Nestěžujte si, vždyť jste si to vycinkali :hmm: 8-P 8-P 8-P
@dragondra: No to je komentář za sto bodů! Ještě chybí cosi o "plyšáku" nebo "hadráku" a podobné hlášky.
@Mata69: No to je komentář právě těch osob kteří na vše říkají"zlatí komunisté"a na každý problém zas vám řeknou"dobře vám tak cinkali jste,ted to máte".Ještě že jsme tenkrát cinkali,to by tu vypadalo...................
Na příběhu Romany je pěkně vidět to, že problémy se obvykle nabalují jeden na druhý. Ztratila dobrou práci a novou práci nemohla sehnat. Dítě přítel odmítl, podle mne by to byla vcelku dobrá volba, v cca 30-ti letech touha po mateřství podlee mne není nic nepochopitelného. Že to přítel odmítl, podle mne muselo zamávat i s důvěrou v jejich vztah. Na druhou stranu vzdal to až po roce, když už to asi s ní nešlo, vydržet takže nějaký základ vztah měl. Nakonec to dopadlo s Romanou dobře, ale ne vždy to tak je.
@j66: Přesně tak to vnímám i já.
Už se na toto téma nemíním rozepisovat,jen bych chtěla říci že ono poučení"kdo chce,hledá způsoby,kdo nechce,hledá důvody",platí stále.Paní z článku podle všeho neměla po ztrátě zaměstnání finanční problémy,jinak by se určitě vzchopila.
To je zase příběh. ,,V naší firmě jsem byla úspěšná manažerka s velmi dobrým platem." Jo, to známe. Takové manažery potkávám neustále. Jenže ta jejich firma je většinou něco typu prodej životního pojištění. Na krizi se může vymlouvat každý, ale přeci jen tou krizí jsme prošli my všichni a hlady jsme neumřeli, ani nejsme všichni na psychiatrii. Navíc je vtipné, jak paní píše: ,,Firma začala snižovat stavy zaměstnanců, a tak se rozloučili i se mnou." Když byla ta manažerka, to vyhodila sama sebe? Nebo kdo dovedl firmu k tomu, že musela propouštět? Asi tak vysoká a úspěšná manažerka nebyla a ve skutečnosti ji vedení firmy vyhodnotilo jako zbytečnou. K tomu paní vlastně mentalitou patřila mezi nepřizpůsobivé a nejraději by místo práce žila z dávek na dítě. Nedivím se, že ze svatby sešlo, když se paní vybarvila, že se chce budoucímu manželovi akorát pověsit na krk a pojistit si ho dítětem. Ještě bych dodal, že mě fascinuje ta síla vůle. Paní sice neměla energii vstát z postele, vykoupat se, ani cokoliv náročnějšího, ale když šlo o chlast, láhev si vždy opatřit dokázala. Radši se neptám jakým způsobem a kde a jak při tom vypadala.
Mno, tak já zas znala pána s dvěma VŠ, inženýra, vysoce kvalifikovaného odborníka v oboru chemie, který během krize opravoval kávovary a nosil do firem barely s vodou, do takových těch automatů, kde se natočí horká i studená do kelímku. ]:-D A nikdo mu nevykládal, že je překvalifikovaný. Potřeboval tu práci, dělal ji dobře, a víc nemuselo zaměstnavatele zajímat. Dneska už to pochopitelně nedělá, ale taky se za tuhle položku v životopisu nestydí. Sama mám v životopisu několik zaměstnání, kde jsem pracovala dost pod svou obvyklou laťku, a taky se za to nestydím. Prostě když je krize, dělá člověk, co jde a co musí. Mně to nijak nevadí, že jsem dřív dělala leccos, co bych dneska třeba nedělala. Je mi 57 let a pořád mě headhunteři přemlouvají, ať jdu tam nebo onam. A to nemám VŠ. Takže mě tyhle řeči, jak se někdo nemůže nechat zaměstnat pod svou úroveň, nedojmou. Ovšem, jak praví známé lidové moudro, když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Romana z článku se tolik upnula na myšlenku, že bude mít to dítě, že se vlastně ani moc nesnažila. Byla asi přesvědčená, že partnera ukecá. Dobře, že se nedal. No a že se k tomu nepřiznala současnému manželovi, to je podpásovka. Co až přijde další krize, a Romana se opět sesype? A třeba hůř, než poprvé? Jak ten chlap k tomu přijde? A jejich společné dítě? No, pravda, ještě by si mohli pořídit druhé, a zas by se to vyřešilo. 8-)
@Elynor: V určité době nešlo o ochotu vzít "podřadnou" práci, ale o to, že zaměstnavatelé kvalifikovanější uchazeče odmítali. Jistě, nebylo to vždy, nebylo to asi všude a je možné, že Romana nebyla ten případ, ale dělo se to a bylo to i dost tvrdé.
@helza: To se na mě nezlob, ale tohle jsou prostě jen výmluvy. Valnou většinu života žiju v severních Čechách, kde je prakticky trvale vysoká nezaměstnanost v porovnání s jinými kraji. I teď, kdy žádná ekonomická krize není, tak na severu je pořád vyšší nezaměstnanost než jinde. Měla jsem dosud celkem 15 zaměstnání na hlavní pracovní poměr a k tomu hodně brigád a dohod o provedení práce. Vždycky jsem se musela starat sama, nikdo mi žádnou práci pod nos nepřistrčil, nemám ani žádné známosti a protekce, účastnila jsem se velké spousty přijímacích řízení a ne vždycky úspěšně. Ale musela jsem uživit sebe a dva potomky, nemohla jsem rezignovat s flaškou v posteli, a čekat na nějaký zázrak, jako ta Romana z článku. Musela jsem mít vždycky co nabídnout, aby mě ten zaměstnavatel chtěl, aby potřeboval to, co umím. Proto jsem si taky dělala rekvalifikaci, proto jsem neváhala pracovat i mimo svůj nynější obor, a dodneška se pořád učím, chodím na přednášky, na kurzy, na workshopy, veletrhy. Dneska jsem v pozici, že si můžu vybírat já, dokonce mám svou firmu a příležitostně i zaměstnávám lidi na dohodu. Ale sakra, to nebylo zadarmo, nepřišlo to samo od sebe. Jo, je to tvrdé. Život je obecně nelehký. Tohle fakt neberu, když mi někdo vykládá, že ho tam a onde nechtěli, protože je "překvalifikovaný". Ona ta pravda bývá jinde.
@Elynor: Elynor,moje řeč.Já pořád tvrdím že se máme v našem státě velmi velmi dobře,jenže naše česká vlastnost je neustále si na něco stěžovat,pořád slyším nějaké fnukání,jak je to či ono drahé,jak to či ono nejde.Mám známé,paní i pán byli dělníci,bydlí v paneláku.Oba v důchodu.Paní důchod 8.tisíc,ale "nevyhasne"-prokouří spoustu času i peněz na balkoně.Stěžuje si jak nemá peníze,pán v důchodu pracuje.Když jsem se ho ptala proč si paní nejde přivydělat,celý den je sama doma,pán řekl že paní prohlásila že by se v životě neponížila uklízet nebo prodávat u Vietnamců,a nebude ráno vstávat,navstávala se už dost.Tak dobře,její věc,ale at si pak nestěžuje že má málo peněz a at si odpočítá každý měsíc vyhozené peníze do luftu.Taky mám známou která má Vš,vybaluje zboží u Vietnamce ve velkém obchodě,někdy v případě potřeby je u kasy.Vydělá si tak na dovolenou a ještě poklábosí s lidmi,doma nerudný manžel,takže je ráda že je z domu.A vůbec jí nevadí že má vyšší vzdělání .Někdo namítne že jsou to důchodci,že je to něco jiného než shánět stálou práci.Ano,jistě,ale je to i postojem k životu všeobecně,k tomu že za žádnou práci se nemusí člověk stydět.Ovšem v poslední době mám pocit že za chvíli budeme mít každý svého kouče,manažera a poradce cestovního ruchu,ale nebude nám kdo postavit dům,upéct chleba,nebo zavést elektřinu do domu.
@Noral: Ty a Elynor jste byly samoživitelky, navíc, Elynor možná ještě za totáče. Možná proto jste práci sehnaly. Já mám vysokou školu + několi dalších certifikátů a půl života jsem dělala kde co, i tu uklízečku a určitě mi nepřišla žádná práce špatná, dokonce mohu říct, že jsem každou, i ten úklid, nesmírně milovala. A to jsem uklízela na "zimáku", což nebyla žádná čistá práce a navíc to byla dřina. Ale taky vím, jak to bylo a že to vždycky po listopadu tak jednoduché nebylo. A hlavně vím, že ne každý má sílu, možná i motivaci (například děti, které ROMANA neměla) přizpůsobit se a vyrovnávat se s osudem. A myslím si, že pokud tu sílu mám nemohu kroutit hlavou nad tím, kdoho život semele. Pokud budu mít IQ 170, nemohu se dívat na člověka s IQ 60, který nedokončí VŠ jako na zbabělce, či lenocha, takový člověk možná na svém vzdělání dřel mnohem víc než já. Pokud budu fyzicky dokonalá, nemohu kroutit hlavou nad člověkem bez noh, že neuběhne Maraton tak rychle jako já a říkat, že já tvrdě trénovala. On totiž možná trénoval ještě o moc tvrději. A s tou sílou a schopností vyrovnávat se s pády a nástrahami života je to totéž.
@helza: Samoživitelka jsem nebyla,bylo to složitější a za totáče to nebylo,bylo to daleko později.Nemám VŠ,dokonce nemám ani maturitu.Jsem vyučena v oboru který je zároven i mým koníčkem,v90tém roce jsem začala podnikat právě v tomto oboru.Možná mám IQ 60 ,ale jedno vím zcela určitě.U každého funguje pud sebezáchovy.
@Noral: Tady vidíš, jak jednoduše funguje spekulace. Z věty "a taky mě v tom muž nechal plácat se samu" z toho, jak píšeš že nějaký vysokoškolák pracoval někde jako dělník a že žádná práce .. atd, jsem hloupě, za což se omlouvám, vyspekulovala, že jsi samoživitelka, vysokoškolačka. Ten totáč už byla pouhá doměnka navíc. A tím IQ 60 jsem v žádném případě nikoho z nás nemyslela, promiň, někdy píšu dost zamotaně.K tvému přísloví "kdo hledá ..." přidám, že podle mne není ke štěstí rozhodně důležité dělat to, co mám ráda, ale zamilovat si to, co dělám.A to, že máš práci, která tě baví, ti moc přeji. :-)
@helza: Nevím, jak jsi přišla na to, že já byla "za totáče" samoživitelka. :-) V době sametové evoluce mi bylo 27 a byla jsem šťastně vdána. Samoživitelkou již dospělých, leč nevýdělečně činných potomků jsem se stala až o mnoho let později, a papírově jsem byla stále vdaná ještě i řadu let poté, takže mí tehdejší zaměstnavatelé ani nevěděli, že s chotěm nežiju, úředně jsem byla vdaná pořád. Navíc teda fakt nevím, jestli je to nějaká výhoda, být samoživitelka? Jako že by mě snad zaměstnávali ze soucitu? :-D No a za druhé nevím proč sem taháš handicapované osoby. Romana z článku byla zdravá, sama o sobě v úvodu tvrdí, jak je inteligentní, vzdělaná, úspěšná, s organizačním talentem, prostě hvězda největší. Tedy měla všechny předpoklady vyrovnávat se s těmi nástrahami života. Nebo nám to tak aspoň prezentuje. Posléze se ukázalo, že ta dokonalost má trhliny, ale Romana to vyřešila tak, že nyní má dítě s mužem, kterému opět dle jejích vlastních slov lže, a který se jednou může dočkat docela škaredého překvapení. Myslíš, že to mám chválit? :achjo:
@Elynor: Psala jsem "možná byla", ne že "byla". A ten handicapovaný byl jen takový příklad. Romana může být v mnoha věcech dokonalá, ale v řešení podobného problému zkrátka něco postrádá - oproti tobě je svým způsobem taky handicapovaná.Já jsem se stala samoživitelkou, když bylo klukům 3 a 4 roky a bylo to za totáče. A jen díky tomu, že jsem byla sama, jsem dostala školku. Prostě tehdy to důvod byl. A nemyslím si, že ze soucitu. Ale zaměstnavatel uvažuje a proč se mu cpe do práce člověk, který má na víc, je mu podezřelé, zatím co u samoživitele to pochopí - adept chce mít jednoduchou práci, kterou si nechce tahat domů. Takže tak nějak. A u některých profesí ani to nepomůže. Například do laboratoře a podobně, si zaměstnavatel raději vezme středoškoláka, než vysokoškoláka, protože tomu by musel dát vyšší plat.Jinak já s vámi naprosto souhlasím v tom, že dospělý člověk, byť možná neovlivní události kolem sebe, sám za sebe rozhoduje o tom, jak se k nim postaví. A ať se v jeho životě stane cokoliv, nikdy za to nemůže nikdo jiný, než on sám. A rozhodně nevidím řešení v pití.Koneckonců to jsem před časem tvrdila například v případě muže, který skončil na drogách a na ulici, kterého jsi tehdy tvrdě hájila a vinu jsi házela na jeho ženu.
@helza: Podívej, já teďka zaměstnávám paní, která má vyšší vzdělání než já, a je velice schopná a šikovná. Dávám jí plat, za který by prodavačka ze supermarketu ani nevylezla z postele. Dala bych jí i víc, ale nemůžu si to dovolit. Ona se dostala do maléru - částečně i kvůli svému manželovi - ale nechytla se flašky, neupadla do depresí, dělá maximum pro to, aby se z toho vyhrabala, a zaslouží si pomoc. Obě víme, že je to dočasné a že mi uteče hned, jak najde lepší příležitost. Ale do té doby ona odvede kus práce, mně to pomůže, jí to pomůže, a kdo ví, třeba v budoucnu můžeme spolupracovat nějakým nečekaným způsobem, který dnes třeba nevidíme. Jsem všema čtyřma pro to pomáhat lidem, kteří se ocitli v potížích a potřebujou nějak "nakopnout". Ale tu Romanu z článku, tu bych teda nevzala - podle toho, co ona o sobě sama píše. Pokud jde o pána na drogách, tak teď honem nevím, co máš na mysli, ale připouštím, že jsem v konkrétním případě mohla prosazovat jiný přístup, než teď. Ono je to člověk od člověka, záleží na okolnostech a nejde brát na všechny stejný metr.
@Elynor: Je to od tebe moc hezké, že paní zaměstnáváš. A taky je pravda, že každý a kždý příběh je jiný. Na Romaně ti asi především vadí, že nebojuje sama, že čeká, až ji někdo pomůže, že vlastně pořád, ani dnes, nestojí na vlastních nohou, že dokonce své pády svaluje na druhé. A vůbec největší problém je v tom, že takto, nestojíc pevně na vlastních nohou, chtěla svou situaci zachránit dítětem. A máš pravdu, takto vytaženo z časového kontextu příběhu je to hodně špatné, i když zkrátka i takoví jsou lidé a abych se přiznala, sama netuším, co jim pomůže víc, zda jim - obrazně řečeno - dát tu rybu, nebo je přimět naučit se lovit. Ale příběh Romany se odvíjel postupně, dítě byl plán, který by v okamžiku ztráty zaměstnání byl docela logický, pokud by se na něm s přítelem shodli. No a pak se Romana sesypala, začala pít a pak už bylo dítě opravdu nesmyslným řešením. Na druhé straně její vztah s přítelem musel být hodně pevný, když od ní neutekl mnohem dříve.Otázkou je, jak by se se vším poprala, být těhotná, případně mít dítě a to i kdyby zůstala sama. Motivace dítě chránit je silná, možná by v takovém případě situaci zvládla.A ještě jedna dost podstatná otázka - měla Romana vůbec nějaké kamarádky? A ne-li, pak proč?To, že to dnes tají, je taky docela průšvih. Otázkou ovšem je proč a jak. Jestli prostě o tom pouze nemluví, neb muž se neptá a je srozuměná s tím, že to možná dávno ví od někoho jiného, přičemž je připravená o tom mluvit, kdyby se ptal, nebo to prostě opravdu tají, protože tuší, případně se zbytečně bojí, že by pravda jejich vztah ohrozila. Což by byl ten průšvih.Prostě v tom všem s vámi souhlasím, jenom tvrdím, že to, že nenašla práci mohla být pravda, ne každý je takový lidumil jako ty, a že ne každý je stejně silný, soběstačný a dospělý. Koneckonců kdyby byli všichni dokonalí, co bychom my "spasitelé" dělali, že? :-D
@helza: :-D to nevím, co byste "vy spasitelé" dělali. ]:-D Myslím, že kdyby byli všichni dokonalí, tak by to byla dost nuda, ovšem vzhledem k tomu, že každý jedinec má jinou představu o dokonalosti, tak to reálně není možné. Navíc tady nebyla řeč o dokonalosti, jen o tom, že dospělý člověk by se snad mohl chovat adekvátně tomu, že je dospělý. Každý se může sesypat, ale je třeba se otřepat a vstát, a zvedat se mají ti, kdo už sami vstát nemohou a nezavinili si to, ne ty, co jsou líní se zvednout sami z maléru, který si taky sami přivodili.
@Elynor: To by mne tedy zajímalo, jak jste jste schopná poznat v okamžiku problémů zjistit komu stojí za to pomoct a komu ne? Pokud někdo leží na ulici a nereaguje, tak já první pohled nepoznám jestli má se za chvilku probere a odejde sám nebo má zlomenou nohu, stačí mu sádra a bude za chvíli chodit anebo mozkovou mrtvici a bude z něho do smrti ležák nebo umře? Podle mne se zachováte podle osobních sympatií k tomu člověku a o ničem jiném to není.
@j66: Situace, kdy někdo leží na ulici, je diametrálně odlišná od popisovaného příběhu. A vůbec s tím nesouvisí.
@Elynor: Není to vůbec odlišná situace!!! Naopak oproti situaci se zlomenou nohou nebo mrtvice se vyléčení psychických problémů odhaduje ještě mnohem obtížněji.
@j66: Když někdo neznámý leží na ulici, nic o něm nevíme, neřešíme, proč se tam ocitl, a nebádáme, co s ním bude někdy v blíže neurčené budoucnosti. Zavoláme mu na pomoc lidi, kteří jsou za to placeni, aby takové situace řešili. A v 99% případů se už nedozvíme, co se tomu člověku stalo, a jak to s ním dopadlo. Příběh z článku se takovéto situaci ani vzdáleně nepřibližuje.
@Elynor: Vždyť se nakonec zvedla. Není to tak, že když skončíš z jakéhokoliv důvodu na psychiatrii, že tě tam "ONI" postaví na nohy. Ať je to jak je to, vždycky se na ty nohy musíš postavit sama. A to musela i Romana.
@helza: Dovedla ji tam její matka. O tom, co bylo dál, se takticky nepíše, to je v článku přeskočeno. Až se náhle píše o radostné současnosti, ovšem zase tam musel být ten chlap, co si ji vzal a mají spolu dítě. Takže já to chápu tak, že maminka ji předala do péče psychiatrů, ti ji pak vrátili mamince, když to bylo z nejhoršího zachráněno, a ta ji zas posléze předala tomu nynějšímu manželovi (a to se povedlo jen proto, že on nic nevěděl a pořád neví). A to mi asi vadí na tom příběhu nejvíc, mě by to teda dost namíchlo, kdybych se až po X letech třeba náhodně dozvěděla, že partner měl takovýhle podstatný "výpadek", nic mi neřekl, a v podstatě mě využívá.
@Elynor: Otázkouje, jak je příběh starý. Tím myslím, že by redakce převzala třeba 30 let starý příběj i s tehdejším věkem Romany, což se mi nezdá. Ale už už před těmi třiceti lety nebylo možné někoho dovést na psychiatrii a předat ho do péče, pokud s tím sám nesouhlasil, případně někoho vážně neohrožoval. Ale jestli tomu dobře rozumím, pak ti nejvíc vadí skutečnost, že se nakonec přeci jenom vdala. Víš, kdysi jsi psala, že i tebou rozvod pořádně zatřásl. Možná na to vzpomínáš a říkáš si, že ty jsi to tehdy zvládla sama a bez chlapa. Ale ty jsi měla dvě děti, které už nebyly malinké, a ty ti dávaly obrovskou motivaci a obrovské naplnění života. Nebyla jsi opuštěná třicátnice zcela osamocená a marně toužící po dítěti, což v tomto věku není nic nepatřičného - tikající hodiny a hormony udělají své. Možná jsi ani nepřišla o práci. A i tak je možné, že kdyby se tehdy objevil skvělý chlap, který by byl tvým synům dobrým tátou, taky by ses vdala znovu,Klobouk dolů, že Ty jsi se z toho vyhrabala a zůstala sama, ale sama nevíš, jak bys to řešila být bezdětná.
@helza: No... vzdávám to. Ty mi pořád podstrkuješ, co já si myslím, přitom mám dojem, že to píšu poměrně zřetelně, a že je to něco úplně jiného. Tak toho nechme, beztak to k ničemu nevede. Jenom bych k tomu dodala, že tikají hodiny a hormony pokládám za stejnou výmluvu jako to, že chudinku příliš vzdělanou někdo nechce zaměstnat. ]:-D
Souhlasím s tím, že pro kvalifikovanou sílu bylo těžké sehnat méně kvalifikovanou práci. Poznala jsem to sama a taky znala pár lidí, kteří byli ve stejné situaci. Pokud má zaměstnavatel na výběr, tak takového "překvalifikovaného" uchazeče odmítne. V tom, že práci nemohla najít ji opravdu věřím.
Kdyby opravdu chtěla ,vezme i úklidovou práci,pokladní v obchodě..............brigádu apod.To by si ale o sobě nesměla tak myslet.Ono je asi jednodušší otevřít tu flašku.Je to doma,nikdo ji nevidí,nemusí se jako manažerka ponižovat tím že bude"pípat v Lidlu".Někteří lidi jsou na přesdržku.
@Noral: Paní nechtěla dělat uklízečku ani pípat v marketu. Z článku nevyplývá, že by měla zásadní existenční problémy. Chtěla dělat to co vystudoval a uměla, ale x-té odmítnutí ji prostě dostalo do psychických problémů. Proč ji nedodal přítel trochu víc sebedůvěry nevíme, asi jejich vztah nebyl tak vážný a krizi neustáli oba. Ona ji řešila chlastem a on útěkem. Asi proto se s tím nechce dnešnímu manželovi svěřit, já bych to asi taky nijak neventilovala.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.