Rady, rady, rady. Dává mi je každý, i když o to nestojím

Slečna reaguje, jako by jí bylo 16, ne 33 let. Pubertální slečny jsou takové nejchytřejší, všechno vědí, všude byly, všechno umějí a od nikoho nepotřebují poslouchat žádné řeči... většina jich z toho časem vyroste a stanou se poněkud pokornějšími, přestanu zbytek lidstva považovat za nutné zlo a pod svou důstojnost. Tahle z toho nevyrostla. Bude mít těžkej život, mezi lidma. Lidi už jsou takoví, že si všímají druhých a do lecčeho mluví... pravda, někdy mají tendence páchat dobro za každou cenu (zvláště dobrosrdečné starší paní) ale to si holt musí člověk umět vymezit hranice a obvykle to naprosto stačí. Jestli má slečna pocit, že ji nevyžádanými radami obtěžují úplně všichni a pořád, měla by hledat chybu napřed u sebe.

Scanium: no a asi není nic jednoduššího, než té sestře říci, že to rozhodně nechceš probírat před celou čekárnou. A radilům taky říci, že o ty rady nestojíš a je to. Ne? ;-)

Ale tak já to i chápu, možná je to tím že jsem moc mladá nebo tak, ale každý má soukromí nastavené jinak, nebo prostě nechce aby mi lidé kecali do věcí, do kterých jim vůbec, ale vůbec nic není . . .například ta sestra, tyhle typy jsou nejhorší, třeba já jsem dost stydlivá a prostě a jednoduše chci aby se věci kolem zdravotního stavu odehrávaly jen mezi mnou a nejnutnějším počtem lidí, tudíž je mi to vždycky šíleně nepříjemné, když je nějaká sestra moc upovídaná, i když to třeba nemyslí zle.Vím že na dospělé ženy si to míň dovolují, taky je můžou snáz usměrnit, ale co já že . . .a ti lidé co pořád radí, mám občaschuť jim říct ať si to tedy udělajísami.A do takových věcí jako je otěhotnění nikomu jinému než vám a vašemu doktorovi nic není, já to ženu plně chápu

anava: autorka má problém a chtěla jen vědět....takže se na závěr ptá co s tím dělají ostatní. Asi žádá radu - nebo názor. Tak tu své názory píšeme. Že se někomu nelíbí, to je i dost pravděpodobné. Nebudou se nejspíš líbit ani autorce článku. Ale tak to bohužel chodí.

Žasnu nad těmi reakcemi. Autorka s tím má problém a chtěla jen vědět: "Jak slušně a definitivně odkázat neúnavné radily do patřičných mezí?" A za to si vysloužila označení nafoukaná, sociálně nezralá apod. Myslím si, že pokud mi takové situace vadí, nehraje v tom roli, jestli jsem nebo nejsem vdaná. Já s tím mám taky problém a mnohdy vyslechnu s kyselým výrazem a hned to pouštím z hlavy, jindy se ohradím a jindy to normálně druhé straně zakážu. Záleží ale na tom, kdo je ten radil. Já se coby radil nikam nevnucuju a dokonce mám problém i v této situaci, ačkoliv v závěru článku to byla taková nenápadná výzva k radě, cokoli "poradit". Ale ten postoj naprosto chápu, protože rada, která se vztahuje k příliš soukromým až intimním věcem, je přinejmenším neslušná. Co je komu do toho, že?

U rodinného známého jsem zažila opačnou krajnost - nikdo před ním nesměl vyslovit nic, co by jen trošku zavánělo radou. Jsem dítě starých rodičů, nejmladší ve své generaci, takže někoho poučovat by mě v životě nenapadlo. Před dotyčným strejdou vyslovit jiný názor, než byl ten jeho, znamenalo vyslechnout si ironickou větu "Já mám nejradši, když mi někdo radí". Takže ho lze jen poslouchat a kývat na souhlas. ........................ Další rodinná kamarádka je výborná kuchařka a naší mámě ráda pomáhala s pohoštěním při oslavě tátových narozenin. Byla legrace sledovat, jak se vnucovala ve chvíli, kdy máma už nebyla a já jsem s úsměvem "tetu" zatlačovala do pozice hosta, který má za úkol být pasivní a nechat domácí ženy, aby si poradily samy. Tetka chtěla vše dirigovat (máma vždy rezignovala a nechala ji), a já jsem asertivně odrážela její snahy o její velení v naší domácnosti............................ Všechno chce vymezit a udržet hranice. Tady jsem doma já, tady velím já. Obdobně při jiných činnostech - nemluvte, sestři, o mých zdravotních problémech před jinými pacienty (to bych asi řvala hodně nahlas), maminko neraď, jak otvírat konzervu (tati já to nádobí myju takhle, doma jsem špínou nezarostla a tady u tebe na chalupě taky hygienický kolaps nehrozí, fakt mi věř).................... Dost možná dělá to, že je slečna autorka zřejmě svobodná - vypadá proto mladá, hloupá, nezkušená, zatímco vdaná žena, byť třeba jen dvacetiletá, případně už matka, má nad hlavou svatozář mateřství a tím pádem i zkušené hospodyně, to vše posíleno vědomím, že je chráněna mužem v pozadí. (Moje vlastní zkušenost svobodné holky s vdanou a dětnou sestrou....)

Matka má svatý právo radit ti jak otevřít konzervu. Jednou ti balila prdel do plínek a tím pádem do smrti ví všechno líp (i když jí bude devadesát, bude úplně mimo a tu prdel jí budeš do plínek balit ty). Nezoufej, jednou to budeš svým dětem "dobře míněnými radami" vracet a ony se budou vztekat :-D A mimochodem pani na gynekologii měla pravdu, zkus to.

Mně to taky vadí, ale nepíši o tom nikam články, ba ani jeden. Vím, že to nikdo nemyslí zle a tak moje reakce je v podstatě taková, co píše Mata69.
Horší to bývá přes emaily. Po padesáté otevřít přílohu mejlu, že skořice je zdravá, kajenský pepř je ještě lepší než pálivá paprička... atd. Rozčilují mě mejly, ale adresáta nemám po ruce, tak na to už nereaguji.
Pisatelka článku je moc mladá a zdá se i nafoukaná.

Jestli ty nejsi děvče nějak moc vztahovačné. Ta paní v čekárně ti nejspíš vůbec neradila, jen to slyšela a myslela si, že by ti tip, co pomohlo jinému, mohl být užitečný. Ty se místo toho fakt zachováš jak namyšlená fouňa. Místo "díky za tip" ses na ní obořila.
Když tě tak čílí kolega u kopírky, proč mu prostě neřekneš "díky, vím to, vždyť to dělám denně". Normálně se totiž lidé baví o tom, jak kdo co dělá a ostatní to neberou jako poučování či nevyžádané rady. Myslím, že ve věku 33 let by mohl být člověk už natolik sociálně zralý, že si s tím poradí.