REGINA (49): Rozhodla jsem se nepálit mosty, dodnes trochu lituji

Regina si může např. představovat,jak ten její vysněný námořník má v každém přístavu jednu takovou "velkou" lásku....a je po iluzích.Nemá smysl si vymýšlet ,kór po létech,nějaké červenoknihovnové představy, skutečnost by zřejmě byla jiná a šedivá. Lituji osoby,co měly ve svém životě tak málo nějakých zajímavějších epizod,že tu jedinou,co trošku zaváněla dobrodružstvím,si musí ještě na stará kolena připomínat a nýt nad ní.

Víceméně souhlasím s prvním komentářem. Paní má asi nudný a nezajímavý život, jestli je tohle jediná její pěkná vzpomínka. Vždyť to žádná láska nebyla, jen flirt a povídání, nestačilo se z toho vyvinout ani přátelství, nebo kamarádství. Nic, proč by proboha měla bořit nějaké mosty, zvlášť když v té době jejich prvního setkání ani žádné pomyslné mosty dosud nestály. Při druhém setkání dostala kytku a čokoládu. Opět běžná společenská zdvořilost. Asi paní dostává málo kytek a čokolády, když to na ni udělalo takový dojem. Ale to se dá jistě změnit, třeba by stačilo manželovi říct, aby jí donesl kytku aspoň jednou v roce. Představy o tom, jaké by to bylo s námořníkem žít, nejsou nic proti ničemu, pokud zůstanou představami, stejně jako si někdo může představit, jaké by to bylo žít s princem Wiliamem, například. Fantazie jsou povoleny. Akorát se to nesmí brát moc vážně, vemluvit se do toho, že šlo tenkrát o tu "jedinou a pravou" lásku a ty mosty začít bořit teď, po cca 40 letech.

Asi úplně každý něčeho ve svém životě litujeme, od maličkostí po zásadní události. Ale stalo se, je hotovo...Mně pomůže, když mám náladu pod psa, myslet na hezké zážitky z kteréhokoliv úseku života.

Já bych paní tak přísně nesoudila.Znám takové pocity moc dobře,jenže jsem měla tenkrát 16let ,a uvěřila bludům a předpotopním názorům mé matky a babičky.
Možná jsem se mohla mít lépe,možná jsem mohla žít v Americe a tam se těžce protloukat,kdo ví.
Dnes ho jen chodím navštívit na hřbitov.

Hm, tak žena na prahu padesátky ve vší vážnosti lituje, že se kdysi nepustila do vztahu s námořníkem, kterého znala jen jako pacienta v nemocnici a pak jí jednou donesl kytku a čokoládu. Nikde ani slovo o manželovi (byla zasnoubená), nebo rodině. Trošku mně to celé zaráží.