Jednou z mála lékařek, která pomáhá ženám všech věkových kategorií vypořádat se se zdravotními (a nejen čistě „ženskými“) problémy psychosomatickou cestou, je MUDr. Helena Máslová, která v Praze založila a vede Centrum psychosomatické péče.
Věnujete se trochu netradičnímu oboru medicíny – psychogynekologii. Co si pod tím mají pacientky představit, v čem jim může pomoci?
Psychogynekologie je podobor psychosomatiky, to znamená, že nabízí psychoterapeutický přístup ke gynekologickým diagnózám. Zrovna v gynekologii má široké uplatnění, protože reprodukční zdraví je silně vázáno na emocionalitu. Už staří Řekové si to uvědomovali a ne nadarmo pojmenovali dělohu slovem hystera. Běžný gynekolog nemá čas na zkoumání psychosociálního zázemí nemoci, které je ovšem často klíčové. V některých případech dokáže psychosomatika léčit, například poruchy menstruačního cyklu, premenstruační syndrom, klimakterický syndrom či posttrauma po porodu, v jiných případech jde více o somatopsychickou terapii – tedy zmírnění důsledků závažné diagnózy na psychiku, jako je tomu například u karcinomu prsu.
Kdo vlastně psychogynekologii jako takovou začal používat první?
Myšlenka mind & body connection se nezávisle na sobě objevuje prakticky ve všech kulturách a světadílech. Před 2400 lety Sókratés prohlásil: „Neexistuje taková nemoc, která by nesouvisela s duší.“ Sókratův žák Platón poté podotkl: „Největší chybou v léčení nemocí je, že existují lékaři pro choroby těla a jiní pro choroby duše, přestože obojí nelze oddělit.“ Slovo psychosomatika použil poprvé německý lékař Johann Christian August Heinroth a v roce 1927 byla otevřena první psychosomatická klinika v Berlíně. V 70. letech 20. století George L. Engel definoval koncept biopsychosociálního modelu. Ženské lékařství bylo dříve psychosomatické přirozeně, protože ženský lékař byl automaticky celostní lékař. Teprve po systémovém přiřazení gynekologie k chirurgii se zminimalizoval prostor pro terapeutický rozhovor a z gynekologie se stalo jakési gynekologické inženýrství.
V čem jsou ženy jiné než dříve? Máte pocit, že přibývá těch, které po dítěti netouží?
Takto se to nedá říct. Ony touží, ale mnohem více teoreticky, abstraktně. Realizace mateřství se stala sociálně obtížnější a vyžaduje více odvahy a úsilí.
Řadu dnešních žen naopak provázejí potíže s otěhotněním. Čím je to způsobeno? Má zde velký vliv odsouvání mateřství do pozdějšího věku?
To je na celý dlouhý článek, těch vlivů je řada a navzájem se podmiňují. Mnoho žen prokrastinuje (odkládá) tak dlouho, až jsou konfrontovány s neplodností. Odsouvání mateřství ale není náhodné, má své logické důvody i důsledky.
Jak tedy vlastně být šťastnou, zdravou, a přitom sebevědomě úspěšnou ženou v dnešním světě?
Vaše otázka krásně vystihuje past, která číhá na dnešní mladé ženy – je potřeba toto všechno být, jinak „selháváme“ a jsme „nedostatečné“. Před sto lety by vaše otázka zněla: „Jak být pěknou, pobožnou, pracovitou a poctivou pannou?“ Štěstí bylo slibováno až v posmrtném životě. Dnes je nám podsouváno, že štěstí je tu jen pro ženy, které podají výkon: vystudují vysokou, udělají kariéru, vydělají dost peněz, zhubnou, najdou si manžela, porodí děti a pak budou péct úžasné koláče. Přitom víme, že společnost orientovaná na výkon produkuje místo šťastných lidí spíš armádu frustrovaných jedinců, kteří jsou ochotni utrácet své těžce vydělané peníze za zmírnění svého utrpení. Neměli bychom se nechat zmást klamavou reklamou či iluzí médií s retušovanými fotkami. Ženy by měly mít jednu prioritní ambici – chránit si své zdraví nejen fyzické, ale i duševní – a z tohoto úhlu pohledu činit svá rozhodnutí.
Psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině, skládá se ze dvou slov – psyché (duše) a soma (tělo). Už to samo o sobě napovídá, že zkoumá zdravotní problémy a důvody jejich vzniku z obou stran, tedy z duševní i fyzické, a dává je do souvislostí.
Článek vyšel v časopise Moje Zdraví
