Jak jste prožívala celé finále Taiza Face?
Vzhledem k náročnosti příprav i finálového večera jsem si ani neuvědomovala, co prožívám. Až cestou domů do na mě dolehlo, co se vlastně stalo. Jsem samozřejmě moc ráda, že jsem vyhrála a dostala tak šanci reprezentovat Taizu. Je to pro mne velká výzva a budu se snažit pracovat pro Taizu tak, jak nejlépe mohu.
Měla jste trému?
Především jsem se obávala, abych zvládla choreografii při prvním vystoupení. Bylo to pro mne důležité, neboť jsem tančila hned v první řadě. Zvládla jsem to výborně, radostí jsem pak pobíhala v zákulisí. Poté jsem již byla naprosto klidná, napětí ze mě spadlo a show jsem si užívala.
Jak hodnotíte kolektiv soutěžících?
Vzhledem k tomu, že jsme s děvčaty trávily společně týden před soutěží v jednom hotelu, připravovaly se na finále, nacvičovaly choreografii, společně navštívily kadeřníka a vizážistu, vytvořil se mezi námi vřelý vztah. Žádná závist, naopak jsme si všechny držely palce. Rivalita, jak o ni často slýcháme mezi námi nepanovala, podporovaly jsme se navzájem, pomáhaly si. Bylo to moc fajn.
Měla jste v soutěži nějakou svou favoritku?
Ano, asi každá z nás měla svou, vůbec jsem nepředpokládala, že bych mohla vyhrát zrovna já. Mojí favoritkou byla Lenka Trávníčková. Upoutaly mne především její rty, které má velice podobné herečce Angelině Jolie. Bohužel však nepostoupila mezi prvních šest finalistek.
Máte přítele, jak hodnotí vaši účast na soutěži?
Přítel nejprve vůbec nechtěl, abych se soutěže účastnila. Ale nakonec souhlasil a nyní je hrozně pyšný. Měří 196 cm a po vítězném finále povyrostl snad o patnáct centimetrů.
Přihlásila jste se do soutěže sama, nebo někdo jiný?
Za všechno může moje sestra. Je to zajímavá historka, kdybych totiž věděla, že jde o soutěž, nikdy bych to nepřijala. Sestra mi řekla, že Taiza dělá velkou přehlídku a pořádá proto konkurz. Když jsem do Prahy dorazila, divila jsem se, že je na konkurzu tolik dívek (téměř 600). Říkala jsem si, že to asi bude opravdu velká přehlídka. Byl to trochu šok, když jsem se dozvěděla, že postupuji do finále. Celou cestu autobusem domů jsem si to rozmýšlela.
A co Vás přesvědčilo?
Prohlédla jsem si www stránky Taizy a sehnala veškeré informace. Přesvědčila mne profesionalita. To, že si Osmany vybírá do svého týmu spolehlivé a profesionální lidi, že firmu dotáhl k současným úspěchům. Reprezentovat tuto značku je pro mne čest.
Při finále Taiza Face se Vás moderátor Karel Šíp ptal, co byste si vzala na pustý ostrov. Odpověděla jste, že knihu, psa a přítele. Jak jste to myslela?
Chtěla jsem si vzít ty nejmilovanější věci. Ráda bych na pustém ostrově byla s někým, koho mám ráda. Mám ale i své intimní chvíle, kdy jsem ráda sama a třeba si přečtu nějakou knihu. Přítele bych pak poslala na procházku se psem.
Mnohé soutěžící odpověděly, že by si vzaly mobilní telefon, nebo dokonce CD přehrávač. Co si o tom myslíte?
Některým soutěžícím bylo jen 16 let a navíc na ně určitě zapůsobil plný sál, šest televizních kamer, silná světla a především pan Šíp, který se snažil nás tak trochu vyvést z míry. Je pravdou, že si některé odpovědi mohly lépe promyslet, ale takto mladé dívky ještě nemají zcela utvořený názor. Zeptat se mne v jejich věku, možná bych odpověděla obdobně. Vím, že některým dívkám docházely odpovědi až později v hotelu a byly z toho trochu rozmrzelé. A asi i poté, co se dočetly třeba kritiku v novinách.
Studujete pedagogickou fakultu Univerzity Komenského, navíc jste zaměstnaná ve významné firmě jako personalistka. Jak se slučuje studium s následujícím rokem intenzivní práce pro Taizu?
Studuji pátý ročník, v podstatě mám již před státnicemi. Věřím, že nebude problém státnice mírně odložit.
Je vidět, že jste velice pracovitá. Jak to vše stíháte?
Někdy se sama divím.
Máte čas na nějaké koníčky?
Mám ráda sport a každé ráno si udělám čas na běh. Na rok se stane Praha mým druhým domovem, a tak mne možná někde uvidíte běhat. Mám sedavé zaměstnání a sport je přímo nutnost. Mám ráda také squash, je dynamický, rychlý a dobrý na postřeh. A taky ráda tancuji.
Chtěla byste zkusit nějaké další sporty? Co třeba golf?
Jediné, co mne opravdu neláká, jsou veškeré adrenalinové sporty. Na golfu se mi líbí, že se hraje v přírodě a že výsledek hry ovlivňujete jen vy a případný neúspěch nemůžete na nikoho svést.
Jaké máte pozitivní vlastnosti?
Jsem upřímná, dynamická, konzervativní, spolehlivá, precizní, samostatná a ctižádostivá.
A negativní vlastnosti?
Někdy mám pocit, že jsem až příliš precizní. Musela jsem se také naučit, že samostatnost je dobrá vlastnost, ale práce v kolektivu je velice důležitá a prospěšná.
Jaké máte životní cíle?
V nejbližší době mne samozřejmě čeká rok s Taizou, to je pro mne velká výzva a věřím, že zúročím všechny znalosti a um, který jsem doposud v modelingu získala. Poté bych chtěla dostudovat a vystudovat ještě jednu vysokou školu. Pracovala bych ráda jako konzultantka v zahraniční firmě. Ráda bych se zaměřila na obnovu a restrukturalizaci upadajících firem. A založit si samozřejmě rodinu.
Když už jsme u té rodiny, kolik byste chtěla mít dětí?
Určitě dvě děti, nejdříve chlapečka.
Proč zrovna chlapečka?
Vyrůstala jsem mezi holkama, a tak by to byla příjemná změna.
V jakém jste Vy a Váš přítel znamení?
Já jsem vodnář a přítel je býk. Vůbec všichni nejbližší jsou samí rohatí, maminka kozoroh, sestra skopec.
Kde byste chtěla žít, kdybyste si mohla vybrat jakékoli místo na Zemi?
Zcela určitě Španělsko, vyhovuje mi tamní temperament a styl života. Učím se španělsky, ale zatím jsem v začátcích. Po Osmanyho boku se určitě zdokonalím.
Jaké máte oblíbené jídlo?
Ačkoli mám krevní skupinu A, o které se tvrdí, že je ideální pro vegetariánství, mám ráda maso. Nejlépe propečený hovězí steak.
Jaký máte vztah k internetu a jaké stránky navštěvujete?
Vzhledem k tomu, že pracuji jako personalistka ve velké internetové firmě, tak velice dobrý. Při vyhledávání často používám server Google, který je prostě úžasný.
Je něco, co byste chtěla říci našim čtenářkám?
Ať zůstávají samy sebou a ať si zařídí život tak, aby byly stále šťastné.
A my Vám za redakci Dámy.cz přejeme úspěšný rok pod křídly značky Taiza. A nejenom ten.
autor: Michal
Foto: Robert Vano, archiv Evy Veveričíkové