Regina (45): Pravidelný sex mě ničí. Aneb „Středa, je ho tam třeba“

Regina (45): Pravidelný sex mě ničí. Aneb „Středa, je ho tam třeba“

Pět let trvající vztah ničí jeho netradiční přístup k sexu, pro ten má s železnou pravidelností vyhrazen pouze jeden den v týdnu, a to na hodinu přesně!

Se společným bydlením jsme čekali, až se dcera odstěhuje

S přítelem se známe pět let a tři roky spolu bydlíme. Přítel se ke mně nastěhoval, když z domu odešla dcera. Tu jsem nechtěla do našeho vztahu zatahovat, s přítelem si totiž příliš nesedla, a v malém bytě by společné soužití pochopitelně hodně skřípalo. Dcera je moc hodná holka a máme se rády, ale je poněkud svérázná. Po svém otci zdědila až fanatickou lásku k přírodě a zvířatům. Je veganka, stále řeší nějaké bezpráví na zvířatech a přírodě, šetří vodou, energiemi, třídí i vytříděné – v jejím „zeleném aktivismu“ se příliš neshodneme. Ale naučily jsme se respektovat jedna druhou a o sporných věcech se moc nebavíme. Jenže přítel je trochu „šťoural“ a dceru si z legrace stále nějak dobíral, a tak bylo jasné, že by tihle dva pod jednou střechou dlouho nevydrželi.

Proto jsme s přítelem se společným bydlením počkali, než se dcera osamostatní. Bývalý manžel dceři přenechal svoji garsonku a odstěhoval se na venkov. Poněkud zanedbaný byt jsme společnými silami zrekonstruovali, dcera se postavila na vlastní nohy a já začala novou etapu svého života. Pochopitelně jsem nečekala, že bude naprosto ideální, to není žádný vztah, žádné soužití, ale přítel mě jednou věcí velmi nemile překvapil. Nyní nějak nevím, zda se přes to dokážu do budoucna přenést.

Jak se vyvíjel Reginy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Už pět let, každý pátek po zprávách…

Každý pátek po zprávách (ať už jsou jakkoliv tragické) se u nás odehrává naprosto stejný scénář. Páteční večer po dvacáté hodině patří sexu. „modré okénko“ si přítel z jakéhosi důvodu musí vybarvit ať se děje, co se děje. Omluvenky, a to spravedlivě z obou stran, se nepřejímají.

Dokud jsme spolu nebydleli, bylo to tak nějak přirozené. V pátek večer totiž dcera odjížděla buď k tátovi, anebo ke svému příteli, byla to taková naše nepsaná domluva. A od pátku do neděle pak u mě býval přítel. Bylo tedy úplně normální, že páteční večer – konec pracovního týdne a povinností – patřil příjemným chvilkám v „pelíšku“. Dva roky jsem se na pátek strašně těšila; koupila jsem víno, nějaké dobroty nebo jsem uvařila dobrou večeři… Pátek byl prostě můj oblíbený den. Po dvou letech se ke mně přítel nastěhoval, vztah nám stále docela klape, jen ta páteční pravidelnost je zvláštní. Vlastně se už na pátky ani netěším.

Pokračování 3 / 4

Má k tomu své důvody

Jelikož jsme se dřív s přítelem přes pracovní týden tolik nevídali, ani mě nenapadlo řešit, že spolu spíme s železnou pravidelností výhradně v pátek. V sobotu jsme vždy vyráželi někam do přírody – na kola, na túry, večer do sauny nebo do bazénu. Potom jsme často padli, jako zabití. A jelikož nejsem nijak náruživá, tak mi ten náš pátek docela stačil. Po třech letech spolužití ale začala být páteční pravidelnost ubíjející. Někdy je člověk unavený, trochu nastydlý, rád by si třeba jen zalezl a četl, nebo jednoduše nemá na intimnosti náladu. Ostatně pro sebe máme sedm večerů v týdnu! Jenže přítel jede stále ve stejných kolejích, v duchu hesla: „Středa, je ho tam třeba!“ akorát tu středu míváme v pátek.

Pochopitelně jsem o všem s přítelem taktně mluvila, některé jeho důvody byly logické, jiné poněkud zvláštní. Přes týden je z práce psychicky unavený, pátek již mívá volnější, odchází z práce dřív, a je tedy údajně v lepší kondici a náladě. Víkend za dveřmi mu jednoduše dělá dobře. Bez obalu mi také řekl, že si myslí, že pravidelný sex je zdravější a kvalitnější, a že má z předchozích vztahů ověřeno, že kdybychom spolu spali častěji, tak nám to zevšední. Podotýkám, že přítel je zdravý chlap, sportovec a je mu 46 let!

Pokračování 4 / 4

Začínám pátky nenávidět

Přiznávám se, že jsem vše probírala s nejbližšími kamarádkami, protože jsem byla zvědavá, zda se někdy s takovým přístupem k sexualitě ve vztahu setkaly. Ani jedna se však s takto extrémně pedantským pojetím sexu nesetkala. Je pravda, že přítel je pedant a puntičkář; vše má své místo, svůj čas, je pořádný, ale také spolehlivý, dochvilný, nedělá mu problém bez jakýchkoliv komentářů vyprat, vyžehlit, uvařit – v tom je vlastně naprosto úžasný! Jenže v sexu, i v tom partnerském, musí být přeci nějaký okamžik překvapení a alespoň náznak nepředvídatelnosti. Zvlášť když spolu nejsme tak dlouho!

Pravda je zkrátka taková, že začínám pátky nenávidět. Když přítel nedávno řekl přátelům, kteří nás zvali na poslední grilování, že nepřijdeme, protože máme v pátek večer pravidelný program, tak jsem myslela, že vylétnu z kůže. „Ale já bych na to grilování chtěla, budou tam fajn lidi, dvě kytary, dlouho jsme se s nimi neviděli… Pojeď, máme celý víkend před sebou!“ řekla jsem s hraným klidem. „Ale miláčku, to mi nemůžeš udělat, v pátek je přeci náš den! Já se na něj těším celý týden!“ Chápete to? Je to normální? Nemůže jít třeba o nějakou zvláštní „úchylku“?

Doporučujeme

Články odjinud