SABINA (29): Bordel v bytě nám ničí manželství

Mata69: Asi tak nějak :)))

helza: tak to asi většina rozumných lidí pozná co je "pracovní čurbes" a co je prostě bordel neřešený týdny, měsíce...

Mata69: Já to heslo znám od sociálních sester z totalitních dob. Bylo to jejich heslo. Tvrdily, že když přijdou do bytu, kde se všechno svítí a leskne, je jim na první pohled jasné, jak mnoho prostoru a času je v takovém prostředí věnováno dítěti. Dítě jednak binec udělá, takže byt bez pohozených všudypřítomných hraček není byt šťastného dítěte, jednak takový byt svědčí o mamince, u které hra s dítětem před úklidem rozhodně nikdy nemá přednost. Jde ale o byt s nepořádkem, ne o byt zanedbaný. Taková zkušená ženská pozná zanedbanou starou špínu od momentálního čurbesu.

Když ona si to pořekadlo "bordel v bytě, šťastné dítě" vysvětluje jaksi po svém...Že to tenkrát paní Vančurová myslela (při těch svých čtyřčatech) poněkud jinak, než dotyčná Sabina z příběhu. Ta asi doma i klidně shnije, bude jí to jedno a ještě se bude divit, že v takovém prostředí dítě šťastné nebude.
Docela to Helza vystihla, nemusíme být uklízecí maniačky, ale přeci jenom, člověku se v tom uklizeném bytě žije tak nějak lépe. Takže ačkoliv fakt uklízení není moje doména a nevyžívám se v tom, zároveň se mi nelíbí žít v chlívku. Takže čas od času prostě vykydat musím. :-) A věřím, že nějak podobně to máme většina z nás. (i když dobré maniačky znám taky, které terorizují celou rodinu svým fanatickým uklízením)

Dasa52: Asi máte pravdu. Mě jen zaráží, jak se odkazuje na svoji matku: Bordel v bytě, šťastné dítě! Tak sakra, když vidím, že je někde špína tak mi jako ženský je hanba. Jasně, že v praxi to nefunguje vždycky, ale jestli se ta ženská neumí postarat ani o tu polovinu domácnosti ve které bydlí, jak se chce ještě navíc k tomu starat o děti?

Lucka24: spíš žili v bordelu, protože kdyby měli doma uklizeno, ta jí nebude připadat normální, že se jí na podlaze válí chuchvalce prachu :-)

Problém je v tom, že se sešli dva lidi stejného typu - mamánci. Akorát jí maminka nenaučila uklízet, asi sama všechno obskákala nebo žili v bordelu než by hnuli prstem a on se ptá ve třiceti své maminky na svolení, jestli může bydlet se svou partnerkou. Dva nesoběstační lidé, kteří bez maminčiných "rad" nedojdou ani na záchod. Ne, takoví lidi se opravdu nemění.

Manžela něnit nechce, sama se měnit nechce a stávající stav je nevyhovující . To vypadá, že Sába ještě nedospěla a děti by mít fakt ještě neměla.

„Bordel v bytě, šťastné dítě!“ to je ovšem myšleno tak, že mu dovolíte rozkrámovat hračky a pak to po něm uklidíte, když spí, ne tak, že když leze po zemi, funguje jako mop a sbírá chomáčky prachu. Chápu manžela, že si neumí představit, jak by se dokázala postarat o domácnost + dítě, když nezvládne ani tu domácnost samotnou. Okna myju sice dvakrát do roka (maximálně), ale chomáčky prachu by doma neměla, kdyby aspoň zametla, jak tvrdí. Neumyté nádobí možná počká, ale pokud se třeba střídají po dnech a ona ve své dny nemyje vůbec, tak zase chápu, že to zaschlé nádobí po ní nechce mýt. Jinak souhlasím s tím, že nic se nemá přehánět a mýt okna každý měsíc by mě taky nedonutil. Ale kartáčky na zuby a příbory se vejdou i do kabelky a není nutné je zapichovat do květináče, byť je to skutečně velmi kreativní. Já bych s ní taky bydlet nechtěla, život s bordelářem je dost složitý, ale ani s ním bych být nemohla, komandovat se tedy nenechávám, uklízím, ale kdy začnu, to je moje věc. Podle mě jim to dlouho nevydrží.

lebahu: to je tam napsané, kde je problém. Oni si tu práci doma nějak rozdělili, on si svou část udělá, ona si místo toho čte, nebo si dá vanu a víno. Nepovažuje za nutné si svůj díl té domácí práce udělat taky, možná až někdy, až se jí bude chtít. Jestli se jí někdy vůbec bude chtít, a jestli to mezitím třeba manžel neudělá radši sám, protože se na to nevydrží koukat. A ještě je koza uražená, že si manžel dovolil chtít, aby ona něco dělala.

diblinda: jj, to znám. ☺

Elynor: A ono se doma jenom uklízí? Jiná práce není? Proč by měla být vychcaná vyžírka? No tak ona bude nakupovat, vařit a třeba prát a on bude uklízet (aby to bylo podle jeho představ). Kde je problém?

Prostě musí každý trochu slevit a naučit se oba spolu kooperovat. A dokud se to nenaučí, souhlasím s tím, že je nesmysl, aby měli dítě. Je jedno jestli je on přehnaný uklízecí pedant nebo ona šílenej bohémskej bordelář. Buďto společně chtějí nějak rozumně žít a vycházet, nebo budou muset jít od sebe.

helza: no moje 12letá dcera už dnes tvrdí, že se vdá tak dobře, aby ji chlap pořídil služku a ona uklízet nebude a věřím, že na tom něco je, prootže už od mala ji všichni chlapi zobou z ruky(teda kromě tatínka), má umělěckou povahu a chaos ji zřejmě vyhovuje,jakýkoliv moje snahy o dokonalost v jejím pokoji se míjejí účinkem a co pro mně je chaos na psacím stole, je pro ni tvořivý podnět

farah.farah: Není vše výchovou. Mí dva synové se narodili pouhý rok od sebe. A jeden pečlivě pořádkumilovný, druhý neskutečný bordelář, takového opravdu jenom těžko najdeš. Měli nějakou dobu společný pokoj, nakonec, to jim už bylo tuším tak 14, 15 let, jsme je rozdělili a byli v jednom pokoji (tedy ve velkém a odděleni skřínkami) bordelář syn s o 6 let mladší dcerou, která byla tak nějak normální - ani přehnaně neuklízela, ani velký čurbes nedělala a ve druhém pořádkumilovný syn. Prostě to soužití těch dvou, tak rozdílných kluků, možné nebylo.-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------A rovněž je tak nějak jiné soužití dvou gejů, než muže se ženou. Řekla bych, že u těch dvou došlo normálné k dělbě práce - jeden uklízí, druhý dělá něco jiného, k čemuž u homosexuálních dvojic koneckonců dojít musí. To je normální. U páru muž a žena lze samozřejmě také rozděli práce tak, že muž uklízí a pečuje o domácnost a žena vydělává a stará se o auto, ale je to trochu složitější. A pokud muž nechce, pak o hodně složitější.

farah.farah: to je ovšem krásná demagogie, toto. Takže Sabina se změnit nemůže, musí zůstat bordelářka, aby to ze strany pána vůči ní byla ta správná láska, a nenarušilo to její osobnost. Ovšem on si buď má zvyknout na bordel, nebo uklízet všechno sám, že. To je ze strany mladé paní vyčůranost, ne láska. Ona milostivě občas učiní nějakou tu "úlitbu", jak sama říká, což samo o sobě zní hodně nafoukaně a povýšenecky (ona je přece žena s velkým Ž, a nenarodila se, aby uklízela), a on má být z toho celý radostný, a ještě ji chválit, že přeložila stýblo křížem aspoň jednou za čas? A jinak odpracovat všechno sám, když nechce mít doma čurbes? Inu, já vždycky myslela, že když se dva vezmou, tak jsou tým. Ne že se jeden veze a druhý na něj doplácí, protože přece kdyby po něm něco chtěl, tak ho dost nemiluje.

Mno ono to ani není o nesourodosti povah, ale o tom, že jeden je smířený s tím co dělá druhý jinak, kdežto ten druhý ne a trvá na tom aby se druhý změnil, a to je z principu špatně. Ano asi byla chyba že spolu nežili, ale tohle není důsledek toho, to je důsledek výchovy která manželovi udělala v hlavě velice silnou čáru přes co nejede vlak.........jestli je pro něj umyté nádobí ihned po večeři důležitější než jejich vztah, pak je to napováženou. Viděla jsem na toto téma pěkné vyjádření jednoho páru gayů, jeden bordelář druhej ne.ten uklízecí typ říkal že taky ze začátku strašne prudil aby ten druhý uklízel, ale pak pochopil že ho miluje tkaového jaký je že je to trochu bohém a že vlastně nemůže čekat že bohém tohle bude dělat a uvědomil si ještě důležitější věc, že je pro něj mnohem jednodušší to nádobí prostě umýt sám než se rozčilovat, že to neudělal ten druhý.pochopil že má dvě možnosti buď si zvykne na bordel, který mu vadí a nebo prostě bude uklízet vše, zvolil druhou variantu. Takhle podané je to takové suché ale on tam hezky vysvětloval že láska není opravdu o tom nutit druhého ke změně a že mu došlo že opravdu není nijak důležité že on uklízí víc, partner zase dělá jiné věci a hlavně dík tomuhle jsou spokojení a fungují.

Mata69: Když to tak píšeš, tak ano, Sabina jakoby se smažila dokázat, jaká je šmudla a že právě ta šmudla je ona, tím je jedinečná, tím je in, bez toho už by to ona nebyla. Já mám takový nepříjemný pocit, že po stoletích, kdy se hodnota ženy odvíjela krom jiného od toho, jaká byla hospodyňka a jak měla naklizeno, v době, kdy se díky emancipaci tento úzkoprsý pohled změnil a u ženy se hledají i jiné hodnoty, dochází k tomu, že pohrdat ženstvím, pohrdat úklidem, mít doma binec a třeba i mluvit sprostě, je najednou něčím, co trčí z davu a co je in. Určitě jsou ženy, které skutečně nepořádek a špínu nevnímají tragicky, kterým vlastně nevadí a které neuklízejí, či které dokonce vidí v binci něco uměleckého a útulného. To je správné a těší mě, že dnes už je za to nikdo nesoudí a že kvůli tomu nemusí mít mindráky. Ale jsou i ženy, které se jaksi, řekla bych, že opožděně, staví do role feministek a hrdě se hlásí k tomu, že ony uklid a jiné ženské kraviny zísadně odmítají. A tvrdíc, že šůrování podlahy oloupí o část IQ je i celou zeměkouli, tento postoj hrají, okázale staví na obdiv a cítí se proto zajímavými, moderními, jedinečnými, obdivuhodnými. Ovšem dítě, které řekne, že učení je nebaví a do školy chodit nebude, nikdo neobdivuje, stejně, jako chlapa, který bude tvrdit, že jej peníze a účty nezajímají a práce nebaví, tak do ní chodit nebude.

Zebruška: Tak nějak jako u nás. A myslím si, že se nikdo nevyžívá v uklízení jako takovém, ale právě v tom pocitu, jak je v uklizeném bytě najednou krásně a útulně.

helza: napsala jste to krásně. Taky si myslím, že v takovém případě není vůbec důležité řešit, kdo uklízí moc a kdo málo a kdo má větší pravdu, ale jde hlavně o to, aby se doma oba cítili příjemně a dohodli se na nějakém kompromisu, jak toho docílit. Já to mám třeba tak nějak, jak jste tu i napsala - sice mě také nebaví uklízet (ale takových lidí bude asi většina, což?), ale nemám ráda kolem sebe nepořádek. Ne že bych musela mít umytá okna každý měsíc, to ne, ale nemám ráda kolem sebe rozházené věci, v takovém prostředí se cítím stísněně a neodpočinu si. Nemám ráda opatlanou kuchyňskou linku s poházeným neumytým nádobím, protože se mi pak špatně vaří. A nelíbí se umyvadlo upatlané třeba od pasty. Takže prostě průběžně uklízím, i když mě to taky neuvádí v nějaký trans, protože se pak cítím doma a je mi víc hezky, než kdybych ležela v nepořádku. Můj muž to tak vůbec nevnímá, ten klidně hodí věci na jednu velikou hromadu někam do kouta a spokojeně si sedne a nechápe, proč by to mělo něčemu vadit, když se v tom koutě zrovna nic nedělá a nikomu to nepřekáží :-) Nicmémě domluvili jsme se na jakémsi kompromisu, já ho nebuzeruju s každou pohozenou věcí (když mě moc irituje, tak ji radši uklidím sama :-)) ) a nekomentuju binec v jeho skříni a on se zas snaží nedělat věci, který mně už hodně vadí a když vidí, že jsem zrovna douklízela, tak si ten svůj binec někam zavře. V popsaném případě mají vlastně jen dvě možnosti - buď se nějak dohodnou, každý z něčeho sleví, on nebude trvat na precizním pořádku a ona se zas bude trochu přemáhat s úklidem, nebo ať jdou o sebe a najdou si každý někoho, s kým se víc sladí. Celoživotně se hádat nemá smysl a ani by to nevydrželi.

Ona se měnit nechce, nebyla by to už (dle jejích slov) ona. Ale po něm chce, aby se změnil, aby si na její bordel zvykl. Ale hlášky o kartáčcích a příborech zapíchnutých v hlíně u fíkusu mi přijdou přitažené za vlasy...to si autor(ka) článku asi myslí, že je vtipné a má to dokázat, jaká je hrdinka článku šmudla.

lebahu: ,,Normální chlap si všimne, že v bytě jsou nějaký okna,, Já bych nasala, že normálni chlap mnohdy...atd. I normálnímu chlapovi mohou špinavá okna vadit. Třeba v koukání po babách

no podle mně vše v manželství je kompromis a kdo v něm chce zůstat, tak ho najde, kdo nechce, tak se rozvede

diblinda: tak nějak. Neptát se, kdo je pedant, či bordelář, ale ptát se, zda je možny kompromis. A je li, pak ho hledat. ☺

Otázka je, zda Sabinin muž skutečně potřebuje pořádek, nebo mu Sabina jenom narušila svět podle jeho matky. Jenom nevím, co by bylo méně řešitelné.

helza: no kompromis se najít dá a pokud toho nejsou schopný, tak je asi nejlepší jít od sebe

dětmi se netrap, vyrostou z toho

diblinda: Já musela hodně slevit, když byly děti doma, pak jsem měla načančáno, když jsme zůstali sami a teď musím taky slevovat, když je muž v penzi, taky si s pořádkem netyká. Já osobně vidím otázku "jak moc uklízet" něco jako chůzi po tenkém laně. Musí se uklízet tak akorát, aby byla doma pohoda, tedy aby bylo čisto a uklizeno, ale zase ne tolik, aby se rodina buzerovala kvůli tomu, že ten pořádek nestále likviduje. Což děti a muži s úspěchem dělají. A mám dojem, že rovnoprávnost do toho vnesla další problém, totiž neustálé spory o to, kdo a co bude, či nebude. Jestli je pán pedant nevíme, možná se tak Sabině pouze jeví. V každém případě, mají-li tak rozdílný pohled na to, jak má domácnost vypadat, musí ten pohled srovnat, nebo se rozejít. Není žádná ostuda mít prádlo poházené po podlaze, slepice v kuchyni a psa v posteli, chodit v botách a nemejt si před jídlem ruce, když je mi tak dobře. A není žádný trotl, kdo má byt vybiglovanej jak operační sál, když se v něm cítí dobře. Samo, trochu flexibility je nutné, nikdo to necítí na chlup stejně. Ale pokud jsou každý úplně jinde, je to nepřekonatelné.

lebahu: Tady vůbec nejde o to, kdo z těch dvou má pravdu, nebo má lepší přístup k úklidu. Prostě oba mají svůj přístup, jenomže každý jiný. A myslím, že Sabinin muž jedná rozumně a rovinu, muži nemají ve zvykou taktizovat. Je totiž jasné, že mají-li tak rozdílný vztah k pořádku, jak Sabina píše, pak by se kvůli dítěti brzy pozabíjeli. Kvůli rozdílnému názoru na výchovu se dovedou i dokonalé páry do krve pohádat, u dětských psychologů je to nejčastější příčinou rozvodu. Což teprve rozdílný názor na hygienické podmínky, v nichž musí dítě vyrůstat. Jediné, co by si snad ještě mohli zkusit, je nějaký čas udržovat byt vzorně uklizený, aby si Sabina vyzkoušela, jaké to je. A potom - buďto se i Sabina bude nakonec cítit v uklizeném bytě dobře a pak začne uklízet, (případně si najmou někoho na úklid, mají-li na to), nebo se bude cítit dál dobře pouze v bohémsky velkorysém nepořádku a pak se musí rozejít. Jiná možnost není. Ale věř mi, takových žen, celoživotně žijících v bordelu a tvrdících, jak je ji v něm dobře, jsem poznala dost. A vím, jak pookřály a ožily, když jsem jim uklidila, jak se v tom uspořádaném a čisťoučkém bytečku najednou cítily jako v ráji.

helza: tak já postupem času slevila ze svých představ o úkldu a v mnohém se mi ulevilo a mám šťastný manželství, věděla jsem do čehu jdu, protože jsem s manželem žila před svatbou, když jsme spolu začali tzv.chodit, spočíval můj víkendový pobyt u něj skoro pořád jen v uklízení(holt 35letý chlap sám v baráku), pak už jen v udržování, no ale jelikož jsem si vzala zemědělce, tak o sterilním prostředí se mluvit nedá a musím říct, že dětem to svědčí, alergie žádná a poslední dítko jsem přinesla z porodnice a odpoledne už stál kočárek u chlíva, nějak se to udělat muselo, ale s pedantem bych žít nechtěla, bohužel děti jsou věrnou kopií svého otce a moje a jejich představa pořádku se značně liší