Skvělá mluva a smysl pro humor
Narodila se v roce 1886 v Plzni v rodině historika Macha, který učil na gymnáziu. Když po maturitě přišla s přáním stát se herečkou, rodiče jí nebránili. V Praze, kam se přestěhovali, začala studovat herectví u Otýlie Sklenářové-Malé. Už v roce 1909 získala angažmá ve Vinohradském divadle, kde vytvořila nespočet skvělých rolí, ve kterých excelovala. Získala několik rolí v němých filmech, ovšem popularitu jí přinesly až zvukové filmy, ve kterých vynikla její skvělá artikulace a mluva. Nejlépe jí seděly komické role.
Po boku hvězd
Od třicátých let minulého století se objevovala po boku takových hvězd, jako byli Oldřich Nový, Vlasta Burian či Jindřich Plachta. Ve filmu ovšem zářila v rolích paniček z lepší společnosti, které jsou arogantní, povýšené a velmi protivné. Režiséři si ji záhy do téhle škatulky zařadili, takže vážnějších rolí se dočkala ve filmu poskrovnu. To si ovšem vynahradila na divadelních prknech. Ve filmech však skutečně zářila a kvůli postavám, které ztělesňovala, byla ochotná udělat cokoliv, třeba se naučit i ráčkovat nebo šišlat. Měla také vytříbený vkus, který měla možnost předvádět právě ve svých postavách. Typické pro ni byly drahé kožešiny, šperky a klobouky.
Elegantní dáma a vášnivá pejskařka
Krásné toalety nosila Růžena Šlemrová ovšem nejen ve filmech, ráda se parádila i v soukromí. Její manžel Robert Šlemr byl fimový producent a spoluzakladatel Hostivařských ateliérů, takže paní Šlemrová si to mohla dovolit. Nechávala si šít u Podolské, ale taky u své švadleny podle svých návrhů. Byla velmi šikovná a někdy bylo těžké poznat, čí model vlastně nosí. Milovala kabelky, výstřední klobouky a vždy nosila černobílé lodičky, které zdaleka vynikaly. Kromě vášně pro módu měla i vášeň pro psy. Chovala pražské krysaříky, které propagovala ve filmech, v nichž hrála. Pokud tedy ve filmu pro pamětníky spatříte Šlemrovou s krysaříkem, pak to byl s největší pravděpodobností její vlastní pes.
Dobrosrdečná a šikovná – opak svých postav
I když na plátně doslova dštila síru a vyvolávala negativní emoce, v soukromí byla příjemná, milá a společenská. Milovala přírodu a s manželem pravidelně jezdili do lázní. Byla též velmi manuálně zručná, sama si navrhovala šperky a současně je i sama vyráběla. Manželství s filmovým producentem bylo harmonické a Růženu neprovázely žádné milostné avantýry. Bohužel jim osud nedopřál potomky, proč neměli děti, je zřejmě tajemstvím. Po skončení války toho moc nenahrála, přece jen – role soudružek by jí moc neslušely. Přesto se objevila ve filmu Dovolená s Andělem po boku Jaroslava Marvana – opět v roli šťouravé a protivné dámy. Dlouho na ni herecké kolegyně vzpomínaly a například Marie Rosůlková o ní prohlásila: „Takový herecký projev se nedá naučit. S tím se musí člověk narodit.“ Pravdou je, že tahle dáma s darem pikantního konverzačního projevu rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co nám první republika zanechala!