Že ženy častěji pláčí než muži je natolik známé, že málokoho napadne zeptat se proč. Důvodů je víc a některé jsou čistě biologické.
Francouzský psychiatr Patrick Lemoine z Lyonského ústavu pro léčbu depresí vysvětluje: „U každého člověka se tělesná teplota denní a noční liší zhruba o jeden stupeň. U žen v menopauze dochází k produkci hormonu progesteron, který zvyšuje jinak nižší noční teplotu. Dochází k určité nerovnováze. To je i důvod, proč jsou ženy v klimakterickém věku častěji deprimované.“
„Jinak je ale pláč projev zcela přirozený,“pokračuje doktor Lemoine. „Slzy pomáhají člověku vyrovnávat se s emocemi a traumaty. Pláč funguje jako pomocný ventil. Muži to mají v tomto směru těžší, protože slzy se neshodují s obrazem muže jako takového.“
Neplatilo to ale vždy, antičtí, středověcí, nebo ještě romantičtí hrdinové plakali zcela běžně, aniž by tím dávali v sázku svou mužnost. Teprve od 19. století je chlapcům už v nejútlejším věku vtloukáno do hlavy, že chlapi prostě nepláčou. Slzy u muže jsou všeobecně hodnoceny jako něco nemístného, potupného a směšného.
Muži tak jsou z čistě konvenčních důvodů zbaveni přirozeného ventilu, a tím i úlevy. Nezbývá jim, než reagovat na emoce a traumata bezprostředněji a bohužel často zkratkovitěji. Útokem, nebo útěkem.
To je ale už jiná kapitola. Hlavně z toho nedostat depresi… (Plus)