RADMILA (67): Opustila mě rodina, nevzpomenou si na mě ani na Vánoce

19. 12. 2019
RADMILA (67): Opustila mě rodina, nevzpomenou si na mě ani na Vánoce
Vlastní děti dokážou být někdy opravdu kruté. To poznala i paní Radmila, k níž se její rodina otočila zády. I když nakonec skončila v domově důchodců, nešťastná není, protože tam poznala partnera pro zbytek života…

Po smrti druhého manžela jsem zdědila dům se zahradou, auto a chatu. Auto i chatu jsem prodala a peníze rozdělila stejným dílem mezi své dvě provdané dcery z prvního manželství.

Ani jedna se nechtěla přistěhovat ke mně do domku do Karviné, proto jsem prodloužila nájemné rodině, která zde bydlela už řadu let. Obývali první patro a já zůstala v přízemí v třípokojovém bytě.

Po několika letech mě potkalo neštěstí. Jsem diabetička, při zahrádkaření jsem se lehce poranila a ze zranění byly komplikace. Po dlouhé léčbě si postupující gangréna vyžádala jediné možné řešení: amputaci nohy.

Další dva roky jsem pobývala v léčebně dlouhodobě nemocných. Moje dcery mě i s rodinami pravidelně navštěvovaly a já byla ráda, že jim mohu dávat větší část svého důchodu. Nesžila jsem se však s protézou, pohybovala jsem se jen na vozíku a o návratu domů jsem jen snila.

S pomocí dcer a zeťů jsem prodala dům nájemníkům. Nechala jsem si jen vybavení jednoho pokoje. Starší dcera mi nabídla k doživotnímu užívání pokoj v podkroví svého domku. Za to jsem jí vděčně dala dvě třetiny z peněz za prodej domu. Mladší dcera žije s rodinou v družstevním bytě a spokojila se se zbývající třetinou.

Po dvou letech jsem se dočkala! Do pokojíku mě po strmých schodech vynesl i s vozíkem zeť a řidič sanitky. Měla jsem svůj nábytek, svůj koberec, své záclony, prostě všechno. S dcerou jsme se dohodly, že bez ohledu na finanční dar z prodeje jí budu měsíčně přispívat na chod domácnosti částkou 6 000 Kč z důchodu.

Byla jsem však šťastná jen prvních čtyřiadvacet hodin. Celá rodina se mnou zůstala v pokoji, společně jsme poobědvali, odpoledne nakrojili dort s nápisem „Vítáme babičku“ a pak jsme vzpomínali nad fotografiemi.

V dalších dnech se chvíle společně strávené s rodinou zkracovaly. Po týdnu už přicházela dcera sama, jen s jídlem. Zdržela se jen pár minut. Na povídání neměla čas. Věděla jsem, že jsem pro ni břemenem.

Chodila za mnou zachmuřená a bez pozdravu, s podnosem s jídlem „třískla“ o stůl a beze slova odešla. Na dotazy neodpovídala, na slzy nereagovala. Dlouhé dny jsem seděla v pokoji a přes slzy se dívala oknem do zahrady…

Rozhodla jsem se, že půjdu do domova důchodců. Dcera vzápětí zázrakem „roztála“ a zeť rychle zařídil vše potřebné. Po necelých třech měsících mě snesli dolů a odvezli do domova důchodců. Žiji zde už téměř dva roky spokojeně.

Brzy po přijetí jsem tam poznala Josefa. Je to bezdětný osamělý vdovec. Řekli jsme si, že je škoda každého ztraceného dne. Požádali jsme vedení domova o přidělení společného pokoje a oni nám vyhověli. Přes půldruhého roku žijeme na „psí knížku“ a ani jeden z nás nelituje.

Dcery zareagovaly nechutnou scénou. Ta starší odešla bez pozdravu a mladší s výkřikem: „Patříš do blázince!“ Od té doby se mnou vůbec nekomunikují, neposlaly ani přání k Vánocům. A já tolik čekala! Pošta mi vrátila balíčky s vánočními dárky pro vnuky s poznámkou „adresát odmítl převzetí“, už nečekám, že se ozvou…

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

A je tady finále velice úspěšného týdne, ve kterém nelze pochybovat o výrazném profesním růstu. Jen si dejte pozor, milé Váhy, ať vám nestoupne sláva do hlavy. Pád by byl těžký a strmý.…

Nejčtenější články

Doporučujeme