Radka vždy slavila Vánoce s rodinou ve velkém s manželem i dvěma dětmi a užívali si spolu spoustu vánočních zvyků. Letos se ale děti rozhodly, že chtějí slavit podle svého, a tak se Radka naštvala a odjela sama na chalupu. Dorazí rodina za ní?
Letos chci být na Vánoce sama. Moc mě to mrzí, protože svoje děti jsem vychovávala já, samozřejmě dohromady s Petrem, jejich tátou. Přesto si očividně v chápání Vánoc vůbec nerozumíme. Majdě je třiadvacet, studuje vysokou. Matějovi dvacet, maturoval až v devatenácti a dává si od školy rok pauzu.
Manželovi to nevyčítám, i když vlastně taky. On miluje na svátcích tu „jídelní“ část. Petr je skvělý kuchař, a tak se vždycky týdny připravuje na všechny ty polévky, kapra, řízky, krůtu, saláty, krevetky. Pročítá letáky, aby nakoupil lahůdky co nejvýhodněji. Ano, jídlo míváme o Vánocích opravdu výtečné. Já peču jen cukroví, ostatní nadšeně zařizuje Petr. Měla bych být ráda, ale mně to prostě nestačí!
Laura Poláková
10. prosince 2020
Dávno jsme přestali chodit na půlnoční, chybí mi Rybovka naživo v kostele nebo alespoň na náměstí. Chybí mi naše „Tour de Jesličky“, jak jsme dřív nazývali obcházení všech kostelů ve městě, kde se na Vánoce objevily velké betlémy. Vždycky nám u toho krásně vyhládlo na další vánoční hodování.
Už si ani nepamatuju, kdy si moje děti vzaly do ruky nástroje a zazpívaly si se mnou koledy. A přitom já na piano pořád hraju celkem obstojně. Chybí mi společně strávený čas, kdy si pouštíme pohádky a filmy, děláme vtipy, skypujeme kamarádům. Někdy jsme chodívali i na mši. Býval to čas pro nás dohromady. Skoro vymizely návštěvy příbuzných, známých.
Laura Poláková
8. prosince 2020
Když byly děti malé, zvávali jsme rodiny jejich kamarádů ze školy. Byl to skvělý způsob se seznámit, pobavit se. Je mi jasné, že letos bychom se asi stejně snažili setkávání kvůli koronaviru spíš vyvarovat, ale stejně. Nikdo u nás o to beztak nemá zájem.
Poslední kapka byla letošní přání našich dětí. Matěj nám už v říjnu oznámil, že letos ať mu nic nekupujeme, že začíná šetřit na auto. Ať mu dáme nějaké peníze. Chápu to do jisté míry. Ale stejně mám chuť mu ty dva, tři tisíce, co tak většinou stávají jeho dárky, rozměnit na koruny a nasypat mu je do krabice.
Majda přišla s tím, že by taky radši peníze. Protože chce s holkama vypadnout k moři, tak na kapesné. I přes karanténu mohla dál pracovat na brigádě, kterou má při škole, takže má našetřeno. Na lyže, kam jsme je vozili v dětství, si ani nevzpomenou. Majda ještě utrousila, že jim to letí už 25. prosince odpoledne, tak ať s ní prý moc nepočítáme s jídlem.
Laura Poláková
6. prosince 2020
Zírala jsem na ně nevěřícně a pak jsem vybuchla. Všechno jsem jim vyčetla. Že Vánoce nejsou jen nějaké prázdniny, jestli to nepochopili. Že jsou to svátky rodiny, lásky, narození Ježíška. Že to není jen nějaký materiální blábol, kdy se vydrancují obchody a peníze v podobě hodnotných dárků se zabalí do okrasného papíru. Řvala jsem, že to není ani o konstantním přecpávání se, což se samozřejmě dotklo Petra.
Poučovala jsem všechny asi hodinu, jak jsem v dětství chodívala s mým dědou a babičkou na Vánoce do kostela, oni pak zvali osamělé sousedy na některý ze svátečních obědů, že jsme společně zpívávali koledy, rozsvěcely se svíčky na památku milovaných lidí, kteří už zemřeli. Nosilo se zvířatům do krmelců. A já si pyšně oblékala sváteční šaty, aby mě Ježíšek neminul s dárky.
Laura Poláková
6. prosince 2020
A pak jsem jim to řekla: „Tak, milánkové, když vám Vánoce nic neříkají a oslava Štědrého večera se vám smrskla na dobrou večeři, po které dostanete hezké věci, o které jste si řekli „Ježíškovi“, tak já to letos balím. Na Štědrý den ráno beru auto a jedu na chalupu. Už toho mám dost a chci oslavit Vánoce podle svého. Nevím, jestli se mi to podaří, protože budu vlastně bez vás, ale berte to jako vzkaz, že nechci tyhle prázdné, přejedené Vánoce, kdy každý někam zmizí a já si připadám u plného stolu úplně sama.“ Samozřejmě si tajně přeju, aby si Petr půjčil z práce služební auto a večer všichni přijeli za mnou a odprosili mě, ale spíš s tím nepočítám.