Sabina i po rozchodu se svým manželem vycházela dobře, hlavně kvůli dětem. Neměla ale ani tušení, že bývalý partner žije dvojí život a má děsivé tajemství...
Při prvním setkání mě Tomáš úplně okouzlil. Bylo to jen pár měsíců poté, co se přistěhoval k nám do města. Otevřel si tu zubařskou ordinaci a právě tam jsem se s ním seznámila. Když mě poprvé pozval na rande, bylo to dokonalé. Jen mě zarazilo, že mě při loučení ani nepolíbil. „Ty jsi gay?“ zeptala jsem se ho, když pusa nepadla ani na druhém rande. Začal se smát a vysvětlil mi, že je jen trochu staromódní.
O rok později mě při večeři v restauraci zničehonic požádal o ruku. Bylo to romantické. Našla jsem v dezertu ukrytý prsten a pak přede mnou najednou klečel na koleni muž mých snů. Měli jsme velkou svatbu a o rok později se narodil Tomášek. Dva roky po něm přišla na svět Terezka, moje sluníčko. Měla jsem dvě krásné děti a pozorného manžela, byla jsem šťastná. I pacienti Tomáše milovali a jako otec byl také úžasný, naše děti zbožňoval.
Laura Poláková
16. května 2019
Pak se ale všechno pomalu začalo hroutit. Ze začátku to byly jen drobné, nenápadné změny v chování. Tomáš trávil v ordinaci čím dál tím víc času a také si začal stěžovat. Na pacienty, sestřičky, na zdravotní pojišťovnu. Skoro pořád byl ve stresu a každou chvíli vybuchl, i během chvil, které trávil s dětmi.
Také začal cestovat, každých pár týdnů na čas zmizel. Možná jsem byla naivní, ale nikdy jsem ho z ničeho nepodezřívala. Jeho špatné nálady si na našem manželství ale i tak vyžádaly velkou daň. Každou chvíli jsme se pohádali, a to náš vztah nakonec úplně rozložilo.
Laura Poláková
14. května 2019
Terezce bylo pět, když jsem ho požádala, ať od nás odejde. Odstěhoval se o pár ulic dál a chvíli to vypadalo jako ideální řešení. Děti ho navštěvovaly každý druhý víkend a mezi námi dvěma zůstal vcelku přátelský vztah, chodívali jsme dokonce všichni společně na rodinné večeře.
A pak se to stalo. Byla sobota uprostřed února, od rána pršelo, takový ošklivý den. Už se stmívalo, když zazvonil telefon. Byl to soused, chtěl, abych zašla k Tomášovi domů, že se u něj děje něco divného a on že není doma. Překvapilo mě to, Tomáš mi obvykle řekl, že se chystá odjet, už kvůli dětem.
Laura Poláková
12. května 2019
Když jsem dorazila k jeho domu, uviděla jsem tam parkovat několik policejních aut. Z domu vycházeli policisté a nakládali do kufru Tomášovy věci. „Tomáš by přece neplivl ani žvýkačku na chodník! Co se tu děje?“ zeptala jsem se toho, který vypadal jako jejich velitel. Vysvětlil mi, že můj bývalý manžel byl zatčen za zneužívání dětí.
První, co mě napadlo, bylo: „To je určitě nějaká chyba.“ Oni mi ale ukázali složku s fotkami, maily a letenkami. Tomáše zatkli, právě když se chystal na Slovensko, kde měl domluvený pohlavní styk s desetiletým chlapcem. Měli ale spoustu důkazů, že zneužíval i další malé kluky.
Laura Poláková
9. května 2019
Byl to pro mě opravdový šok. Těch důkazů bylo až příliš, musela jsem si připustit, že Tomáš je opravdu pedofil. Nohy se pode mnou podlomily a já jsem se uprostřed jeho obývacího pokoje svezla na koberec. Pak mě zalila další vlna hrůzy. Policisté se mě začali vyptávat na manželův vztah s dětmi.
„Zneužíval je?“ Musela jsem to co nejdříve zjistit. Ten první večer jsem děti poslala přespat ke své kamarádce, já ho strávila v hysterických záchvatech pláče a naprosté beznaděje. Probírala jsem se každou vzpomínkou od našeho prvního rande. „Jak mi to jen mohlo uniknout?“ ptala jsem se sama sebe pořád dokola.
Laura Poláková
7. května 2019
Dva dny jsme čekali na psychologické vyšetření, byly to nejdelší dny mého života. Také jsem musela dětem vysvětlit, proč byl jejich tatínek zatčený. Dívat se jim při tom do očí mi trhalo srdce.
Nejhorší ale bylo vydržet za zavřenými dveřmi ordinace, než se to dozvím. Když do čekárny vešel psycholog, který Tomáška a Terezku vyšetřoval, málem jsem se znovu zhroutila. „Zneužití můžeme vyloučit,“ uklidnil mě, ale také mě upozornil, že se děti u Tomáše zřejmě setkaly s pornografií. I tak byla úleva, kterou jsem v tu chvíli cítila, nepopsatelná. Podle odborníků Tomáš rodinu od svého druhého života úplně oddělil. Naše děti tedy měly obrovské štěstí.
Tomáš byl odsouzen, nastoupil do vězení a mně se ohromně ulevilo. K našim dětem se už nikdy nebude moct ani přiblížit. I tak nebylo vůbec lehké dát náš život znovu dohromady. Rodina i přátelé mi sice pomáhali, ale na spoustě lidí jsem viděla, že se jim honí hlavou jedna jediná otázka: „Je vůbec možné, že to netušila?“
Chápu je, ani já tomu nerozumím. Děti vyrostly s vědomím, jaké hrůzy jejich vlastní otec prováděl. Teď už je Tomáškovi devatenáct a Terezce sedmnáct, ale pořád o tom nedokážou mluvit. Já sama jsem se jen díky dlouhé psychoterapii znovu naučila věřit lidem a vdala jsem se, tentokrát šťastně. Zase jsme rodina. Na bolest, kterou jsem kvůli Tomášovi zažívala, ale nikdy nezapomenu.