Když s někým prožijete půl života, snadno sklouznete do stereotypu. Ani vás nenapadne, že byste vedle sebe potřebovala někoho jiného. Takovou zkušenost má i Renata, která až po rozchodu s manželem procitla.
S manželem jsme spolu třicet pět let. Posledních pár měsíců jsem cítila, že se něco děje. Jiří už nebyl tak mluvný, veselý, netěšilo ho být v mé společnosti. Zpočátku mě to vykolejilo. Nechápala jsem a on mi to neusnadnil. Nechtěl mluvit o tom, co se děje.
Víc jsem pátrat nechtěla. Přišlo mi to pod úroveň. Vnitřně jsem si namlouvala, že je to normální po tolika letech, kdy spolu žijeme. Že je vášeň i přitažlivost na ústupu, že jsme si toho většinu řekli, že už se nedokážeme, a vlastně ani moc nechceme, jakkoli překvapovat.
Kateřina Pokorná
28. května 2023
Je to ale tři týdny, kdy mě Jiří postavil před hotovou věc – už prý ke mně necítí, co by měl, je unavený ze soužití s někým, kdo je jeho pouhý kamarád… Prý se hodlá na jaře odstěhovat na chalupu. V bytě ať si žiju sama, zatímco on do podzimu vymyslí, kam se následně vrtne.
Bylo to, jako by mě polil kýblem ledové vody. To jsem ani v nejbujnějších představách nečekala, maximálně jsem počítala s tím, že se někde zakoukal, vzplál a řeší v sobě, jak se k situaci postavit. To jsem byla připravená zabojovat, ale nejprve mu dát dostatečný prostor na to, aby se rozhodl správně a hlavně sám podle sebe.
Martina Šebestová
5. února 2023
Jeho vyjádření ale bylo jednoznačné, tady už nic nezachráním. Přece se nebudu doprošovat o lásku a ponižovat se. Pár nocí jsem probrečela a několik dní chodila jako tělo bez duše.
Všiml si toho náš společný letitý kamarád a nabídl mi rameno na vyplakání i objetí v nejhorších chvílích. Z našich sedánků, které se děly co dva dny, se postupně klube něco víc.
Kateřina Pokorná
18. května 2023
Při povídání mi došlo, že jsem vlastně ani já už k Jiřímu extra city nechovala. Dovedu si přiznat, že jsme byli hlavně spolubydlící, kteří si jen vyšli v praktických věcech vstříc. Že jsem radikální krok měla udělat sama a mnohem dřív. Vedle kamaráda jsem úplně rozkvetla a došlo mi, že potřebuji po svém boku úplně jiný typ chlapa.
Moje kamarádky si trochu klepou na čelo. Nechápou, že se ženu ve svém věku tak vehementně do vztahu. Já si to ale nenechám vymluvit, ve svém životě potřebuji lásku vždycky, bez ohledu na to, že už jsem důchodkyně.
Nic velkého si od vztahu s přítelem neslibuji, žiji každý den, jako by měl být poslední. Chci ze života ještě něco urvat. Můžu tady být klidně ještě dvacet let a takový úsek bych bez muže prostě nedala. Něco zásadního by mi chybělo.