ROMANA (42): Kdysi jsem se rozhodla pro potrat, dodnes nelituji

@helza: Je to každého soukromá věc a nemělo by se to odsuzovat ani kriminalizovat. Setkala jsem se i s názorem, že k nepříznivým psychickým stavům po interupci někdy nevede interupce samotná, ale odsuzující názory okolí typu "potrat je vražda". Myslím si, že na tom minimálně trochu něco je. A jak si vlastně moralisti představují v praxi to jejich "odnosit, porodit a dát k adopci"? Jak říká jiná moje známá, "potrat utajíš, ale velké břicho těžko" - a ne každá žena má možnost se na několik měsíců někam "uklidit", tajně porodit a vrátit se, až když je po všem. A ne každá to celé vůbec absolvovat chce. Jiná věc je, když žena nebo dívka potomka chce, ale nemá zázemí ani žádnou podporu, a tak se z těžkým srdcem rozumově rozhodne pro interupci. V takových případech věřím, že může bojovat s psychickými následky i dlouhá léta. A s těmi zdravotními riziky: nejsem lékařka, ale asi před deseti lety se mi v knihovně náhodně dostala do rukou knížka od nějakého doktora, kde také mimo jiné uváděl, že riziko nemožnosti mít další děti je po absolvování těhotenství a porodu významně vyšší než jako následek interupce. A věda jde kupředu, takže v dnešní době je tohle riziko možná úplně minimální. Připadá mi, že mýtus o neplodnosti přetrvává hlavně jako nástroj moralistů a pánbíčkářů, aby mohli cpát ostatním svůj fanatismus.