Radka moc touží po vlastní rodině a spokojeném životě. Bohužel se jí to ale nedaří. Z dětství si odnesla traumatizující vzpomínky na otce alkoholika a to ovlivňuje celý její život. Má strach z lásky, z vlastní rodiny a manželství. Bojí se, aby nezklamala sebe, svou maminku a celou svoji rodinu.
Táta byl alkoholik
Zlatíčko moje, andílku můj malý. Miluji tě nade vše, jsi moje hodná a krásná holčička. Všechno bude v pořádku. Častokrát jsem tato slova slyšela z maminčiných úst. Bylo to ve chvílích, kdy stál táta za dveřmi, bušil na nás a křičel. Pamatuji si, jak maminka voněla, hladila mě a tiskla mě k sobě. A já jsem vždy přestala slyšet okolí a cítila jsem se v bezpečí. Vnímala jsem maminčinu lásku a ničeho jsem se nebála.
Když táta umřel na cirhózu jater, tak nějak se nám ulevilo. Maminka si nikdy nového partnera nenašla. Říkala, že bude raději sama se mnou, než aby znovu prožívala tu zvrhlou lásku, kterou dostávala od mého táty. A já se jí ani nedivím.
Jiřina Sivcová
8. března 2022
S maminkou mám skvělý vztah
Zbytek dětství a pubertu jsem prožila jenom s maminkou. Byly jsme tu a stále jsme jedna pro druhou. Navzájem si dáváme takovou lásku, kterou od nikoho jiného nemůžeme dostat. Maminka se vždy snažila, abych se měla co nejlépe a abych nikdy nezažila to co ona. Vím, že ji hodně mrzí, čemu jsem musela přihlížet. Když jsme zůstaly samy, chtěla mi to vše vynahradit. A proto ji nesmírně miluji a je to pro mě ten nejvzácnější člověk, kterého mám.
I když je mi pětatřicet, někdy se mi stane, že se v noci probudím a slyším tátu, jak po nás opilý křičí. Bohužel jsem si z dětství část nedůvěry a odporu k mužům odnesla i do svého života. Maminka se mi snažila vysvětlit, že jsou různí muži a že na mě jistě někde čeká velká upřímná láska. Já se ale nemůžu zbavit pocitu, že mám z lásky strach.
Laura Poláková
3. března 2022
Bojím se vztahu
Mám za sebou pár vztahů. Žádný muž v mém životě nebyl ale takový, abych s ním chtěla začít budovat rodinu. Ze začátku mám pocit, že by to mohlo fungovat. Pak se ve mně ale něco zlomí a dostanu strach. Mám strach, že nebudu dobrá partnerka, žena, milenka, nebo dokonce máma. Bojím se, že zklamu, a tak vše raději ukončím.
Do každého nového vztahu jdu s pokorou a snahou být lepší. Přesto se mi to nikdy zatím nepodařilo. Strach z lásky, přátelství a náklonnosti je silnější než já. Dostanu se do určitého bodu, kde mám pocit, že něco dělám špatně. V této době se s partnerem začnu častěji hádat. Cítím, že hádky vyvolávám já a jsou někdy zbytečné.
Laura Poláková
1. března 2022
Asi se u mě rozvinula filofobie
Nemůžu si ale pomoct. Vnitřně jsem nervózní. Možná chci poznat, jestli to náš vztah ustojí. Nebo chci vidět, jestli mě partner opravdu miluje i přes moje neduhy. Nevím, co za tím je. Začnu se bát, že vztah krachne, a asi nevědomky ho k tomu krachu dovedu.
Maminka je vždy první, se kterou vše proberu. Několikrát jsme došly k tomu, že je to jenom strach z lásky a moje hlava si vybájila pohádky, abych nebyla šťastná. A i když se snažím být v každém vztahu jiná a upřímná, nedaří se mi to. Je to silnější než já.
Moc toužím po dětech a rodině. Chci, aby byla maminka šťastnou babičkou a já milovanou matkou a manželkou. Ráda bych svým dětem a hlavně mamince ukázala, že to může fungovat a že základem rodiny nemusí být strach.
Laura Poláková
3. listopadu 2018
Potřebuju terapii
Rozhodla jsem se, že půjdu k psychologovi. A možná jsem měla jít už dříve. Strach z lásky mě ale paralyzoval. Neuvědomila jsem si, že je problém zakořeněný hluboko ve mně. Odnesla jsem si ho už z dětství.
Myslela jsem si, že umím milovat, hlubokou lásku jsem vždy cítila ke svojí mamince. Až nyní jsem ale pochopila, že láska k muži je jiná než láska k rodičům. A to musí být můj odrazový můstek pro to, abych se přenesla přes svůj strach z lásky.