Radka začala žárlit ve chvíli, kdy se její manžel začal přátelit se svojí novou mladší kolegyní. Zapojila ale ženské myšlení a ze situace vyšla jako vítěz. Jak to udělala?
Ještě nedávno jsme byli spokojený pár. A to jsme spolu patnáct let! Jenomže ve chvíli, kdy k mému muži do práce nastoupila nová kolegyně, se všechno změnilo. Kolegyně je o pět let mladší než já, je svobodná a vypadá opravdu dobře.
Že se s mým Jirkou skamarádili, by mi normálně nevadilo. Také mám své kamarády a vždycky jsme se s mužem v tomto ohledu respektovali. Jenže kolegyně – říkejme jí Marcela – trochu „vybočuje z řady“. Pořád mu volá, píše esemesky, a to klidně i v deset večer.
Laura Poláková
23. května 2019
Několikrát týdně něco potřebuje: Jednou naladit kanály v televizi, podruhé přestěhovat skříň a potřetí odvézt starou sedačku do sběrného dvora. Můj muž je vždy velmi ochotný a kolegyni pomůže. Ona se mu za to cítí zavázaná, takže Jirkovi na oplátku uvaří oběd nebo ho pozve na kávu.
Dokonce se stalo, že jsem připravila večeři, ale manžel zavolal, že se nají u ní. Nebo jsme si naplánovali výlet, ale on ho zrušil, protože prý musí Marcele přivrtat poličku. Když jsem se ohradila a řekla mu, že taková pomoc už nespadá do kategorie „kamarádské výpomoci“, argumentoval, že Marcela je sama, kdežto my máme jeden druhého a na výlet můžeme klidně vyrazit až druhý den.
Laura Poláková
21. května 2019
Nevím, jestli se mi kdo může divit, ale začala jsem neskutečně žárlit. Marcele nevěřím, myslím si, že chce Jirku ulovit a používá k tomu své ženské zbraně včetně té nejúčinnější: Hraje si na opuštěnou a zranitelnou chudinku.
Když už hrozilo, že se samou žárlivostí zblázním, zeptala jsem se na rovinu Jirky, jaký vztah k Marcele má. Přiznala jsem, že mi její chování není příjemné, že žárlím, protože si myslím, že ho chce „sbalit“, a že se mi nelíbí ani to, jak jí ve všem ochotně vychází vstříc.
Laura Poláková
19. května 2019
Jirka se mě snažil uklidnit, přísahal, že je to jen kamarádka z práce, taková dobrá duše, která je mu velkou oporou jak pracovně, tak lidsky. Nic s ní prý nemá ani mít nechce a je přesvědčený o tom, že ona to cítí stejně. Jejich vztah je údajně čistě přátelský a já se nemám zbytečně plašit.
Jirka si myslel, že tím je celá záležitost vyřízená. Hned druhý den zavolal, že se po práci musí zastavit u Marcely, protože potřebuje vyměnit kohoutek v koupelně. Že ten náš kape už půl roku, mu ale, zdá se, nevadilo ani trochu. Pro mě to byla poslední kapka. To odpoledne jsem vymyslela záchranný plán.
Laura Poláková
16. května 2019
Začala jsem po večerech spravovat ponožky a žehlit košile. Jirka v košilích ale nechodí, takže okamžitě začal zjišťovat, čí jsou, proč je žehlím a komu štupuju ponožky. Vysvětlila jsem mu, že je to jednoho kolegy z práce, kterého opustila manželka, a tak se mu snažím vypomáhat. Uvědomila jsem si totiž, jak je od Jirky hezké, když pomáhá své kolegyni…
Asi tušíte, že košile nebyly žádného kolegy z práce, ale manžela mojí kamarádky. A efekt mého ďábelského plánu? Jirka víc než dva měsíce „nepáchá“ žádnou dobročinnost a já doufám, že už ani nezačne.