Když se rozhlédnete po ulici nebo párech mezi svými známými, stoprocentně mezi nimi najdete převahu těch, kdy on je aspoň o kousek větší než ona. A zatímco u takových párů asi ani neodhadnete, kolik jich kolem vás je, docela přesně dokážete určit naopak počet těch, u nichž se výškové poměry „nepovedly“ a oni dva jsou stejně velcí, nebo ona dokonce převyšuje svého muže, přestože ani nenosí podpatky. Proč takové páry poutají naši pozornost a zdají se nám „jiné“ nebo zvláštní?
Kulturní dědictví Středoevropské kulturní tradice (a vlastně kulturní tradice celého západního světa) prostě předpokládají, že muž bude větší než žena, a tento předpoklad se dědí už celé desítky, ba stovky generací. Vždyť už od věku, kdy malé slečny poslouchají pohádky, vnímají, že princové, kteří vysvobozují princezny, jsou urostlí – tedy mimo jiné vysocí. A samy si začnou o takových princích snít.
Podporují je v tom později i příběhy pro náctileté, ještě později romány z růžové či červené knihovny, prostě… kam se podíváte, tam najdete vysoké, udatné, mužné hrdiny, které pak všechny tak nějak automaticky chceme mít po svém boku i v reálném životě. Díky výchově, kulturním předpokladům i pohádkovým a románovým inspiracím v tom máme totiž docela jasno: čím větší muž, tím větší chlap.
Jak navíc prokázal nejčerstvější, teprve letos uzavřený průzkum holandských psychologů Stulpa a Polleta, pro volbu muže, který je vyšší než ta která žena, mluví jednoznačně dokonce sama evoluce. Podle té mají (respektive vždy měli) vyšší muži větší silové předpoklady, tedy také výraznější šanci přežít každodenní střety s nepřáteli nebo divokými zvířaty při lovech. Stejně tak se u nich očekávala větší schopnost postarat se a ochránit rodinu nebo vyšší psychická odolnost. A kladem bylo prostě už to, že na první pohled VYPADALI, že tohle všechno mohou nabídnout.
Že realita mohla být a také je někdy jiná, to nikdo nepopírá. Ale protože primárně pořád dáváme na vizuální vjemy, předpokládáme tyto vlastnosti, schopnosti a dovednosti u vyšších mužů i nadále. A nezastaví nás v tom ani příběhy o takových hrdinech, jako je David, jenž porazil Goliáše (to si spíš vzpomeneme na to, že malí muži trpívají nechvalně pověstným napoleonským komplexem, a zase se rozhlédneme po někom vyšším).
Vyšší muž = vyšší sebevědomí
Na těch, ke kterým musíme vzhlížet, nám imponuje nejen předpoklad jejich větší fyzické zdatnosti. Spojujeme si s nimi automaticky také větší sebevědomí, které je založené jednak na tom, jak je vnímá většinová společnost, a jednak na tom, že se sami vyšší muži podvědomě cítí ve větší výhodě oproti mužům, kteří jsou v porovnání s nimi o pár centimetrů menší.
I když… jak ukázal zmíněný holandský výzkum, pokud se zeptáte samotných menších či malých mužů, oni se nebudou cítit v nějaké citelné nevýhodě. Pro ně samotné je výškový rozdíl mezi partnery mnohem méně významný než pro nás, ženy. Klidně si budou se svou milovanou koukat z očí do očí, zatímco my pokládáme za ideál muže vyššího zhruba o osm palců, tedy asi 20 centimetrů… Což mužům menšího vzrůstu absolutně nenahrává (a my jim také ne vždycky věříme, že je jim údajně jedno, když se partnerce dívají do očí s hlavou zvrácenou dozadu).
Lepší genetická výbava?
Protože si z minulosti neseme přece jen ještě spoustu podvědomého vnímání a pudů, jsou pro nás vyšší muži také pomyslnou zárukou lepší genetické výbavy. Ve skutečnosti je za tím vědecký fakt, který potvrzuje, že vyšší, mohutnější muži v sobě mají více mužských hormonů. Což s sebou nese další znaky mužnosti: hlubší hlas, výraznější ochlupení… A to všechno v nás potom vzbuzuje nejen pověstnou potřebu schovat se v jejich náruči. Vedle nich se také cítíme bezpečněji, máme dojem, že nás snáze ochrání, budou tedy skvělými otci a také nositeli genetického materiálu, který bychom rády viděly následně u svých potomků (protože by jim přece mohl usnadnit „přežití“).
V této souvislosti stojí za to také zmínit, co odhalil pro změnu polský výzkum uveřejněný v časopise Biological Psychology. Výzkum, na kterém se podílelo 110 žen, ukázal, že v plodné fázi menstruačního cyklu si žena vybere vždy vyššího muže než v té neplodné! Zatímco v době, kdy by žena mohla počít dítě, zdá se jí ideální výškový rozdíl asi 14–19 procent ve prospěch muže, mimo tyto dny si klidně něco začne i s mužem, který je stejně velký nebo menší než ona. Univerzitou ve Vratislavi bylo pro změnu na vzorku 5000 mužů ve věku 25–60 let potvrzeno, že muži s menším počtem centimetrů patří k těm s menším počtem dětí nebo zcela bezdětným, takže výška – jak se zdá – hraje v mužových šancích v rámci pudového rozmnožování a uchovávání genetické informace opravdu zásadní roli.
Výška je důležitá, ale ne rozhodující…
Možná vás samotnou napadnou ještě jiné důvody, které nás, ženy, vedou spíše do náruče vyšších mužů. Třeba ten, že prostě lépe vypadá, když k nim musíme vzhlížet, než když je to naopak. Nebo že nám samotným vizuálně lichotí, jsou-li muži vyšší než my (pak se více cítíme těmi křehkými princeznami z pohádek, jež potřebují svého mužného ochránce).
Ale přese všechno výše uvedené je potřeba také říct, že nás to k nim žene automaticky spíše na první pohled. Výška je sice u řady z nás důležitý faktor při výběru partnera, ale není to vždycky faktor rozhodující. Za ten – díky bohu – stále většina z žen považuje to, jaký je muž ve skutečnosti, spíše než to, jak vypadá. Asi to v tomhle ohledu máme tak jako údajně pánové s blondýnkami a brunetkami: za těmi prvními se intenzivně otáčejí, ty druhé si berou za manželky.
Proto pro nás nejsou tím nejzásadnějším ani zjištění, která podle amerického časopisu Fortune naznačují, že vyšší muži jsou kromě jiného úspěšnější také v práci, dostávají vyšší platy a podobně. Tím nejvíce rozhodujícím faktorem je pak nakonec individuální chemie a vzájemné sympatie, které mnohdy „přetlučou“ i fakt, že si vybereme k překvapení okolí muže, vedle něhož nikdy nebudeme vypadat jako křehké víly nebo princezny z pohádek…
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie