Neurologové zkoumají rizika rozvoje neléčitelné Alzheimerovy choroby už přes dvacet let. Snaží se preventivně podchytit onemocnění, jehož léčba je složitá a fatální důsledky nezvratitelné. Dlouho se ví, že negativně na zdraví mozku působí samota a že lidé mající málo kontaktů s druhými onemocní Alzheimerovou chorobou častěji. Onemocnět však mohou i ti, kteří mají zdánlivě přátel a známých dostatek.
Podle nizozemských vědců totiž není rozhodující samota jako taková, ale psychický pocit osamění. A ten může mít člověk i uprostřed poměrně bohatého kroužku známých a přátel. Jeho mozek je v tom případě ohrožen Alzheimerovou chorobou dvaapůlkrát více.
Z nizozemského výzkumu vyplývá, že mezi lidmi žijícími v osamění onemocní demencí každý desátý, mezi těmi žijícími v rodině, s přáteli či v početné společnosti jen každý dvacátý. To je tedy dvakrát méně.
Zajímavá jsou ale jiná čísla. Mezi těmi, kdo uváděli, že se cítí osaměle (ačkoli mohli žít v rodině či mezi přáteli), onemocnělo demencí 13,4 procenta osob. Ale mezi osobami, které se necítily osaměle bez ohledu na to, zda samy skutečně žily, onemocnělo demencí jen 5,7 procenta případů – tedy dvaapůlkrát méně.
„Pocit osamění je tak významnějším rizikovým faktorem než samota jako taková,“ tvrdí neurologové z Amsterdamu.