí organismu. Druhou příčinu vidí odbornice v obyčejné příležitosti: muž středního věku, atraktivní, zajištěný, obletovaný, kdo by nepodlehl? Třetí příčina vychází z evoluční sexuologie a tvrdí, že muži přirozeně touží po větší variabilitě partnerek. „Ženská atraktivita je spojená s věkem a právě mladé ženy jsou pro muže největším lákadlem,“ dodává.

Krize středního věku

Říká se tomu druhá míza nebo krize středního věku. Obvykle přichází mezi čtyřicítkou a padesátkou a postihuje ve větší míře muže. Dostávají se za polovinu svého předpokládaného života. A to vybízí k bilanci: „Co jsem dokázal a co ještě ne? Co mě ještě čeká?“ V takové chvíli se projevuje nejen strach z blížícího se stáří a smrti, ale především nespokojenost s tím, čeho dosud dosáhl nebo nedosáhl a snaha rychle s tím něco udělat.

„Někdo se v té fázi dá k motorkářům, jiný odjede meditovat do Tibetu, z gruntu změní profesi, ti lenivější zase podlehnou iluzi, že by si celý dosavadní životní cyklus mohli ještě zopakovat. Těžko však se stávající partnerkou. Mnozí navíc této iluzi podlehnou a skutečně se zamilovávají. Už jim nestačí jen atraktivní milenka, oni ji chtějí mít „navždy a jen pro sebe“. A tak za sebou pálí mosty, plodí děti a neuvědomují si, že po lukulských hodech přijde zpravidla už jen pouhé popíjení z kalichu hořkosti,“ vysvětluje psycholog a manželský poradce Petr Šmolka.

Takto popsané to skutečně vypadá, že touha je nejsilnější hnací motor, ale ono to tak úplně jednoduché není. Za prvé zamilovat se v padesáti není podle odborníků tak obvyklé jako ve dvaceti, kdy se hormonální bouře pojí se značnou mírou nezkušenosti a naivity, a za druhé odstřihnout se od dosavadního života a stávající rodiny je pro muže mnohem komplikovanější, než se zdá z příběhů politiků plnících stránky českého bulváru.

Povím vám příběh, který trošku ilustruje to, co se v takové chvíli často děje v hlavách mužů: hladový osel vejde do stodoly a vidí, že na každé straně na něj čeká jedna kupka sena. Stojí proti sobě a jsou stejně velké. Osel se zastaví uprostřed a stále se nemůže rozhodnout, za kterou se má vydat dřív. Když nakročí k jedné, tím víc ho láká ta druhá. Jak tam tak stojí, hlad ho sžírá, ubírá mu síly, takže se nakonec nedostane ani k jedné…

Můžou za to třicátnice?

Naše maminky si z valné většiny braly v „nácti“ své první lásky. Nejčastěji proto, že byly těhotné. Že jim euforie dlouho nevydržela? To není rozhodující. Tenkrát hrál primární roli rozum: pro ženu nebylo snadné zůstat na obživu rodiny sama, roli hrála i nelehká bytová situace, takže rozvody se sice konaly, ale většinou až ve chvíli, kdy rodinu opustily děti. Hlava velela, ovšem touha nechyběla a nevěrní byli muži i ženy. Ovšem správná ženská uvařila hrnec guláše a přikryla problémy zástěrou a slušný chlap zase věděl, že opustit rodinu se přece nedělá. Co by tomu řekli lidi…? Proboha! Ať už se milovali, nebo se brali jenom z ekonomických důvodů, patřili k sobě a nikoho nenapadlo na tom cokoli měnit. Devadesátá léta a změna společenských poměrů položily rozum na lopatky.

Generace dnešních třicátníků získala možnosti, které naši rodiče neměli: vyrazili jsme do světa, vrátili se vzdělaní, úspěšní, sebevědomí, finančně soběstační. Když takové ženy začaly kráčet v ústrety kamarádům svých otců, kteří znali ženu především jako multifunkčního domácího robota, děly se věci.

„I dříve tu byli padesátníci a jejich partnerská neposednost. Oproti těm dnešním se jim však nedostávalo receptivních spoluhráček, zajímavých nezadaných třicátnic. Tehdejší třicátnice byly dávno vdané, měly doma jedno či dvě děti a na nějakou dramatickou životní změnu většina z nich nepomýšlela. Navíc i ten padesátník se dost rozpakoval,uvázat si na krk‘ matku dvou dětí,“ upozorňuje Petr Šmolka.

Z poznatků evoluční psychologie vyplývá, že zatímco ženy si vybírají muže podle vzorce: můj věk + něco, muži si vybírají ženu zpravidla 18 + něco. Je tedy pochopitelné, že ač dnešní ženy kolem padesátky vypadají lépe než naše matky ve třiceti, muži v druhé míze vždycky sáhnou po ženě o generaci mladší. „Ruku na srdce - bylo by asi poněkud absurdní, pokud by dnešní padesátníci odcházeli kvůli ženám své generace. Mnozí z nich se domnívají, že tím jakoby,apgrejdují‘ stávající životní souputnice. Zůstanu-li u stejného přirovnání, pak jen málokdo si nechá instalovat do léta sloužícího počítače starší verzi programů nebo málokdo si po,chytrém‘ telefonu koupí mobil,hloupý‘, “ dodává Petr Šmolka.

Přivřít oči, nebo odejít?

Vyslechla jsem několik příběhů mužů, kteří podvádějí své manželky s mladšími s tím, že jejich ženy o tom snad dokonce i vědí, ale prostě to - po těch letech, jak se vyjádřil jeden - nechávají plavat podobně jako Simona Stašová v už zmíněném filmu Muži v naději.

Psycholožky Laury Janáčkové se ženy v takové situaci ptají, jestli mají partnerovu o x let mladší milenku přijmout jako fakt a čekat, co z toho bude, nebo vytáhnout do boje. „Ve své praxi se často setkávám s muži, kteří sice mají milenku, ale mají rádi i manželku a své děti a nechtějí opouštět rodinu. Často je to žena, která dává takzvaně nůž na krk a nevěrného manžela se zbavuje, přestože ho má ráda a je i dobrým otcem. Reálný život však ukazuje, že tyto ženy mají posléze menší možnosti při výběru nového partnera. Situace je tak pro ženu vždycky jednodušší, když nebude pátrat, podezírat, vyčítat. Když nic nevíme, nemá nás co trápit,“ říká psycholožka.

Řešení však nevidí ani v tichém přehlížení partnerovy nevěry, protože - ať si vědci tvrdí cokoli o neexistující monogamii - nevěra vždycky zásadně naruší důvěru ve vztahu. Takže co si počít? „Vždycky je třeba zvážit reálná rizika pro sebe i pro nejbližší okolí a zhodnotit vlastní podíl na vzniklé situaci. Těžko zobecňovat. Každá situace je úplně jiná a nelze než doporučit zkušeného terapeuta,“ tvrdí odbornice.

Psycholog Petr Šmolka říká, že rozhodně nemá význam pokoušet se apelovat na zdravý rozum: „Pokud muž není úplně slaboduchý, pak i bez nás ví, že pro děti je lepší rodina úplná než neúplná.“ Někdy podle něj stačí chvíli počkat, až se přežene největší emoční smršť, a manželka nic nezkazí ani tím, pokud i ona pootevře soužití a dá muži prostor, aby ji taky někdy mohl trochu postrádat. „Velice účinná bývá, po vyčerpání všech ostatních možností, takzvaná strukturovaná separace. Jakýsi rozvod na zkoušku, kdy se muž zhruba na čtyři až šest měsíců z rodiny vzdálí, žije někde na neutrální půdě, případně i u své milenky. Domů pak nedochází, s dětmi se stýká jako rozvedený rodič, dohodnuty jsou příslušn,penězotoky‘. Je jen otázkou času, kdy začne trpět, kdy si uvědomí, co by mohl ztratit. Zhruba osm z deseti takto postižených mužů se k rodině vrací,“ uzavírá odborník.

Přirovnání k whisky a vodce vlastně není tak úplně od věci: jeden den máte pocit, že si přece musíte dát něco jiného než obvykle, vždyť jste celý život tak zoufale stereotypní! Ale možná, že když párkrát okusíte nějakou novinku, zjistíte, že správná byla ta původní volba, byť je to už tolik let, co jste se pro ni rozhodli. Ostatně jak nedávno prohlásil jeden můj kamarád:„První manželka je pro muže stejně nejlepší. Bohužel na to přijde až u té třetí.“

  • PhDr. Petr Šmolka: ÚSKALÍ NEROVNÝCH VZTAHŮ:

Největším nebezpečím nerovného vztahu starší muž a mladší žena bývá redefinování dosavadních rolí. Zadaný muž byl pro novou partnerku alespoň částečně nedostupný a unikající. Sice se tím mohla dost trápit, na druhou stranu mu to však přidávalo pomyslné body. Vždy více a silněji toužíme po tom, co nám uniká. Pokud se ale muž rozhodne původní rodinu opustit a odejde k nové ženě, jeho role se dramaticky změní.

Z muže unikajícího se téměř ze dne na den stává muž ustrašený a nejistý. Právem se obává, že by se mu nový vztah nemusel vydařit, a o to více se ujišťuje, zda mu něco takového nehrozí. Jen těžko bychom hledali jednání, jímž může muž v očích ženy tak rychle a nevratně ztratit. Přestane-li jí unikat, dává-li najevo závislost, přestává zároveň také imponovat. A neimponující muž si s novou partnerkou zrovna moc milostného skotačení neužije.

Paradoxně se tak záhy rozpadá jedna z oblastí, která je až dosud intenzivně spojovala - sex. Čím méně s ním nová partnerka spává, tím více na ni on tlačí a začarovaný kruh se už jen utěšeně roztáčí…

  • PhDr. Petr Šmolka: PROČ A KDY SI LIDÉ ZAHÝBAJÍ:

ZDROJ:www.youtube.com

ODBORNÁ KONZULTACE: PhDr. Petr Šmolka, psmolka@volny.cz PhDr. Laura Janáčková, CSc., www.ipav.cz, www.laurajanackova.cz

DALŠÍ INFORMAC E: Petr Šmolka: Nevěra pro podváděné a podvádějící, Grada Petr Šmolka: Jak zachránit manželství, Grada Laura Janáčková: Nevěra a její zvládání, Maxdorf

Článek vyšel v časopise Moje Psychologie

Doporučujeme

Články odjinud