Radosti rodičovství trvají jen dva roky

Takovou blbost mohl napsat jen člověk s iq tykve....

Setkala jsem se stím,známá se raději věnuje práci,kterou má i jako koníčka- pak dětem,ale neví o co přichází. Děti odmala potřebuji štěpovat lásku a učit co je dobré a špatné.jak se mají chovat k věcem atd. Pak se divý, když vyrostou jak se chovají A tady nám to potom vypluje nahoru.To si nikdo nepřizná, že chyba byla v rodičích, že neměli tolik času na ně. I my dospělý se musíme učit!

páááni fajn kravina

Tak skoro ke všem tady přidám-ten článek je stupidní,jako by byl napsat jen tak ,aby řeč nestála.Mám pět dětí-a nikdy se můj vztah k nim nezměnil,ani když mě pořádně vytočej...naopak,říkáme s manželem,že to jsou naše poklady,který nám obrátily život úplně naruby-ale v tom dobrým....

To je teda,ale blbost,prave naopak.Milovala jsem sveho syna uz v brisku,ale cim vic s nim prozivam spolecnych chvil tim to vic sili.Tohle dle meho nazoru neni normalni.To jako tim mysli,ze se dite okouka jako treba kabat nebo televize po dvou letech jako ze uz neni in??????Nechapu jak tohle nekdo vubec mohl napsat.

pěkná blbost

Taky bych řekla, že je to mírně řečeno hloupost. Nedovedu si představit, že bych si někdy řekla, že už nemám radost z toho, že mám dítě, jenom sledovat ten jeho vývoj, růst a šikovnost, uvědomit si, že mám zdravé a hodné dítě, proč z toho mít radost jenom dva roky? Já bych řekla, že čím je starší, tím je to lepší...nebo spíš jiné, ale rozhodně ne méně intenzivní.

Já souhlasím s tím, že každý věk dítět je jiny,ale také každé dítě je jiné, proto se to takhle určitě posuzovat nedá!!! U nás to bylo ja píší nahoře- provní rok nádhera druhý rok hrůza,ale teď je to zase krásný -jinak krásný, na dceřiny pokroky jsem hrdá a pyšná. Takže taky rozhodně nesouhlasíms tím, že by radost z rodičovství trvala jen dva roky!!! To je lež!

Opravdu mě tenhle článek překvapil. Já mám 2letého syna, do teď to bylo krásné a začíná být ještě krásnější, když pozoruju, jak se vyvijí a začíná s ním být supr komunikace. Nikdy bych nemohla říct, že po dvou letech přestanu mít radost s rodičovství......

s timto vyzkumem nesouhlasim.Myslim si,ze kazdy vek vyzaduje svoje a tim jak ditka rostou,tak zaroven s tim se rozviji i nase psychyka a city k nim.

výzkum dělali určitě muži,protože každá máma je ze svých dětí šťastná i po dvou letech.

mělo být letech

Já bych řekla,že v prvních dvou dětech je dítě hodně roztomiloučké,tak by se s ním člověk pořád mazlil.Když jsou děti starší,už o to mazlení tolik nestojí,přesto je člověk miluje a všechno s nimi prožívá.

Ahoj všem.Mám 3 děti- 2měsíce, 2,5roku a 16let.U toho nejstaršího zažívám pocit štěstí a hrdosti na něj celkem často.Není manuálně zručný ale je moc šikovný uměleckým směrem. Ač v rodině žádného umělce nemáme on moc krásně kreslí a hraje na klarinet.Dokáže mě i vytočit, jasně, ale když rodiče pochopí k čemu děti tíhnou a nenutí je do něčeho jiného,pak se dočkají radosti z nich i později než ve 2 letech.Držet v náručí malé miminko a mazlit se s ním je krásné,ale být hrdá na dospívajícího syna je taky super.Zažívám obojí a nevím co je lepší.

dva roky? tak dlouho????

Petro,co si vychováš, to máš!

A co teprve ta radost z rodičovství poté, co dítě začně v pubertě fetovat , eventuálně nezletilá pod zákonem otěhotní!

Jsem matka dvou dospělých dětí a babička vnuka a vnučky. Takže už nám nějaké ty zkušenosti a myslím, že mi dáte za pravdu, že s dětma prožíváme pořád všechno, od miminka až po dospělost a pořád se o ně bojíme a milujeme je, někdy je to "noční můra", ale v úplně jiném významu, než se uvádí v průzkumu.

Blbost, jak dítě roste tak jsou to stále nové a nové věci které spolu prožíváme. Každý věk dítěte je jiný, na tenhle výzkum asi reagovaly jen matky kariéristky.

Myslím, že to musel být velmi povrchní test. Uchvácení ze zázraku dítěte může trvat jen dva roky. Ale radost je něco hlubšího a diferencovanějšího. To, že vám roste a vyvíjí se dítě, osvojuje si další a další dovednosti, v člověku rezonuje jakési hluboké uspokojení ze správného řádu světa. Je to jako s láskou - prvotní zamilování pomine, ale soulad manželů se s lety prohlubuje.

největší štěstí jsem já osobně prožívala a prožívám, až když mé děti začali reagovat na to co se jim říká. Až když se s nimi dalo komunikovat. Myslím jako zpívat písničky a tak podobně.

Já tedy koukám na syna zasněně každý den, jsem ráda, že se mi narodil, neřekla bych že jen první dva roky, naopak to jsem z toho byla vykulená, teď si to užívám.

To jsou teda kecy!