Rady mladému muži

Rady mladému muži

Hercíková Iva : RADY MLADÉMU MUŽI
Tři novely o milostných vztazích
Rady mladému muži je novela s téměř detektivní zápletkou, která kdysi nemohla vyjít pro údajnou nemravnost. Dvakrát do stejné řeky je příběh svobodné ženy, jejíž bývalý milenec ovdoví a ona se střetává se světem jeho dětí, které by ráda přijala za vlastní. Uprostřed noci je brilantně napsaný zoufalý výkřik zklamané ženské duše, která hledá příčiny své milostné prohry.
Váz., 176 stran

Tuto knihu si můžete koupit i na Dámě za 169,- Kč + poštovné.

Ukázka z knihy

(�)
Můj plán byl prostý.
Společná noc, pár prášků pro spaní, plynový vařič nebo něco podobného. A ráno už tu budou jen dvě chladná těla, znehybnělá v objetí. Nikdo se nedozví, že se to stalo bez tvého vědomí, a tak to bude vypadat jako �velká láska�, aspoň po smrti to tak bude vypadat.
Byl únor. Spousta sněhu, zima, mráz. Nemohlo ti být nápadné, že jsem dala zavést do pokoje plynová kamna, oba jsme byli zimomřiví, snad tě jen mohla zarazit ta náhlá činorodost u osoby tak laxní ke svému okolí, jako jsem byla v té době já, ale možná, že sis ničeho nevšiml. Chodil jsi stále jak pod vodou, už dávno ses na mě nezlobil a tvá vlídnost mě strašila víc než hněv. Někdy se mi zdálo, že napomáhám smrti docela zbytečně, umíráme pomalu, nepozorovaně, ale s jistotou, všechno v nás se zvolňuje, až se jednoho dne docela zastaví. Ale já nemohla čekat, jakýkoliv čin byl lepší než to pozvolné ubývání. Když nepomáhal ani pláč, ani prosby, ani sliby, musela jsem to udělat.

Jenže ty už jsi u mě nechtěl zůstávat přes noc, vracel ses raději do svého ubohého pokojíku. Ne proto, že bys něco tušil, ale bránil ses důvěrnosti dvou těl spících vedle sebe, snad tě jejich proměna zraňovala stejně hluboko jako mne, a hlouběji, úzkostlivě ses vyhýbal chvílím, které by na sebe mohly brát včerejší podobu, zatímco já jsem se hamižně domáhala aspoň záblesku štěstí, nedbajíc o to, že prázdnota pak bude ještě nesnesitelnější. Musela jsem počkat na okamžik naprosté únavy, která tě přinutí zůstat, kdy zvítězí tvá pohodlnost. A já s ní. Když si vzpomínám, jak jsem chystala poslední večeři, vypadá všechno tak divadelně, tak zoufale nepravděpodobně, že tomu nemohu dnes uvěřit. Ale cožpak je málo žen, které zavraždily své milence? Měla to být pohřební hostina, jen v obráceném pořádku ke smrti. Soustředila jsem se na vaření, puntičkářsky jsem ulpívala na každé maličkosti, snad proto, abych se vyhnula pochybám. Rozhodla jsem se a tím to končilo. Co teď už záleželo na tom, z jakého důvodu to chci udělat? Přitom jsem věděla, že by stačila chvilka důvěrnosti, jeden tvůj úsměv � a kde by bylo mé odhodlání? Ale tys přišel nemluvnější než kdy jindy, ještě vyhýbavější, a já jsem bleskově vyhotovila jakousi bilanci: co jsem pro tebe opustila, co jsem získala, co jsi opustil ty. Pak jsem ti uvařila čaj na dobrou noc, osladila ho medem, aby se zakryla hořká chuň prášků pro spaní, ty jsi beze slova vypil celý obsah hrnku a uložil ses na nejvzdálenější konec našeho společného lůžka.

Proč jsem to nakonec neudělala, nedovedu dost dobře vysvětlit. Až do poslední chvíle jsem to udělat chtěla, i kdyby jen proto, aby už jednou provždycky byl ode všeho pokoj.

(�)
Kdyby sis mohl přečíst, co tu teď neuměle zapisuji, jistě bys byl překvapen. Ne jenom tím, že jsem tě skoro zabila, ale celou tou nízkostí, se kterou se to odehrávalo, tou ubohou pomstychtivostí a malichernou záští. Ťčetní bilance, má dáti, dal, tak daleko to se mnou došlo�