Roztržitost

22. 5. 2000
Roztržitost není zrovna pěkná vlastnost, ale zpestří vám život. S roztržitostí se nic moc dělat nedá a nezbývá, než se smířit s tím, co vám pánbůh nadělil.

Roztržitost

Roztržitost není zrovna pěkná vlastnost, ale zpestří vám život. S roztržitostí se nic moc dělat nedá a nezbývá, než se smířit s tím, co vám pánbůh nadělil. Nepomáhají ani výčitky rodiny, ani technická udělátka. Můj táta soustavně hledal klíče, a tak si na ně pořídil přívěsek, který zapípal, když někdo písknul. Od té doby jsme museli všichni pískat, když někam klíče založil a netrvalo dlouho a klíče zmizely i s přívěskem. Nepřekvapilo by mě, kdyby v tom byl táta tenkrát nevinně a klíče "ztopil" někdo z rodiny.

Roztržitost z vás časem udělá mistra improvizace. Vůbec se nenecháte vyvést z míry tím, že vás tramvaj, či metro odváží na opačnou stranu, než jste měli původně namířeno a schopnost věcí kolem sebe, náhle mizet a opět se objevovat, začnete považovat za jejich běžný povahový rys.
Před lety, když měly děti dietu zrovna na Velikonoce, koupila jsem jim místo sladkostí krabičku s maličkými velikonočními ozdobami a uložila ji do skříně. Dodnes ji nedostaly. Objevuje se totiž ve skříni pravidelně pouze o Vánocích, kdy se snažím najít alespoň některé z ukrytých dárků.

Roztržitost nepostihuje jen vás samotné, ale i všechny lidi, kteří s vámi mají co do činění a dokonce i to zvíře, pokud se vám připlete do cesty.
Jako příklad uvedu našeho psa, kterému jsem nechtěně způsobila značnou újmu na duševní rovnováze. Káča má misku na žrádlo v chodbičce před záchodem. Nesla jsem hrnec s krmením, pes kolem nadšeně poskakoval a jak jsem hrnula žrádlo do misky, upoutal mě najednou výraz té němé tváře. Záře v očích pohasla a nadšení se měnilo v zoufalství tak očividně, až mě to zarazilo. A zarazilo mě to právě včas. Téměř všechno žrádlo jsem před očima toho nešňastného tvora nacpala do záchodové mísy. Dodnes vrhá při krmení nedůvěřivé pohledy k záchodovým dveřím a pochybuji, že ji to kdy přejde.

Ani lidé to s vámi nemají jednoduché. Téměř každý den jsou vyzýváni, aby pomohli s hledáním toho, či onoho, neboň jste to teď, ještě před chviličkou, drželi v ruce a najednou už to nedržíte. Slabší jedinci začnou skutečně pobíhat a prohlížet pravděpodobná místa výskytu, protože se už dávno poučili, že v takových případech podléháte nevědomému reflexu a odkládáte věci na stejná osvědčená místa, jako je pračka nebo televize. Nemusí to však být pravidlem. Založené předměty se mohou ukrývat i tam, kde byste je skutečně nehledali a pak vám nezbývá, než čekat, až se samy odněkud vynoří.

Příkladem budiž zmizení celého balíku toaletního papíru, který jsem nedávno koupila. Pokud takový balík nenajdete ve chvíli, kdy se bez něj prostě neobejdete, je to opravdu velice nepříjemné. Těžko se smiřujete se skutečností, že právě on patří mezi věci, které pravděpodobně časem někde vyplavou. A také, že vyplaval. Narazila jsem na něj náhodou - v ledničce, kde se mezi zeleninou vyjímal přinejmenším neobvykle.
A když už jsme u té ledničky. Před několika dny jsem v ní našla krabičku náplastí s polštářkem. Trůnila si tam mezi sýry, hned pěkně na ráně. Ale nemylte se, přátelé, tentokrát jsem opravdu nebyla já ten, kdo to měl na svědomí. Inu, krev není voda, jak se říká, a já asi přestanu být jedinou černou ovcí v rodině.

Autor: Eva Reichová

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Budete bohužel dneska v nepohodě, takže než abyste se s někým dohadovali, tak raději ustoupíte. Je to velká chyba, v budoucnosti se vám to může škaredě vymstít. Vypadá to, že byste si…

Nejčtenější články