Rodiče mi nikdy nebyli oporou, je mi to stále moc líto.

Když jsem četla váš článek,tak mi to připadalo jako bych četla o sobě.Je strašně těžké žít s tím,že vám chybí kořeny. Chybí ten základ. Mám také už svoji rodinu,šikovné a chytré děti a muže,který mě stále miluje,ale chybí mi ta láska,kterou vám dají jen rodiče. Jeden rodič spáchal sebevraždu a zbyla mi jen matka,která je tak zlá,hrabivá,pomlouvačná,prolhaná a falešná. Má ráda jen sebe. Cítí se ukřivděná svým osudem,přitom lidí kolem sebe jen využívá. Když jsem od ní potřebovala pomoc s hlídáním,řekla jen, musím se podívat do kalendáře (a to byla již v důchodu).Když jsem jí koupila nějaký dárek,vždy něco bylo špatně.Když jsem jí koupila byt,aby nám byla blíž a neměla problémy s přikládáním do kotle ve sklepě s příkrými schody - řekla,že ji chci dostat z jejího domu,že se jí stejně nelíbí kvůli parkování a nakonec mi řekla,že ji chci vykořenit z jejího prostředí a ona tak brzy zemře. Podotýkám,že byt ji byl nabídnut jako alternativa na zimu a pokud by jen sama chtěla. Dospěla jsem do stádia,kdy mi můj vlastní patnáctiletý syn musel říct,ať se na babičku tak trochu vykašlu a přestanu jí dělat služku. Víte,já bych jí dělala služku klidně dál,vůbec by mi to nevadilo,že třeba ona má vždy dříve umytá okna,než pak umyju ve své domácnosti, jen kdyby projevila trochu lásky vůči mě. 😢😢😢

Občas se oslabím ale pak rychle vstanu z popela :-) Tak to taky tak udělejte. Vstaňte a najděte cestu ke svému slunci. Stačí vidět otevřené dveře a projít ven.

Asi se to lehko řekne, ale hlavě, aby vytěsnila smutek křivdu a podobně, neporučíš. Moje dětství taky nebylo zrovna nejveselejší. Rodiče alkoholici, sestra i bratr také. Ne, že by mě bili nebo týrali, to ne, když nepili, byli docela fajn. Ovšem trvalo to mnoho let, než jsem se od těchto vzpomínek a pocitu křivdy oprostila. Jistě je důležitější, že paní chápe, že takto to bylo špatně a sama se tak ke svým blízkým chovat nechce a lásku a pozornost svým dětem dává. Já jsem si také řekla, že takto své děti vychovávat nechci. Alkohol nenávidím a jsem tomu ráda.
Zkuste odpustit, je to težké, ale na minulosti a hlavně povaze Vašich rodičů nezměníte skutečně nic. Přeji Vám, abyste to dokázala a s těmi nepříjemnými pocity se vyrovnala.

Jesa: no, jestli se na to díváte jako na křivdu, tak to opravdu nikdy nepřebolí...co se na to podívat trošku jinak?
Třeba měla maminka z někoho či něčeho strach- že vás rozmazlí, že vás špatně vychová, že váš otec se bude zlobit nebo i něco horšího .... kdoví, pravdu se už nedovíte, ale zamyslet se nad tím, proč to tak mohlo být, není úplně špatný
A taky si zkusit vzpomenout, jestli tam nebylo i něco hezkého, co přes tuhle "křivdu" nevidíte. Nikdy vás neobjala? Nikdy vám nepřipravila věci do školy, nikdy vám neuvařila? Nikdy vás nevzala na výlet? Nic vám nikdy nekoupila?Prostě - tohle nebyl váš problém, ale její, jen vy se zbytečně žerete něčím, co nezměníte

niki.6: milá zlatá,,tady jde o víc než jen o déšť a slunce,
,asi jste měla pěkné dětství,,buďte za něj vděčná,,kdo to neprožije,nepochopí..

vím,o čem píšete,,mě maminka zase bila,pro nic za nic,,Když jí bylo 35let,ovdověla a od té doby jsme se o ni se sestrami prakticky staraly.Vařily,u,,když sestárla ,tak jsem si ji vzala domů.do dětského pokoje. Pořád chtěla,abych ji obímala a hladila.,,ŘÍKALA,ŽE POTŘEBUJE LÁSKU,,JEDNOU JSEM TO NEVYDRŽELA A ŘEKLA JÍ,ŽE KDYŽ JSEM BYLA MALÁ,TAKY jsem potřebovala lásku a jen mě bila,,její odpověď mě uzemnila,,:to bylo dávno,to už není pravda..Ale já si to pamatuji dodnes, a taky někdy brečím..a to mi táhne na 70 let a maminka je dávno na pravdě boží..křivda nikdy nepřebolí..člověk to v sobě nosí do smrti,,i když se snaží odpustit

Chápu paní, že jí rodiče a jejich zájem chybí, ale má to tak celý život - rodiče se k stáru tak rapidně nezmění, aby začali projevovat zájem o ní, o její děti...to jejího bráchu...Souhlasím s niki.6, měla by být ráda za svoji pěknou rodinu a užívat si to, co má. Ne plakat po něčem, co nikdy mít nebude.

Člověk je zvláštní stvoření toužící vždy po tom, co nemá a je tudíž pořád nespokojený :)))). Svítí slunko ... je ho moc, prší ... prší moc ... příšerné. Místo, aby se tato paní soustředila na přítomnost a radovala se, že má fajn manžela a děti, že se sama všechno naučila, jak se starat o rodinu, jak být fajn máma ... pořád žije minulostí. Třeba to její rodiče nikdo nenaučil? Kde má ona babičku a dědu? Vůbec o nich v článku nepíše .... Byla by mnohem šťastnější, kdyby žila tady a teď :))))