Jak jste se k profesi profesionální řidičky dostala?
Díky obrovské odvaze majitelů firmy DHW, kteří se nebáli mě zaměstnat. I přesto jsem však po necelých třech letech zkusila štěstí jinde. Firma DV-Trans, u které jezdím nyní, má sídlo v Přešticích a její majitelé pan Jandečka a pan Vavřička se také odvážili udělat krok do neznáma, když mě zaměstnali jako první ženu mezi padesáti chlapy. Firma se zabývá přepravou sypkých materiálů, takže jezdím se sklápěčkou. Oproti plachtovému návěsu, který jsem tahala předtím, mi tato práce přijde zajímavější.
Co vlastně řídíte?
Scanii. Jiný vůz bych řídit nechtěla. Zní to asi divně, když vlastně zkušenost s jinými vozy ani nemám, ale pro mě je Scania srdeční záležitostí.
Co na vaše zaměstnání říká rodina?
Pro mou rodinu je důležité, když vidí, že jsem šťastná. Konečně i manžel je profesionální řidič. Při této příležitosti bych chtěla poděkovat manželovi, rodičům, bratrovi a přátelům za podporu a pochopení.
Myslíte, že toto povolání půjde v budoucnu skloubit s péčí o děti?
Děti nemám. Tato práce se s rodičovstvím skloubit nedá. Pokud jednou budu mít možnost stát se matkou, rozhodně chci dítěti věnovat takovou péči, jakou kdysi moje maminka věnovala mě a mému bratrovi.
Co pro vás bylo nejtěžší?
První měsíc, to byl opravdu horor! Začátky jsou vždycky těžké v každém zaměstnání.
Máte někdy za volantem strach?
Mám. Hlavně v zimě. Ačkoli mi kolegové říkali, že první zima je nejhorší a pak si zvyknu, mám pocit, že si nezvyknu nikdy. Když řídím osobák, sníh mi nevadí, spíš mě to docela baví. Za volantem kamionu mám ale z nepříznivého počasí vždycky respekt.
Jak se na vás dívají mužští kolegové?
Mám pozitivní i negativní zkušenosti. Pokud mám vybrat zemi s nejpozitivnějšími reakcemi, pak je to rozhodně Itálie. Největší radost mám ale vždycky z toho, když se mnou dá do řeči starší řidič-trucker, který jezdí třeba dvacet let. Povypráví zážitky z dob, kdy ještě nebyly mobilní telefony, opravy se dělaly na cestě a celkově šlo o mnohem náročnější práci než dnes. K takovým mužům vzhlížím, obdivuji je.
Jak vás berou ostatní, například zákazníci, lidé na parkovištích, benzínkách a podobně?
Dnes už jsou ženy za volantem k vidění docela často, ale je pravda, že někdy si mě lidé trochu víc prohlíží. Někdy mě dokonce přijdou požádat, jestli si mě mohou i s kamionem vyfotit.
Co vás na této práci nejvíc baví?
Je to moje vášeň, můj největší koníček, můj splněný sen – můj život.
Jak dlouho se tím chcete živit?
Tak dlouho, dokud to půjde.
Čeho byste chtěla dosáhnout? Jaký je váš profesní sen?
Postupně jsem si skoro všechny své sny splnila, ale jeden mi pořád ještě zůstává – Scania V8.
Vnímáte nějaké rozdíly mezi řidičkami a řidiči?
Nedisponuji takovou fyzickou silou jako většina mužů, což může být někdy problém. Jinak bych se ale do srovnávání moc nepouštěla. Vím, že nikdy nebudu tak dobrá jako muži, ale vůbec mi to nevadí. Nechci se s někým srovnávat. Pro mě je největším zadostiučiněním to, že jsem si svobodně mohla zvolit práci, po které jsem toužila.
Nevýhody žen za volantem?
Nevýhody se celkem dobře vykompenzují výhodami. Třeba u policejních kontrol jsem na tom možná o trochu lépe.
Jak by se vám líbilo, kdyby řídily pouze ženy?
Ženská za volantem a ještě k tomu, když je blonďatá, tak to je opravdová pohroma .
Podle výzkumů jsou největší rozdíly mezi ženami a muži v následujících věcech: rychlosti jízdy, požívání alkoholu před jízdou, délkou času stráveného při řízení bez přestávky, pocitech soutěživosti při řízení a v množství přestupků. Co si o tom myslíte?
Naše společnost je posedlá neustálým srovnáváním, hodnocením a kritizováním. Kdyby každý začal nejprve sám u sebe a u svých chyb, možná bychom se pak na českých silnicích měli o poznání lépe.
Ženy za volantem z pohledu odborníka, dopravního psychologa PhDr. Martina Kořána, CSc.
K 30. listopadu 2007 bylo v Centrálním registru řidičů evidováno celkem 550 541 řidičů s přestupkem či trestným činem započítávaným do bodového hodnocení řidičů. Z toho tvoří 16,07 % řidiček a 83,93 % řidičů. V nejzávažnější kategorii s dvanácti body je však pouze 229 žen (5%) a 4 337 řidičů (95%).
Skeptici mohou namítnout, že řidičky nenajezdí zdaleka takové množství kilometrů jako řidiči, a tudíž řada držitelek řidičského oprávnění aktivně neřídí. Muži najezdí podstatně více kilometrů, mají lepší prostorovou orientaci, rychlejší reakce a lepší psychomotoriku než řidičky. Velmi často však také zbytečně riskují (zejména mladší věkové kategorie) a následky jejich nehod jsou mnohem horší než dopravní nehody řidiček.
Dopravní psychologové zjistili, že řidičky jsou více orientované na bezpečnost než muži za volantem. Jezdí obecně méně než muži a jejich jízdy jsou většinou spojené s povinnostmi, jako je například odvoz dětí do škol, vyřizování nutných úkolů či doprava do zaměstnání. Na druhé straně řidičky víc dodržují pravidla provozu a bezpečnosti v dopravě, dopouštějí se menšího počtu dopravních přestupků a mnohem méně často jsou účastnicemi dopravních nehod.
Výzkumy srovnávající řidiče a řidičky zjistily, že největší rozdíly mezi pohlavími spočívají v rychlosti jízdy, požívání alkoholu před jízdou, délkou času stráveného při řízení bez přestávky, pocitem soutěživosti při řízení a rovněž i v množství přestupků (Mc Kenna, 1998). Řidičky jezdí pomaleji, nepožívají alkohol před jízdou, nesoutěží s ostatními řidiči, nejezdí dlouhé trasy bez náležitého odpočinku a zdaleka se nedopouští tolika přestupků jako muži řidiči. Dále bylo zjištěno, že ženy a muži se při řízení liší v riskování. Vysvětlení těchto rozdílů přitom netkví pouze v rozdílných způsobech řízení, ale též v rozdílném chování a postojích. Z psychologického hlediska jsou řidičky méně dynamické, takže lépe snášejí monotonii (např. řidičky MHD), mají vyšší frustrační toleranci, respektive menší ambice vynikat, větší empatii, apod. Řidičky pak mají celkově lepší výsledky ve svém náročném zaměstnání, protože na rozdíl od řidičů se nepotřebují předvádět, a jejich prioritou je především dojet bezpečně nikoli nejrychleji.
Na druhou stranu je nutné objektivně zmínit některé specifické okolnosti, jako například těhotenství, menstruaci, závažné onemocnění dětí a další, které mohou u žen ovlivnit prožívání a následně i chování pří řízení. To se může projevit v menší soustředěnosti na řízení a situaci na vozovce, výsledkem pak mohou být závažnější dopravní nehody.
LEGENDA
Michaela Duchoňová
Na horizontu rozlila se zlatá záře, rýsuje se obrys, zatím jenom náznak
lidé hledí kupředu a oněměli úžasem, sledují ten zázrak
silueta dostává tvar, odlesky chromu píchají do očí
kdo tuhle krásu jednou spatřil, s tím se svět zatočí
je to skvost, je to modla, měsíc, který na hvězdném nebi vyšel
kdo ji nezná, kdo ji nepotkal, aspoň o ní slyšel
nejsou to jen kusy plechu, jenom auto, ona má duši
ten kdo ji stvořil, nechal v ní kus svého srdce, to každý tuší
bez ohledu na to, co kdo kdy viděl a co kdo zná
zatají se mu dech, když vidí krásku, co jméno LEGENDA má
580 koní pod kapotou a dunivý zvuk motoru
extáze, která vynáší k nebeským výšinám nahoru
ten neskutečný kontrast těžké síly a křehkých detailů zná celý svět
kdo ji jednou svou duši zaprodá, už není cesty zpět
kdo jednou usedne za volant, otočí klíčkem, rychle se s ní sžije
a pak mu navždy v uších zní - V8 symfonie
kdo jednou z její kabiny do kraje pohlédne
je navždy ztracen, nevnímá okolí a tomu kouzlu podlehne
to, co zastavuje myšlenky a opojný pocit lidem dá
je to auto, je to truck – jmenuje se LEGENDA
zdroj: Mmd