Před nedávnem vydalo nakladatelství Portál knihu Smrt jménem závislost, jejíž autor s velkou otevřeností popisuje, jak pomalu propadal závislosti na drogách, o svých zkušenostech s léčbou a přibližuje onu obrovskou sílu závislosti. Pro všechny mladé experimentátory, narkomany, kteří chtějí skončit s drogami, ale i jejich rodiče je určen tento rozhovor s autorem knihy Josefem Vondrkou.
Co pro Vás bylo největším zlomem nebo pomocí k léčbě a následné abstinenci? Jaká byla Vaše motivace k tomu?
Když jsem se v nekonečném černém světě plném halucinací a bezmoci pokusil už po několikáté o ukončení života /vystoupení z nekončícího kolotoče denního braní drog/, potkal jsem člověka který najednou měl zájem o můj příběh narkomana. Jako bych najednou měl někoho komu bych mohl věřit – v nekonečném světě hlasů a stínů. /nebo to může u narkomana být jeden z kamarádů či někdo z terapeutů na jeho smrtící cestě/.
A on prolomil ten svět plný samoty. Spirála ke konečnému ukončení trápení a bolesti byla u konce ale přesto jako by se tím setkáním zastavila. Právě to že jsem nebyl sám byl pro mne klíč na chvilku ten kolotoč plný dealerů drog zastavit. Abych si najednou po probuzení z několikadenního komatu na jednotce intenzivní péče uvědomil že chci zkusit alespoň na chvíli žít. Poznat ten svět který popisoval ten člověk-barevný a plný sluníčka.
Myslíte si, že je osamělost problém, který patří k drogám?
Ano samota je nedílnou součástí světa drog. Ten svět vás pohltí a vy z něho nechcete jít ven. Proč ? Když je tam tak hezky je to váš vybudovaný vnitřní svět. Každý si tu samotu prožije a už nikdy se jí nezbavíte zůstane tam uvnitř. A tak se narkoman dostává do konečných stádií závislosti. Protože když si aplikuje drogu chce být s ní sám a užít si to s ní a nebýt nikým rušen. Rozdělí i ten nejpevnější partnerský vztah. Samota je nekonečná a bezbřehá stejně jako droga vás může uvěznit do toho světa a už vás nikdy nevrátí do reality.
Vnímáte drogu jako bytost? (přesněji, jak vypadá bytost pervitinu a do jakého světa Vás tato droga uvádí, jak tento svět vypadá?)
Dříve pro mne byla nádherná a tak zvláštně svůdná a vzrušující. Byla mou milenkou a partnerkou a co víc mojí paní. Ze začátku mi dávala co jsem chtěl a pak si se mnou dělala cokoliv. Nutila mne dělat věci které se nedají popsat /droga vás ovládne natolik, že jste pro ni schopen krást, prodávat drogy/. Mučila mne ukrutnou depresí a bolestí když jsem nesehnal dostatek drogy. A to nejhorší zůstala uvnitř aby pokoušela a sváděla mne, abych se vrátil do toho našeho společného světa drog. Do toho zvláštního světa kde nejsou hranice, kde myšlenka se mění ve skutečnost…
Jakým způsobem probíhá v dnešní době protidrogová prevence v ČR? Vidíte nějaké další možnosti prevence, které u nás zatím nefungují?
Primární prevence je realizována mnoha různými subjekty: školami, resorty, kraji, obcemi. Poměrně důležitou skupinou jsou nestátní, neziskové organizace.
Školní prevence, která je nejrozšířenější formou, probíhá v ČR již delší dobu. Myslím si, že primární prevence je důležitá. Já osobně podporuji všechny programy, které vyplňují volno-časové aktivity nejen ve škole, ale i mimo školu. Pro mne je zarážející obrovská společenská tolerance některých návykových látek. Tou nejzákladnější prevencí bychom měli začít sami u sebe a svého okolí – jasným negativním postojem ke zneužívání návykových látek /a nemusí to být jen drogy/.
Vy sám se účastníte přednášek a besed ve školách a v rozhlase. Jak probíhají a jaké jsou nejčastější dotazy?
Je to zajímavé jak mladé lidí tento problém zajímá a zároveň je oslovuje. A z otázek které mi pokládají cítím že jsou drogy prakticky všude a jak k nim mají blízko. Konkrétně se ptají nejčastěji na účinky a prožitky na drogách. Nebo jaké mám přátelé. A já jim složitě vysvětluji, že samota je můj největší přítel protože mi drogy sebraly vše. A zároveň jim odpovídám jak složité je zařadit se do společnosti. A to že má diagnóza je abstinující narkoman. A to jaké mám následky po několikaletém braní drog. Rodiče se ptají na rodinu a na výsledky léčby nebo jak dlouho trvala léčba. Docela se diví že drogová závislost se léčí skoro rok a že to může trvat i daleko delší dobu. A že to záleží jenom na tom daném člověku na jeho vytrvalosti a to jak moc se chce léčit a to že se nemusí nikdy z drogové závislosti dostat. A že následků se nikdo nezbaví. Abstinence musí být celoživotní, aby se pak závislost nerozjela znovu a to od všeho, co by mohl být spouštěč závislosti – alkohol drogy, automaty atd…. A když odcházím vždy říkám že si vážím narkomanů, kteří se z toho dostanou, ale vždy obdivuji a vážím si těch mladých lidí kteří nikdy nezačnou.
Co byste vzkázal mladým experimentátorům a také narkomanům, kteří chtějí přestat?
Experimentátorům bych řekl, že existují daleko hezčí a lepší prožitky, aby se nepodceňovali a šli za tím co chtějí i bez drog se toho dá docílit. Řekl bych, že drogy nikdy nikdo nezvládl, že vždy každý padl na dno drogové závislosti. A tím, že otvírá dveře závislosti zabíjí nejen sebe, ale i ostatní, kteří ho mají tak rádi. Dnes po tolika letech bych si strašně přál, aby se mi to nikdy nestalo. A lidem kteří chtějí přestat brát drogy bych řekl, že to jde. A hlavně, aby věřili lidem, kteří jim chtějí pomoci jako já. Protože nás jsou stovky co jsme to dokázali přestat brát drogy. A v první řadě si musí odpustit hlavně sami sobě. Pak se vše změní a z lhostejnosti zvítězí „ já chci“.
Co byste vzkázal jejich rodičům a blízkým?
Důležité je, aby vyhledali odbornou pomoc. Zjistí, že to není jen jejich problém. Za celou dobu léčení v komunitě narkomanů jsem zjistil, že každý člověk potřebuje své blízké, aby to zvládl. Nejdůležitější je, aby vydrželi a věřili. Drogová závislost je záležitostí času.
Za rozhovor děkuje
Veronika Vašková, pracuje v nakladatelství Portál, dále pracuje jako arteterapeutka
Luboš Braniš, (vychovatel, terapeut) Cesta Řevnice-oddělení s výchovně léčebným režimem pro mládež ohroženou drogovou závislostí
Kniha
Smrt jménem závislost
Vydalo nakladatelství
Portál
Cena: 245,- Kč