RADKA (40): Sestra na mě žárlí a celý život mě podezírá, že jí svádím manžela, pro mě to je starší pán | Foto: iStock

Foto: iStock

RADKA (40): Sestra na mě žárlí a celý život mě podezírá, že jí svádím manžela, pro mě to je starší pán

Žárlivost je nepěkná vlastnost, dokázala rozbít hodně manželství. O to horší je žárlivost v rodině, jak zažila Radka od své sestry.

Když se moje o třináct let starší sestra Sabina vdávala, bylo mi jedenáct let. Pro mě to byla událost pomalu významnější než pro nevěstu, ve škole jsem se chlubila kamarádkám a se sestrou jsem prožívala všechen předsvatební shon. Vždycky jsem k sestře vzhlížela za prvé proto, že byla starší, za druhé si vydělávala a byla samostatná, a ještě k tomu se teď měla vdávat. Budoucí švagr byl od ní o víc než deset let starší, mně se tedy jevil téměř jako děda – však to znáte, že se osoby nad třicet let jeví dětem pomalu jako stařešinové.

Svatba proběhla se vší parádou, a protože novomanželé čekali na byt, zůstali bydlet u nás. Měli tu jeden svůj pokoj, kuchyň a příslušenství bylo společné. Bydleli jsme v malém domku se zahradou, švagr byl šikovný a dost se zahradou tátovi pomáhal. Já měla za úkol většinou úklid dvorku a krmení králíků, někdy jsem plela a sem tam pomáhala tátovi se švagrem při něčem nenáročném.

Čekání na byt se sestře trochu protáhlo, bydleli u nás třetím rokem a vypadalo to ještě nejméně na rok. V té době sestra začala mít divné poznámky – že si beru na zahradu tričko bez rukávů a s výstřihem, že mám letní kraťasy moc krátké, což by mi naše máma nedovolila, a nakonec došla sestra k „poznání“, že se nějak moc nakrucuji před švagrem.

Pravda, v té době už jsem byla v pubertě, ale víc než hodna obdivu jsem byla holka krev a mlíko. Když se dívám na fotky z té doby, vidím takový špalík na pěkných nohou...  I ve škole jsem patřila spíš k opomíjeným než obdivovaným. Jenže moje sestra byla jiného názoru.

Neměla jsem moc kamarádek, naši mě ani mezi vrstevníky nepouštěli, neustále jsem měla nějaké povinnosti doma nebo kolem slepic a králíků. Něco z volného času zabraly školní úkoly, a tak mi ani moc času nezbývalo.

Chtěla jsem se v té době naučit luštit křížovky, nevěděla jsem, jak na to, a tak jsem jednou požádala švagra, zda by mi vysvětlil, jak na luštění. On sám se jimi bavil dost často, a tak pro něj nebyl problém mi vysvětlit, jak s křížovkou zacházet. A to bylo špatné – sestra spustila povyk, že se lepím nad časopisem na švagra, že ho uháním pomocí křížovek. Byla jsem z toho dost v šoku, nikdy by mě nenapadlo svádět ve svém věku staršího pána. Naše máma k tomu měla jen připomínku, že nesmím sestru provokovat…

Další rok společného bydlení nebyl žádný med, ale brzy jsem pochopila, že nejlépe bude švagra téměř ignorovat a dělat, že ho nevidím a nevnímám. Což mě dost mrzelo, sečtělý a vzdělaný člověk mně mohl leccos vysvětlit, ale nestálo to za domácí žárlivé scény. Sestra neváhala číhat za kdekterým koutem v domě nebo v zahradě, aby mě přistihla, jak koketuji s jejím manželem. Bylo to otravné a ponižující, moje pubertální idoly byly někde úplně jinde, takže jsem byla opravdu ráda, když se konečně stěhovali do svého.

Pak byl docela klid, dokonce několik let. Sestře se narodil kluk a já byla ochotnou tetou na hlídání. Mezitím jsem dodělala střední školu, odstěhovala se a druhého sestřina potomka už jsem si neužila. Měla jsem život úplně jinde a sestra si našla jiný objekt své žárlivosti – sousedku ve vedlejším bytě. Prý to bývaly bouřlivé debaty sestry se švagrem, docela se divím, že jim manželství vydrželo.

Moc jsem domů nejezdila, a pokud přece jen někdy a pozvala mě sestra k nim, vždycky bylo ve vzduchu jakési napětí. Popovídat si se švagrem bylo nejlíp v přítomnosti sestry, měla-li nějakou práci v kuchyni nebo řešila něco kolem kluků, raději by připálila oběd, než aby neslyšela, o čem je řeč.

Navíc jsem dávno vyrostla ze špalíkovitých rozměrů, zatímco sestra něco přibrala, a hned byl důvod, proč mě sledovat, zda se moc nenatřásám před švagrem. Už jsem si na její výpady zvykla, neustaly ani, co jsem se vdala. Čím kratší návštěva u ní nebo jejich u nás, tím lépe. Asi z ní bude brzy pěkně žárlivá důchodkyně.

Doporučujeme

Články odjinud