Radka je se svým mužem od patnácti let. Když jejich dvě dospělé děti vylétly z hnízda, měla radost, že budou mít s manželem opět více času na sebe a své koníčky. Veškeré štěstí se ale vypařilo, když neplánovaně potřetí otěhotněla…
S mužem jsme spolu od mých patnácti let. Vychovali jsme dvě děti a vypustili je z hnízda, když nám bylo čtyřicet. Těšili jsme se zase na „svobodný“ život. Každý jsme měli v plánu pustit se konečně naplno do koníčků, které jsme v posledních letech objevili. Taky jsme si koupili nový kabriolet a plánovali si prodloužené víkendy po celé republice.
Byla jsem v té době opravdu šťastná, přišlo mi to jako období znovuzrození. Najednou jsem nebyla za hlavní obstarávačku potravy, kuchařku, pradlenu. O domácí práce jsme se s mužem rovným dílem dělili. Taky peněz najednou bylo víc, takže i víc zážitků. A možná i víc nechráněného sexu…
Myslela jsem, že procházím přechodem, menstruace se objevovala jen sporadicky. A pak jsem ji půl roku neměla vůbec. Nabyla jsem dojmu, že jsem se zkrátka přehoupla do nové životní kapitoly. Moc jsem v tu dobu neřešila nějakou antikoncepci. A ono se mi to vymstilo.
Když už mi bylo zle od žaludku pár týdnů a únava nekonečně decimovala tělo, šla jsem k obvodní lékařce, jenže ta nic neshledala a doporučila mi návštěvu různých specialistů. Mezi nimi i gynekologa. A ten měl jasno. Byla jsem v očekávání.
Na potrat jsem neměla ani pomyšlení, jsem věřící a tohle bych prostě nezvládla. Takže jsem si zase obstarala novorozeneckou výbavičku a sháněla kočárek. Známí ani děti nechápali, že se nám tohle v našem věku přihodilo. Radost nepřišla ani po porodu, ani později. Rutinně jsem vše obstarávala, aby bylo třetí dítě, dcera Adéla, spokojené, ale jak to bylo možné, putovalo k chůvě.
Na mateřské jsem pobyla jen rok, déle bych to už psychicky nedala. Chyběli mi kolegové, pracovní frmol, ale i jóga, kurzy fotografování a zpěvu… Nehodlala jsem všechno zahodit a být jen mámou u plotny a hraček.
Naštěstí si dceru hodně oblíbila moje máma, brala si ji, jak jen mohla, naplno se jí věnovala. Jsem jí vděčná za to, že ze mě tuhle zodpovědnost částečně sejmula. Obě dvě se mají moc rády. Adéla se chystá do první třídy a máma ji už naučila číst a počítat do dvaceti. Vím, že je dcerka chytrá, skvěle vychovaná a ještě milá, ale moje city jakoby zamrzly.
Jasně že chci, aby byla šťastnou holčičkou se vším všudy, ale prostě se bude muset smířit s porcí lásky, kterou jí dává její babička. Já mám pocit, že jsem se vydala směrem ke svým dvěma starším dětem a teď už mi nějak nezbylo.
Možná Adéle podvědomě zazlívám, že mi tehdy před pár lety úplně zpřeházela život naruby a že se ještě dlouho budu muset zase omezovat do doby, než dospěje.