První jarní nákup

9. 4. 2001
První jarní nákup
Nevím, co mě to dneska napadlo, ale je krásnej jarní den a ten můj chlap potřebuje sakra rychle nový boty. Už to předem plánuju: první, druhej obchod a boty jsou naše-nesnáší totiž to věčný zkoušení a vybírání a přemýšlení.

První jarní nákup

Nevím, co mě to dneska napadlo, ale je krásnej jarní den a ten můj chlap potřebuje sakra rychle nový boty. Už to předem plánuju: první, druhej obchod a boty jsou naše-nesnáší totiž to věčný zkoušení a vybírání a přemýšlení. Prostě chytne první, co vidí, a jde domu. Jinak bych ho tam stejně nedostala. Naštěstí usoudil sám, že mám pravdu, a souhlasil - co bych za to dala jindy!

Ale ouha, spíš než rychlý nákup se mi rýsuje horor. Horký slunce, sálající vozovky, troubící auta, tisíce lidi, co se hrnou přesně opačným směrem než my dva. A boty.
Ne ty nové, krásné, sportovní, o kterých můj miláček sní již hezkou řádku nocí. Ale ty jeho - staré, špinavé, otrhané, co zažily pomalu víc než náměstí, přes které se zrovna snažíme protlačit.
"Každej na ně kouká." "Na co??" divím se zmateně a ujišňuji se, že mám výstřih na svém místě. "No na ty boty." Rozhlížím se ještě zmateněji. "Jaký? Kde? Už sis nějaký vybral?" Jsem za troubu. "Ježíšmarja!Copak nevidíš, jak mě každej pozoruje? Nemůžu ani do žádnýho obchodu! A taky nikam nejdu.Každej kouká na tu hrůzu, co mám na nohou." "Jo, na tos měl myslet o hodně dřív", pomyslím si jízlivě."Ale no tak, aspoň všichni vidí, že potřebuješ nový a nabídnou ti to nejlepší", říkám nahlas.

Už abychom to měli za sebou. Táhnu ho do první OBUVI, co vidím. " Tak prosím, nějaké sportovní, tmavé boty." A velikost? ptá se slušně prodavačka. Otočím se směrem, kde tuším svou drahou polovičku. "13", prosím. Je to marný, je to marný, je to marný- jak by řekl pan Smoljak. "No to nevedem, to sou nadměrný velikosti, ne?", ptá se udiveně prodávající dívka. "Asi jo, mám si snad ty prsty odříznout nebo co?", cedí skrz zuby on. Je to zoufalé, stejný rozhovor vede ještě v dalších 7 nebo 8 obchodech. Cítím problémy. Ještě chvilku a přestane to byt sranda, "Chci domů!", říká nejdřív rázně a po chvíli opakuje spíš zoufale. "Já už boty nechci, já to ještě vydržím v těhle." Teď jsem zoufala já! Pomůže mi někdo? Nebo začne chodit v pantoflích. Nic jiného, co by se dalo nosit o dvě čísla menší, totiž není. Já nevím, že chlap, co má dva metry, nemůže mít 8 nohu. "Asi bych přepadával". Rezignuju.

Dereme se zpět k domovu. Slunko pálí, první jarní horko nám dalo pořádně zabrat. Utíráme si kapičky potu a jdem někam na pivo. Asi si dáme třináctku. V tomhle případě s tím problém určitě nebude.

Autor: Jiřina N.

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Jestli vás trápí problémy spojené s rodinou, tak si můžete oddechnout, protože dnes padne rozhodnutí, které všechno vyřeší. Budete sice spokojeni jen na půl, ale oddálíte nepříjemnosti,…

Nejčtenější články