20 let žila s notorickým nevěrníkem, rozhodnutí o rozvodu přišlo během půl hodiny: „Co tu proboha ještě děláš? Na co čekáš? Vždyť už k němu nic necítíš, ani lásku, ani nenávist. NIC!“ proběhlo Kláře hlavou.
Něco se ve mně najednou zlomilo a já se během půl hodiny definitivně rozhodla pro rozvod. Mám za sebou 20 let vedle charizmatického chlapa, kterému jsem mnohokrát dala druhou šanci, nespočetněkrát mu odpustila, se kterým jsem mockrát začínala znovu.
Seděli jsme tehdy na terase, poklidně četli noviny, popíjeli víno, syn volal, že zůstává u přítelkyně – jednoduše ideální letní podvečer. Najednou cosi v mém nitru puklo, v poklidu letního večera nenápadně dozrálo. Čerstvě vylíhlá myšlenka mi v hlavě vykřikla: „Co tu proboha ještě děláš? Na co čekáš? Vždyť už k němu nic necítíš, ani lásku, ani nenávist. NIC! Možná už zítra přijde další slečna a ty do toho zase spadneš. Budeš bojovat, odpouštět, trápit se – to opravdu chceš? To si sebe vůbec nevážíš!?“
Bohužel jsem už věděla, že je tato představa naprosto realistická. Tolikrát jsem zažila euforii z jeho návratu, z rozchodu se „slečnou dokonalou“, povznesenost ze znovunalezené lásky a intimity. Z tohoto vlaku už musím vystoupit! Už nechci být součástí toho, co vídám kolem sebe… Tolik lidí kolem mne žije ve lži a bez výčitek, nebo i s nimi, podvádí své životní partnery. Bohužel můj muž patří v tomto smutném „sportu“ k mistrům. Je nenapravitelným hledačem ideální ženy, osobností závislou na obdivu, nezralým klukem, co si stále potřebuje něco dokazovat.
Recepční z firmy, lékárnice, kolegyně z práce, studentka, sousedka, další kolegyně …
Někdo má hudební nadání, někdo talent balit holky. Léty jsem pochopila, že je tento talent a pověst „playboye“ z nepochopitelných důvodů magnetem na ženy. Poprvé se to stalo, alespoň co vím, když byl synovi rok. Muž tehdy doma zapomněl mobil, když pípla během pár minut už několikátá zpráva, řekla jsem si, tenkrát ještě zcela bezelstně, že zprávy přečtu a manželovi zavolám na služební telefon, o co jde. „Miláčku, pročpak mi neodpovídáš? Jsi už v kanceláři? Mám dnes volno, přijď na oběd a pak si spolu dáme slaďoučký desert!“ Byla jsem v rozpacích, ve snu mě nenapadlo, že by mi byl manžel nevěrný. To musí být nějaký omyl! Nebyl. Další zprávy byly v podobném duchu a vše korunovala fotka „sladkého desertu“ – intimní partie oné dámy!
Naprosto bez rozpaků jsem provedla to, co mnozí odsuzují – a udělala jsem to ještě mnohokrát – prolustrovala jsem mu mobil a nestačila se divit! S onou dámou se evidentně scházel už dlouho a s několika dalšími si psal. Jen ten, kdo zažil podobnou zradu a ponížení, chápe, jak jsem se v tu chvíli cítila. Nebudu situaci rozebírat do detailů – muž se omluvil, koupil mi krásný prstýnek, snášel mi modré z nebe, dušoval se, zapřísahal a já mu odpustila. Vlastně se spíše rozpustila v jeho náklonnosti a něžnostech. Jenže v dalších letech přišla na řadu recepční z firmy, tu vystřídala lékárnice, kolegyně z práce, jakási studentka, sousedka, další kolegyně z práce a dokonce i manželka jeho nejlepšího přítele! Tehdy jsem se vzpamatovávala o něco déle a ve své naivitě jsem tomu nemohla uvěřit. Podvést dva blízké najednou…
Všechno zlé, je k něčemu dobré.
Proč to vše píši? Chci povzbudit všechny ženy v podobné situaci. Nevím, zda máte odejít dnes, nebo za rok, ale vím, že všechno zlé je k něčemu dobré. Všechna těžká životní období nás mění, posilují a dávají nám šanci zmoudřet a „vyrůst.“ Z podivuhodných důvodů nás směrují k tomu, začít v životě něco nového. Nenechte si tento okamžik pod náporem smutku a zklamání uprchnout. Pokud se vám podaří jej chytnout za pačesy, je možné, že v budoucnosti naleznete víc, než jste ztratila.
(Klára, 46 let)