Řekl mi, že pokud se nezměním, nechce se mnou děti
Brali jsme se před rokem a už to skřípe, a to dost nahlas! Včera mi řekl, že pokud se můj postoj k domácnosti nezmění, nedovede si představit, že bychom měli děti. No, v péči o domácnost mu částečně dávám za pravdu – ano, jsem bordelář a chaotik, co s tím ale mají společného naši případní potomci? I moje máma s oblibou říká: „Bordel v bytě, šťastné dítě!“
Myslím, že když s dětmi trávíte čas a věnujete se jim, nijak zásadně je neovlivní špinavé nádobí či podlaha. Děti takové věci neřeší, což mohu na rozdíl od manžela posoudit, pracuji ve školce. Možná vše skřípe i proto, že jsme spolu před svatbou nebydleli. Manžel žil až do svatby s tchyní. Ta by nepřežila, kdybychom spolu jako svobodní bydleli. Ale pochopitelně u mě přítel občas přespal. Já v té době bydlela v bytě mé sestry, která žila přechodně v cizině a nechtěla byt pronajímat cizím lidem. Pak se sestra vrátila, můj přítel dostudoval, dostal skvělou pracovní nabídku a požádal mě o ruku.
Jak se vyvíjel příběh Sabiny dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 3
Zubní kartáčky v hlíně u fíkusu
Náš společný začátek byl úžasný; jako svatební dar jsme dostali zájezd na Bali. Celá má rodina miluje jógu a Bali je jógový ráj. Ráj neuvěřitelně barevný a voňavý, líbánky jsme si opravdu užili. Dva týdny utekly a my jsme byli z ráje „vyhnaní“ do našeho nového bytu se spoustou krabic, které věrně zhmotnily naše rozdílné povahy. Sestra se mohla potrhat smíchy, když naše krabice viděla: „No, Sábo, jsem fakt zvědavá, jak to spolu budete vy dva koulet!“ Nechápala jsem, co tím myslí.
Sestřička mi začala květnatě popisovat, co vidí, a já se rozchechtala také (smích mě po pár týdnech přešel); v manželových krabicích bylo vše precizně vyrovnané, krabice očíslované, ve velkých krabicích byly menší, vše odpovídalo psanému seznamu. Naproti tomu mé krabice vypadaly jako překladiště směsného odpadu. Například mezi sklem jsem měla ponožky a spodní prádlo, což byl ale záměr! Ponožky perfektně bránily rozbití sklenic. Nakonec mou sestřičku „rozsekalo“, když viděla můj fíkus, kam jsem do hlíny zapíchala kartáčky na zuby, hřeben a dva páry příborů – proč mám hledat na dně krabice věci, které budu potřebovat hned ten večer?
Pokračování 3 / 3
Když jsem unavená, klidně si čtu. Práce nemá nožičky
Brzy se ukázalo, že měla sestra pravdu. Osobně bych neřekla, že jsem tak šílený bordelář, jen mám prostě svůj systém úklidu a odkládání věcí. Také nechápu, proč bych měla každý týden vytírat, to nestačí zamést? Vždyť doma nechodíme v botách! Proč mám mýt každý měsíc okna? Mně pár flíčků nevadí a co si myslí tchyně, opravdu nehodlám řešit! No a takových zbytečných činností existují desítky. Jenže můj manžel má na tyto „zbytečnosti“ jiný názor. Nechápe, že si mohu dát vanu a víno, když je ve dřezu nádobí. Nerozumí tomu, že v klidu dýchám vedle neustlané postele a nevyžehleného prádla. Jako by měla práce nožičky!
Abych manželovi nekřivdila, musím doplnit, že se o práce v domácnosti dělíme rovným dílem. On si vše plní ihned a velmi precizně. Já uklízím dle nálady. Když jsem unavená, tak si místo úklidu klidně čtu. Někdy ale uklidím jen kvůli manželovi, jenže tomu se můj styl úklidu většinou nezamlouvá. Obvykle někde zmerčí zapomenutý chomáč prachu či odloženou lžičku od kávy. Sice mi to nedává „sežrat“, ale nikdy nezapomene na nedostatky taktně upozornit.
Manžela mám ráda, ale měnit se nehodlám
Je tragikomické, o čem jsme schopní se hádat! Tedy bylo by to komické, kdyby nám to neničilo vztah. Přijde mi hloupé, že bychom měli kvůli rozdílným pohledům na úklid odsouvat početí dětí, nebo dokonce uvažovat o rozchodu. Manžela mám ráda, nebudu tu vypisovat jeho pozitiva, znělo by to jako klišé. Prostě mám jasno; chci s ním být, nechci ho měnit, ať klidně pigluje byt, když mu to přináší uspokojení.
Problém bude do budoucna asi v tom, že se neplánuji nijak dramaticky měnit. Jsem se sebou spokojená. Pro manžela jsem ochotná dělat v rámci partnerských kompromisů určité (úklidové) úlitby, ale vždy to budou pouze úlitby. Názor a postoj jako takový prostě nezměním. Nebyla bych to už já. Může takový vztah po nějakém čase, kdy si vše „sedne“, v klidu fungovat? Nebo, jak říkají politici, mohou vedle sebe takové dvě entity v míru a lásce koexistovat?