Renata hledala na seznamce partnera. Hledala marně. Našla však někoho neméně důležitého, našla výborného kamaráda. Není si ale jistá, jestli jí to do života stačí.
„Rendo, a nepiš, že hledáš kamaráda, oni pak čtou nezávazný sex! A jakmile ti pošle fotku penisu, tak nereaguj!“ dovídala jsem se od Silvy a Aleny, mých úžasných kamarádek a zároveň bývalých spolužaček ze střední školy, s nimiž jsem se sešla na poradě ohledně „akce seznamka“. Silva, která byla také rozvedená a prošla si všemi možnými typy seznamek, aby ji její Marek nakonec ulovil naprosto obyčejně v metru, mi ještě doporučila: „Rendo, a opovaž se jít na neplacenou seznamku! V neplacených jsou jen zoufalci a úchylové!“
Měla byste být s někým, do koho se nezamilujete? Podívejte se na video na názor psychologa:
Puntičkářská Alča mě pak varovala před emaily a zprávami s hrubkami, prý jde obvykle o specifický typ mužů, kteří již od třiceti let nemají zuby a k snídani si dávají „pivo na srovnání“.
Jak jsem to tak všechno poslouchala, začínala jsem vážně přemýšlet nad tím, že žádný inzerát nepodám. Když mi pak zkušená Silva ještě řekla, že je úplně běžné, když pánové na třetí schůzce očekávají sex – prý je to takové nepsané pravidlo – oznámila jsem mým drahým přítelkyním, že do toho nejdu.
Pochopitelně mě však kamarádky nakonec zpracovaly a inzerát jsem v jedné placené seznamce nakonec podala. Běžným způsobem jsem se bohužel s nikým perspektivním neseznámila. Sama jsem být tehdy ještě nechtěla, syn byl už dospělý já měla na vážný vztah dost času i energie. Po partnerovi jsem jednoduše toužila.
Jiřina Sivcová
29. dubna 2021
Odpovědí mi přišlo rovných dvacet. Devět jsem zdvořile vyřadila ihned, důvody psát raději nebudu, byla to silná káva! Jedenácti zbylým jsem odepsala o něco delší email. Výsledkem dopisování bylo nakonec pět naplánovaných schůzek s muži, kteří se mi v psaném projevu zdáli být sympatičtí.
Sešla jsem se se všemi a propadla beznaději. Nepřeskočila ani jedna jiskřička! Petr byl trochu narcis a velký estét a já nesplňovala jeho nároky (mám pár kil navíc). Zdeněk neměl trvalou práci, živily ho brigády a kávu si za sebe nechal zaplatit (měla jsem okamžitě jasno…). Josef byl v rozvodovém řízení a evidentně stále miloval svou ženu, která se s ním rozváděla (což pochopitelně nepřiznal). Roman měl vše vyřešené, ale nějak jsme si nesedli, neměli jsme si vůbec co říct (on prostě nemluvil!).
Jiřina Sivcová
27. dubna 2021
Nejsympatičtější byl Luděk. Jenže Luděk byl maličký. Měl minimálně o deset kilo míň než já a také byl o pár centimetrů menší. Nejsem nijak obézní ani vysoká – měřím 167 cm a vážím 69 kilo. Jsem jen trochu oplácaná. Luděk byl vedle mě drobeček a já mám přeci jen ráda větší muže.
Luděk byl profesí zdravotní bratr, jezdil se sanitkou, byl akční, vtipný – propovídali jsme snad tři hodiny. Rozuměli jsme si, ale jiskra nepřeskočila ani z jedné strany, tedy partnerská jiskra. Přátelé jsme byli takřka okamžitě. Jenže já ani on jsme nehledali kamaráda, ale partnera.
Martina Šebestová
25. dubna 2021
S Luďkem jsem už strávila několik víkendů, mnoho výletů a jednu krátkou dovolenou. Oba jsme se chvíli snažili posunout náš vztah dál, ale prostě to nejde. Jak bych to jen řekla; jednoduše si „nevoníme“. Jsme skvělí přátelé a já jsem za kamaráda chlapa neskutečně vděčná, protože ta polarita tam i bez jiskry a vzájemné přitažlivosti je.
Přátelství s chlapem je zkrátka trochu jiné než s ženou a já si tak nějak začala říkat, jestli mi to k životní spokojenosti nestačí. Stále si v tom ale nějak neumím udělat pořádek. Jisté je, že jsem přestala kohokoliv hledat a začala jsem být spokojená tak, jak jsem. Mé milé přítelkyně mi tvrdí, že stárnu, že jsem rezignovala na to, že jsem žena, a dosti předčasně se mentálně zařadila k seniorkám – což mi pochopitelně vrtá v hlavě.
Jiřina Sivcová
20. dubna 2021
Docela by mě zajímalo, jestli to má někdo podobně jako já a zkrátka mu ke spokojenému životu stačí přátelé, fajn práce, čas na koníčky, spokojené a zajištěné děti a klid v širší rodině. Vždyť to není málo! Anebo?