Prokrastinací jsem nikdy netrpěla a netrpím, naopak - nepříjemné záležitosti a pracovní úkoly se snažím udělat co nejdříve, abych to měla za sebou. Ale naprosto nesouhlasím s bodem č. 2 - jednoduché úkoly a takové, co zaberou nejméně času vždycky dělám jako první, a to z toho důvodu, abych se na ty složitější mohla více soustředit a nemusela myslet na to, že mám pak na starosti ještě spoustu dalších drobností.

@Elynor: Tak to je něco. Dík.

@helza: "Všichni zájemci o zaslání netradičního velikonočního přání, orazítkovaného příležitostným poštovním razítkem mohou letos využít tuto možnost v termínu 15.-22. 4. 2019, a to na poště Kraslice na Sokolovsku. V obrazu razítka je stylisticky znázorněn zajíc s velikonoční kraslicí a text: VELIKONOČNÍ POŠTA, KRASLICE. Autorkou grafického návrhu je výtvarnice Eva Hašková.A co udělat pro to, aby vaše přání bylo opatřeno speciálním velikonočním razítkem? Na pohlednici je nutné napsat adresu toho, komu chcete přání adresovat, a nalepit poštovní známku. Přání pak vložíte do ofrankované obálky, kterou pošlete na adresu Velikonoční pošta, 358 01 Kraslice. Zaměstnanci pošty váš pohled orazítkují a odešlou adresátovi."Tolik ze stránek České pošty. Stejně to funguje i o vánocích, a pak ještě na Valentýna (pošta Milostín). Takže shrnuto - napsala jsem normálně 6 pohlednic, ale místo abych je hodila do poštovní schránky rovnou, tak jsem je všechny dala do jedné obálky a poslala to celé na poštu do Kraslic. Tam to orazítkují a pošlou těm adresátům. Stojí to tedy jedno poštovné navíc, na tu obálku do Kraslic. Jinak ty pohlednice samozřejmě můžu koupit už s předtištěným textem a dát tam jen podpis, dokonce bych řekla, že těch předtištěných je v prodeji víc než těch bez textu, ke všem příležitostem. Nemluvě o tom, že se taky prodávají přání, která hrají melodii, když to člověk otevře, přání, která voní, přání ve
3D měnící obraz, přání skládací jako puzzle... Mraky jsou toho.

@Elynor: Tak v tom jsem nevzdělanec, jak se to dělá? To pošleš na poštu do Kraslic / Božího Daru a oni to pošlou dál? Nebo tam musíš jet? Pro sběratele pohlednic to pak ale musí hodně znamenat, to chápu. I to, že to leze do peněz. Tak mě napadá - neprodávají se nějaké samolepky s přáním, které bys jenom na pohlednice nalepila a podepsala? Ovšem za další peníze.

@helza: Tak já posílám pohlednice jenom těm, co vím, že to ocení, a fakt si ji dají za sklo a chodí se na ni dívat, což je polovina ze zmíněných šesti. Druhá polovina jsou sběratelé pohlednic. A posílám to přes "velikonoční poštu" v Kraslicích, kde na to dávají každý rok jiné originální příležitostné razítko, čímž vzroste sběratelská hodnota pohlednice. Totéž na vánoce, to je zas "vánoční pošta" Boží Dar. Ale je pravda, že jednak trpím při vymýšlení textů, druhak to leze do peněz, neb poštovné je 19,- Kč za pohled, a i ten sám už nestojí pětikorunu... Dřív jsem posílala pohledy z výletů a dovolených, to už dneska učiním jen výjimečně.

@Elynor: Já pohlednice už leta nepíšu, nemáme tady poštu a stejně se navštěvujeme, případně si posíláme mejly, či smsky. Navíc jsem asi trotl na pořádek, takže umístit případné pohledy, aby nechytaly prach a nerušily, mi dělá docela problém, nakonec je po čase vyhazuju, takže je moc ráda nemám a asi podle sebe soudím jiné. A taky šetřím naše lesy. . Dříve jsem posílala pohlednice moc ráda a na "moudrých" textech jsem se s chutí vyřádila, ale poslední roky, kdy jsem zavalená vtipnými mejly, se mi zdá, že čeho je příliš, toho se přejí a tak snažím se psát co nejobyčejněji. Ale uznávám, že to je fakt problém.

@Jaja: Já prokrastinací rozhodně netrpím. Přesto musím oponovat.Radkin Honzák je 80. letý praktik z pořádně staré školy a mnoho současných poznatků nepřijal a neuznává je. Například neuznává syndrom vyhoření. Radkin Honzák taky neuznává diagnózu klinické deprese ani její léčbu, přesto, že dnešní lékaři již ví, že deprese se od "blbé nálady" skutečně a podstatně liší. Problémová výchova a nepříjemné životní události totiž nejsou příčinou deprese, jak se učilo dříve, ta je způsobena chemickou nerovnováhou v mozku a bez léků se pacient neobejde, žádnou pevnou vůlí, kázní a statečností mozek chybějící neurotransmitery (serotonin, noradrenalin a dopamin nedodá) do mozku "nenažene".Syndrom chronické únavy se taky dlouho považoval za lenost, dnes už se ví, že jde o závažné somatické onemocnění. Znám lékaře, a opravdu skvělé lékaře, ale lékaře ze staré školy, kteří považují za hysterii i astma a alergii a léčili by tato onemocnění, stejně jako schizofrenii, paranoiu a všechny psychiatrické diagnózy, dlouhým bičem a malým dvorem. Znám starší lékaře, kteří každou hyperaktivitu, či mozkovou dysfunkci, dyslexii, dysgrafii... považují za výmysl potrhlých psychologů, za nevychovanost a neukázněnost dítěte a chybu rodičů a dítě by léčili pořádným nářezem, přesto, že všechny tyto poruchy jsou somatické a neurolog je umí přesně diagnostikovat pomocí EEG. A znám lékaře, kteří považují každého psychiatra za šarlatána a psychologa za manipulátora se slovy.Vlastně znám i lidi, kteří by homosexualitu léčili převýchovou, elektrickými šoky, nebo lobotomií, tak čemu se divím.

Jeden z našicn nejrenomovanějších psychologů p. Honzák jasně píše, že prokrastinace je lenost a ty lenoši se jen za rádoby diagnozu schovávají. Bič je asi neučinější léčebná metoda

Teď například prokrastinuju tím, že tady píšu fíkoviny, místo abych napsala velikonoční přání, která potřebuju dnes dát na poštu. Pohledy jsem koupila, známky nalepila, adresy napsala, a jako obvykle jsem se zasekla u textu, protože nikdy nevím, co tam mám kruciš písek psát. To se týká přání všeho druhu a ke všem příležitostem. Nikdy nevím, co tam psát. Přitom je mi jasné, že je to fuk, on to stejně nikdo nečte. Nezáleží na tom, jestli napíšu tradiční "veselé velikonoce", nebo budu třeskutě originální, podstatné je, že jsem vůbec něco poslala a adresát si dá pohlednici do vitrínky a bude nadšenej, že se na něj myslelo. Ale i tak mi to dá strašnou práci, napsat 6 pohlednic. My prokrastinátoři máme fakt těžkej život.

Všechny body a ještě i nějaké navíc. Kdyby se mi chtělo jako se mi nechce, to by bylo práce hotové. Ale když já prokrastinuju ráda. Tu zmiňovanou knihu jsem četla. To se nedá, co tam pán popisuje. Než bych se dokopala k tomu, používat ty jím popsané metody, jak skoncovat s prokrastinací, tak už s tím nějak dožiju. To není o tom, že se bojím, že konkrétní úkol nezvládnu, to já vím, že jo, akorát mě to nebaví a nechce se mi do toho. Ale když už s tím začnu, tak to fakt nebudu po 20 minutách přerušovat a pak se k tomu vracet, to je to nejhorší, co bych mohla udělat, takhle bych to nedodělala nikdy. Naopak jak se člověk dá do toho, co se mu dělat nechtělo, tak nemá od toho už vstávat a má to dodělat pokud možno na jeden zátah, aby to měl teda konečně z krku.

No to je přesně můj problém. Mám hrůzu z úřadů. Jen si myslím,že to není prokrastinace, ale prostě jen hrůza z toho ,na jaké lidí tam narazím.