Tento nadaný muzikant má za sebou poměrně úspěšný start své kariéry, již před šesti lety obsadil třetí místo v tehdy populární pěvecké soutěži Mladá píseň Jihlava, v roce 2000 byl přijat ke studiu zpěvu na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka, nyní souběžně studuje další obor - muzikál. Za sebou má vystupování s funkovou formací Madfinger v klubech a na festivalech v Německu, kde kritika vyzdvihla zejména muzikalitu a výjimečný hlasový talent, v Polsku, na Slovensku a v Čechách. Před třemi lety dostal nabídku od Libora Vaculíka a Petra Maláska na roli Juana Borgii v představení Lucrezia Borgia a s úspěchem tedy debutoval i na prknech Národního divadla. Po této velmi úspěšné premiéře přišla nabídka Michala Davida a Libora Vaculíka k vytvoření hlavní role v již zmiňovaném muzikálu Tři mušketýři.
V současné době Tomáš dává dohromady novou kapelu, nezbývá tedy, než si přát, aby se v brzké době na naši hudební scéně objevila nová formace, která bude stát za pozornost.
Pocházíte z Vysočiny, konkrétně Velkého Meziříčí, co vás přivedlo do Prahy?
Studium? Větší možnosti? Zábava? Láska?
Nikdy jsem to takto nevnímal, vždy jsem toužil poznávat. Dozvěděl jsem se, že v Praze je konzervatoř, která je zaměřena na populární zpěv, zkusil jsem to a vyšlo to. Tímto odpovídám na všechny výše uvedené otázky. Bylo to studium, větší možnosti, zábava i láska.
V pražském divadle Broadway nyní ztvárňujete roli d´Artagnana v muzikálu Tři mušketýři, v červnu však tento muzikál končí. Můžeme se těšit, že se objevíte v nějakém dalším?
Je velmi potěšující slyšet, že se těšíte. Už dnes mám další nabídku, o které však před podpisem smlouvy nechci hovořit. Teď veškeré své síly dávám do nově vznikající kapely, jelikož již dnes máme nabídku koncertů v jižní Americe. Divadelní prkna však úplně opustit nechci a když bude zajímavá nabídka, rád se vrátím.
Jak jste přišel k muzikálům? Na muzikál Tři mušketýři přišla nabídka nebo jste prošel konkurzem? Jak je pro člověka těžké se v současné době do muzikálu dostat?
Muzikálu Tři mušketýři předcházelo hudebně - taneční drama v Národním divadle Praha Lucrezia Borgia, Petra Maláska a Libora Vaculíka. Po premiéře mě oslovil autor připravovaného muzikálu Tři mušketýři Michal David a dal mi nabídku na hlavní roli d‘Artagnana. Abych odpověděl přesně na vaši otázku, tak mým konkursem na d´Artagnana byl Juan Borgia v Národním divadle. Na otázku, jak je těžké se do muzikálu dostat vám neumím odpovědět, jelikož odpověď neznám. Jediné, co však vím již teď s naprostou jistotou, je fakt, že muzikál jako forma divadla je celoživotní dřina, která vám otevře nový prostor pro seberealizaci.
Míváte trému před narvaným hledištěm, ať už v muzikálech nebo při jiných vystoupeních?
Já adrenalin zažívám od dětství, ať to byl fotbal nebo rychlé motorky. Velice podobný pocit mám před vyprodaným hledištěm či sálem. Po vstupu na jeviště žiji život role, kterou ztvárňuji a na trému mi nezbývá vůbec žádný čas.
Na konzervatoři studujete obor muzikál, budete mu v budoucnu dávat přednost nebo se spíš zaměříte na sólovou hudební dráhu? Či se spíš chystáte na spolupráci s kapelou?
Domnívám se, že hudba by neměla být limitována nějakou hranicí. Každá forma interpretace může být pro vás přínosem, inspirací, růstem. V životě jsou etapy, kdy upřednostňujeme určitou formu sdělení. Forma se mění s našim vývojem s uměleckou náročností s vnitřním poznáním.
Jste zvyklý vystupovat v kolektivu, cítíte se psychicky na to, být tím, kdo jako zpěvák - frontman kapely, táhne publikum?
Pokud máte co říci či sdělit určitý názor, tak si vás publikum zajisté najde. Věřte, že publikum se ošidit nedá a na to musíte být opravdu přesvědčena o určitém hudebním názoru, který si nesmíte nechat vzít soudy všech těch „povolaných soudců“. Pokud jste majitelem zdravé psyché, troufám si říci, že máte dostatek sil přežít určité negativní vlivy kolem nás.
V Národním divadle jste debutoval jako Juan Borgia v baletním představení Lucrezia Borgia, jak se ti vzpomíná na tuto roli, na spolupracovníky...? Chtěl byste se na prkna Národního divadla někdy vrátit?
Kdo by se vrátit nechtěl? Učit se od takových mistrů svého oboru, jako jsou Zuzana Susová, Alexander Katsapov, Petr Zuzka, Petr Malásek, Libor Vaculík a mnozí další, bohužel nemám šanci je všechny jmenovat, je opravdu nezapomenutelný zážitek a životní škola. Zda se vrátím ponechám opravdu osudu. Jsem však šťasten, že má první role a umělecký debut byl právě zde v tomto krásném divadle.
Spolupracujete se známým a uznávaným profesorem Eduardem Klezlou, který je vlastně i vaším profesorem na Konzervatoři Jaroslava Ježka. V pěvecké soutěži SuperStar získal jako jeden z porotců předzdívku „kat“, jak moc je oprávněná?
Já měl obrovské štěstí, že jsem pana profesora ještě v době, kdy aktivně zpíval slyšel na několika koncertech. Musím vám říct, že pro mě jeho koncert s paní Lívií Ághovou byl ojedinělým zážitkem. Když máte možnost slyšet, jak někdo naprosto dokonale ovládá svůj nástroj - hlas, absolutně se nedivíte, že toto vyžaduje i od ostatních, ať studentů, spolupracovníků či soutěžících. Domnívám se, že v oblasti neklasické hudby je to naprosto ojedinělý fenomén. Nebojí se říci otevřeně svůj názor bez ohledu na následky, což se pravda u nás příliš nenosí. Přezdívka „kat“ je pouze úsměvný titul do bulváru.
Co si myslíte o soutěžích typu SuperStar? Můžou skutečně pomoci k nastartování kariéry nebo jde jenom o přechodné zviditelnění se?
Myslím, že tato soutěž má u nás i ve světě své místo. Pokud se talenty najdou, tím lépe. Dnes již každý ví, jaké možnosti vám soutěž poskytne. Nevím, kolik soutěžících jde do soutěže s pohnutkou jinou než se zviditelnit. Myslím, že další ročníky budou vybízet některé soutěžící jen k těmto spekulacím. Já se domnívám, mohu se však mýlit, že interpret, který ví co chce hudbou říci, nepotřebuje soutěž tohoto typu.
Nedá mi to na závěr nezeptat se na fanoušky... Vnímáte nějak zvýšený zájem o svou osobu? A když jsme u těch fanoušků a fanynek, určitě by je zajímalo, zda je nějaká možnost s vámi komunikovat prostřednictvím internetu, mailu...?
Do Prahy jsem přišel jako mladý neznámý zpěvák. O to více mě těší reakce diváků i přesto, že se stále médiím vyhýbám. Každý z nás volí cestu sobě vlastní. Mou cestou je nechat diváka ať si sám zvolí, zda si mě jako interpreta najde a já jako interpret, získám jeho sympatie. Je to cesta možná pomalá, pro mě však jediná. Mé internetové stránky budou připraveny přes prázdniny, zatím mě mí příznivci mohou najít na neoficiálních stránkách www.tomasberoun.wz.cz
Tomáše Berouna se ptala Petra Zahálková.