Chcete si půjčit auto? Žádný problém, zaskočte do autopůjčovny. Potřebujete svatební šaty? Račte si vybrat – půjčovna je na každém rohu. Můžete si půjčit skoro všechno. Nejen auto či svatební šaty, ale veškeré nářadí, přívěsné vozíky a třeba i značkové kabelky! To takhle jdete na večírek, kde by na vás hostitel bez pravé Vuitonky pohlížel jako magistrátní úředník na bezdomovce bydlícího v kontejneru na rohu ulice a tak si zkrátka zaběhnete půjčit pravou Vuitonku. Získáte průkaz příslušnosti…
Někdo vymyslel půjčovnu manželů, ale prý se brzy opotřebovali a inventární čísla ze zadků jim náruživé jakomanželky brzy odloupaly… Pochopím ledacos, ale nepochopím víte co? Půjčovnu psů. Někdo to opravdu vymyslel.
Potřebujete jít na hon a vlastního psa nemáte, neb by vám v příbytku svinil a na zahradě očůrával drahé tuje. Zaběhnete do půjčovny a ohaře si půjčíte. Na den, na dva. Na týden? Máme akci – k ohařovi vám dáme zdarma 50 pytlíků na hovínka! A je tu pozvánka. Tentokrát na dobročinnou akci, jejíž výtěžek půjde do Afriky na slony. Bez psa tam jít nemůžete. Zalistujete v katalogu a pak si řeknete, že třeba ten maličký jorkšír by mohl být to pravé. A tak ho pěkně vyvenčíte. Jo, byla to docela dobrá trefa, líbil se. Jen si příště musíte vybrat nějakého veselejšího, tenhle měl strašně smutné oči a poutal víc pozornosti než vy….
I já jsem smutná. Protože existuje ještě jedno zařízení, které si lidé pletou s půjčovnou. Také jsou tam pejsci. Nemají průkaz původu, nemívají výstavní exteriér, mnohdy nejsou žádní krasavci. Přesto touží mít vlastního páníčka, svou smečku, kam by patřili. Žijí v útulcích, kde dostanou najíst, napít a deku, aby jim nebyla zima. Uslyší i dobré slovo od lidí, kteří se o ně starají. Pohladí je, pokonejší, ale málo platné, ten jeden jediný a jedinečný páníček to není… Někteří lidé si zajdou pro psa právě tam. Jenže pak ho vrátí. Stane se to jednou, podruhé. Prý pouští chlupy, skáče na dítě, hlídá málo nebo moc… Naštěstí je dost těch, kteří si pejska pořídí v útulku a má se u nich jako v ráji. Je vděčný a štěstí, které se na něho konečně usmálo, si dojemně váží.
Bohužel se někdy i přes veškerou snahu pejsek dostane do útulku zpátky, protože jsou opravdu vážné důvody, proč si ho adoptivní rodina nemůže nechat. Vím o jednom takovém. Je natolik výjimečný, že mu říkají psí anděl. Anděl, který prošel peklem. Tam, kde by člověk zahořkl, on neztratil víru. Je mimořádně hodný a ještě nemá smutné oči, ale pořád ještě je v nich naděje. Kdyby třeba právě u vás bylo místečko pro jednoho zlatého kokříka, hodného až do růžova, napište mi a já vám ráda prozradím, kde ho najdete.
Přeji vám krásné jarní dny.
Vaše Eni