RADKA (57): Po rakovině prsu je pro mě nahota na veřejnosti problém | Foto: iStock

Foto: iStock

RADKA (57): Po rakovině prsu je pro mě nahota na veřejnosti problém

Radka s manželem jsou celý život zarytí nudisté. Dovolená bez plavek a nahota na povolených místech byla pro ně vždy normální. Bohužel Radka dostala rakovinu a o jedno prso přišla. Její pohled na celý nudismus a její nahé tělo se výrazně změnil. Je šťastná, že nad zákeřnou nemocí vyhrála, ale zároveň ji mrzí, že přišla o celoživotní koníček. Nahota na veřejnosti je pro ni nyní tabu.

Nahota žen na veřejnosti

Vzpomínám na to poprvé dodnes. Měla jsem čerstvých osmnáct a v rámci oslavy jsme se šly s kamarádkami slunit na nudistickou pláž rybníka Šeberák. Byl to spíše hec nebo sázka, už ani nevím. Odhodily jsme plavky a celé odpoledne jsme se slunily a koupaly nahé.

Kolem nás bylo hned několik dalších podobných lidí. Nejprve mi to přišlo divné a pořádně jsem nevěděla, kam se mám dívat. Nahota na veřejnosti v té době nebyla ještě moc normální. A kdyby mě tenkrát viděli rodiče, nejspíš bych dostala výprask.

Nudistická pláž

Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že nudismu tak propadnu a začnu brát nahotu na veřejnosti jako normální věc. S manželem jsem se potkala na jedné nudistické pláži a byla to vlastně láska na první pohled. Nemyslete si, že jsme se do sebe zamilovali kvůli tomu, jak kdo vypadal nahý. Byli jsme si sympatičtí, měli jsme si o čem povídat a prostě jsme si sedli jako lidi. Asi dva roky jsme spolu chodili a pak jsme se vzali.

Celý náš život pro nás byla naše nahota naprosto normální. Je to pro nás luxus, který si můžeme kdekoliv dopřát. Dovolené jsme si vybírali podle toho, jestli je na místě nudistická pláž. K moři jsme si plavky ani nebrali a vždy jsme se koupali a slunili nazí.

Přirozená čistota

Někteří přátelé však tuto naši zálibu nedokázali pochopit. Mysleli si o nás, že jsme vulgární, nebo co. Nám ale nikdy nešlo o to, ukazovat se druhým nebo dívat se na jiné naháče. Jde o ten pocit, že na sobě nic nemáte. Vadí mi mokré plavky, které mě všude řežou a studí. Nemám ráda vypálené oblečení na těle. Nahota je pro mě určitý způsob očisty. Něco, co mě dělá svou a živou.

Nikdy jsem neměla krásné tělo modelky s velkými prsy. Celulitida, malá prsa a sem tam nějaký špíček – to jsem byla já. Bohužel se mi k tomu minulý rok přidala ještě další vada na již tak nedokonalém těle. Gynekolog mi zjistil rakovinu prsu a musela jsem podstoupit operaci. Otevřeně musím přiznat, že to pro mě nebyla lehká nemoc a léčba se mi zdála zdlouhavá a náročná. Nyní ale mohu snad říci, že jsem zdravá. Zdravá, ale o jedno prso chudší.

Stydím se být nahá

Když se na sebe nyní dívám do zrcadla, chce se mi brečet. I když jsem nikdy neměla bůhvíjaká prsa, tohle je něco úplně jiného. Najednou tam není nic. Vůbec nic. Jen jizva. Jsem z toho celá nesvá.

Svou nahotu jsem nyní začala vnímat úplně jinak. Stydím se být nahá před manželem a absolutně nepřipadá v úvahu, abych byla nahá někde na veřejnosti. Nudismus jsem před rakovinou milovala a nyní je mi odporný.

Manžel je chápavý a snaží se mě držet nad vodou. Neustále mi říká, že jsem krásná a nic si z toho nemám dělat. Že přece vím, že na plážích nejde o to, dívat se na druhé, ale jde o tu svobodu. Já se ale přes to nedovedu přenést. Na žádnou plastiku nechci jít.

Změnila jsem se

Vždy jsem si myslela, že nikdy nebudu mít důvod stydět se na veřejnosti za své tělo. Bylo mi jasné, že se s přibývajícím věkem objeví vrásky, jizvy a stařecké nedokonalosti. Věděla jsem, že to je čas, který se zastavit nedá.

Těžká nemoc mi ale otevřela oči a já jsem se začala dívat jiným směrem. Nudismus hodím nyní za hlavu a budu šťastná, že jsem zdravá a žiju. To je fakt, který mě mrzí, ale je to tak. A když už se já nikdy na veřejnosti sama neobnažím, obnažila jsem vám alespoň svoji duši.

Doporučujeme

Články odjinud