SABINA (34): Můj táta tahá mého manžela od rodiny. Co s ním?

SABINA (34): Můj táta tahá mého manžela od rodiny. Co s ním?

Sabina řeší problém se svým otcem. Ačkoliv by mohla být ráda, že si její táta rozumí s jejím manželem natolik, že podnikají společné akce, opak je pravdou. Sabina kvůli tomu totiž svého muže skoro nevidí a tatínek to nechce pochopit…

Jakožto jedináček jsem odmala byla tatínkova holčička a svým způsobem je tomu tak dodnes. Spojovala nás nejen podoba – po tátovi jsem zdědila tmavé husté vlasy a zelené oči – ale i stejné zájmy a dost podobná flegmatická povaha.

První trhliny dostal náš vztah až v pubertě, kdy mi začaly růst prsa a víc než naše koníčky mě zajímali kluci. V té době jsem diskutovala spíš s mámou, ale jakmile jsem překonala teenagerovské období, začala jsem si pro rady ohledně chlapů chodit spíš za tátou, jelikož mě zajímal názor muže. Táta byl na jednu stranu pyšný, že dám na jeho slovo, na druhou stranu všechny mé „amanty“, jak jim říkal, vždycky nesnášel.

Dokud jsem byla v pubertě, moc to neřešil a kluky, co se kolem mě motali, považoval za kamarády. Radši. Jakmile jsem se ale odstěhovala do Prahy a on ztratil přehled, začal být nervózní. Kdykoliv jsem nějakého kluka přivedla domů, byl nepříjemný a v podstatě ho ignoroval nebo se snažil osobnímu setkání vyhnout. Časem jsem si řekla, že nemá smysl hned moje krátkodobé známosti tahat k rodičům a rozhodla jsem se, že to udělám, až půjde o vážný vztah.

Když jsem poznala Viktora, bylo to docela dramatické. Já v té době přišla nečekaně o práci a netušila jsem, jak utáhnu nájem, on měl přítelkyni. Přesto jsem se k němu asi po dvou měsících chtě nechtě nastěhovala a musím říct, že mi hned zkraje našeho vztahu moc pomohl. Což jsem samozřejmě doma tlumočila. Mamka Viktora několikrát potkala během jejích návštěv v Praze a moc se jí líbil, tátu seznámení čekalo na Vánoce, které jsme se rozhodli strávit u mých rodičů.

A čekal nás šok. Táta si totiž Viktora od první chvíle (samozřejmě za pomoci alkoholu) zamiloval, rozuměli si v životních názorech, v humoru i v zájmech. V závěru Štědrého večera už táta Vikyho, jak mu familiérně začal říkat, plácal po ramenou a děkoval mu, že se tak dobře stará o jeho holčičku. Musela jsem se smát, ale samozřejmě jsem byla ráda, že to takhle dopadlo. Táta si Viktora opravdu oblíbil a vždycky byl pomalu zklamaný, když jsem na víkend přijela bez něho. Ačkoliv to tak ze začátku nevypadalo, vztah nám s Viktorem vydržel, láska sílila, a tak jsem byla šťastná, když mě po třech letech známosti požádal o ruku.

Viktor to vzal postaru a o moji ruku jel ještě požádat tátu, který neměl námitek. Vzali jsme se a po návratu ze svatební cesty začali plánovat budoucnost. Nakonec jsme se rozhodli, že až přijdou děti, přestěhujeme se z Prahy do mého rodiště, abychom kolem sebe měli klid a přírodu. Oba jsme byli na volné noze, takže práce z domova s občasným dojížděním nebyla problém. Viktorovi v práci navíc propláceli benzín, takže jezdil několikrát do týdne. Děti jsme si pořídili hned po sobě a mně začaly mateřské starosti. Do toho jsem ale i z domova pracovala, a tak jsem od manžela uvítala jakoukoliv pomoc. Jenže ne vždy jsem se jí dočkala.

Rodinnou pohodu nám totiž překvapivě začal nabourávat můj otec. Je přece jen ze staré školy, a tak je toho názoru, že o malé děti se má starat především žena a muž je doma tak trochu přebytečný. Neustále Viktora tahá někam ven, ať už na kolo, na tenis, na hory nebo prostě jen do hospody na pivo. Dost často ho také využívá jako levnou pracovní sílu u nich na baráku. Ačkoliv jsem se mu několikrát snažila vysvětlit, že potřebuju, aby byl Viktor víc doma a věnoval se dětem, které ho přes týden skoro nevidí, a já pak nestíhám pracovní povinnosti, je to marné.

Mamka s ním nesvede vůbec nic a Viktor si to s ním nechce rozházet, a tak mu raději všechno odkývá. Odmítnout se ho odvážil jednou a táta se urazil, jako kdyby byl ženská. A tak se Viktor snaží stíhat všechno – práci, rodinu i mého tátu, tudíž mu nezbývá žádný volný čas, natož aby trávil hezké chvilky se mnou. Nevíme, jak situaci řešit, protože táta si prostě nedá říct, ale stěhovat se kvůli tomu zpátky do Prahy se nám zatím nechce…

Doporučujeme

Články odjinud